Ráno zase azurovo, vedro - nechápu, proč se tolik lidí morduje o prázdninách až kamsi … V Hošti je tyto dny na slunku bohatě přes 40 stupňů, tak víc si snad ani nikdo nemůže přát. Mladší žákyně na dopoledne „urvaly“ tělocvičnu a za odměnu ukázaly, že to zatracené vbíhání už se jim začíná dařit. St. žákyně zůstaly na hřišti, sehrávají se, co to dá. Nakonec – v sobotu 2. září už začínají na ostro, pořádáme v hale tradiční turnaj. A nejmladší, které čeká v září KP v šestkovém volejbalu (kromě přeboru v trojkách!) drtily postavení a příjem jako divé. Naposledy jsme byli na obědě v Kovexu, pochválili jsme kuchařky a rozloučili se. Vařily nám opravdu výborně. Pokud se přece jen stalo, že někdo nad něčím ofrňoval nos, tak to jsme nechápali a v klidu přehlíželi. Odpolední klid byl tak napůl. Někdo spal, ostatní pilovaly mažoretková vystoupení. Nervozita stoupala, některé skupiny se u nácviku dokázaly i pohádat – především ty nejmladší. Pokud to děvčata, hned za horka, stihly zatelefonovat domů (prokleté mobily!!!), tak věřte, že situace byla každých 5 minut jiná. Ale vše v mezích, na podvečerních generálkách už bylo všechno v cajku. Celkově bylo ale odpoledne počasí k nevydržení, Sahara hadra, takže to znovu odneslo koupaliště. Po svačině předposlední trénink a pak už přípravy na závěrečný večer.
Jó ještě jsme zažili parádní překvapení. Denisce Bajtkové přijel až ze Svitav překrásný dort – má totiž dnes narozeniny. Chápete to? Komupak z nás jel narozeninový dort 140 km??? Překvapení jsme byli všichni, správně ale Deniska nejvíc. Jak vypadal závěrečný večer Vám děvčata už povyprávějí určitě samy. Vystoupení opravdu parádní, i mažoretky profíčky by zíraly. Diváci se bavili, kuchařky připravily rautík, hodnocení, pididárečky, diskotéka, … Zvláštní pochvalu jsem vysekla nejmladším beruškám, byly všechny pohromadě, nedohadovaly se – parta – tým snad začíná fungovat. My jsme si oddechli, že se nikomu nic nestalo (a snad v sobotu už nestane), že jsme další Hošťálkovou zvládli. V sobotu už psát nebudeme, informace budete mít dřív, než bychom se k psaní dostali.
A poslední perlička: mají nás tu v Hošťálkové rádi (my je taky!!!), a tak abychom měli klidný závěrečný večer a noc, aby nás nikdo neotravoval a nedělal nám taky čurbejs, hlídala nás nejen policejní hlídka, ale také hasiči a hošťálkovští ogaři. Skoro jsem měla strach, aby se něco nesemlelo, protože opravdu byli všichni na ty pitomce naštvaní. Nevím, jestli je všechny nemám už teď objednat na příští rok, ale snad by to bylo zbytečné. Oni si s nimi naši ogaři, kteří zítra přijedou, nebo domácí, určitě poradí dřív, než zase přijedeme. Tak za rok ahoj!!!