Akce a činnost

V neděli 20.8.2017 se vydaly na minisoustředĕní naše minivolejbalistky pod vedením Marcely Sezemské a Zdeňky Ševčíkové do nedalekých Výprachtic. Dnes jsem vyhlásila pátrání, neboť je již úterý a žádné hlášení. Ve Výprachticích je vše v pořádku, právě jsou všichni přejezeni lívanci, jen je špatný signál a internet nejde vůbec. Krásné to místo.
Dle zaručené zprávy holčičky dobře jí, hodně se hýbají a na stýskání není skoro čas.

FOTA TADY A NA FB To jsem se zase jednou přejedl. Ale vážně, večeře. Byla naprosto výborná, kuřátka se šťouchanýma bramborama se Sekkimu neuvěřitelně povedla. No a tak tady sedím, kdybych měl rifle, tak by mi asi prasknul zip, ale to se naštěstí nestane. No nic, asi bych měl začít povídat o něčem jiném, viďte.

Ahoj ahoj, jako první bychom se Vám všem, drazí čtenáři, rádi omluvili, že ani v sobotu, ani v neděli, nevyšel žádný článek zpravující o dění na soustředění mužské části našeho volejbalového oddílu v krásné vesnici zvané Hošťálková, ležící v kraji Zlínském. Důvodem této velmi netradiční zpravodajské pauzy byl počáteční nepříjemný souběh okolností na úvod soustředění. Vlastně můžeme být rádi, že víme, kde máme boty.

      Středa byla volejbalově „skoro“ normální. Dopoledne jedno družstvo v tělocvičně, dvě na hřištích, odpoledne jsme využili i hřiště s umělkou. Na plážáku jsme se střídali s domácími, všechno v klidu a v pohodě. Jsme tady pomalu týden a únava roste, některá děvčata objevila svaly, o jejichž existenci neměly dosud potuchy.

Již po osmnácté vyrážíme směr vrchy hostýnské. Tradičně lámeme několik historických rekordů. 40 sportovců od přípravky po juniory. Celkem 8 trenérů, 6 asistentů, 4 kuchaři, zdravotník, bodyguard, 6 trpaslíků a zatím neurčený počet domestiků. To je naše sestava. Začínáme v sobotu odpoledne a zostra.

   Zpráva z pondělního večera, že v úterý půjdeme na výlet (a dokonce převážně po svých!!!), se s nadšením nesetkala, dokonce bych řekla, že to některé vyděsilo. Starším žákyním naplánovala Ivetka celodenní trasu na Hostýn, mladším odpolední piditúru na Troják. Počasí nám přálo a před desátou jsme starším žákyním zamávaly.

       V pondělí byla dopoledne zamračená obloha, rozhodně to nevypadalo, že bychom se mohli jít během dne koupat. Trénovalo se nám náramně, nikomu nesvítilo do očí, nebylo vedro, nefoukal vítr, … nebyl prostě důvod se na hřištích ulívat. Konečně jsme se dostali ke klíčům od tělocvičny – pan školník Pavlica se vrátil z dovolené.

         Pátek jsme ve všech třech skupinách věnovali „seznamování“ s volejbalem. Víte, co udělá jeden jediný prázdninový měsíc bez volejbalu? Nevíte. Takže všechno od začátku, samozřejmě zrychleně.