Hošťálková č. 2 – střípky z úterý

   Zpráva z pondělního večera, že v úterý půjdeme na výlet (a dokonce převážně po svých!!!), se s nadšením nesetkala, dokonce bych řekla, že to některé vyděsilo. Starším žákyním naplánovala Ivetka celodenní trasu na Hostýn, mladším odpolední piditúru na Troják. Počasí nám přálo a před desátou jsme starším žákyním zamávaly. Odjely autobusem na Troják a odtud se vydaly už doopravdy po svých na Hostýn. Podle neověřených zpráv se velmi brzy zbavily svačin, přece kdo by se s tím tahal na zádech, ne? Nevím teď přesně, ale myslím, že na Hostýně byly všechny poprvé. Zpátky to vzaly zkratkou na Říku ve Chvalčově (pěkný krpál dolů) a odtud dosupěly místní autobusovou linkou přes Tesák a Troják na základnu.  Suma sumárum to bylo 17-18 km. Náš tým mezi tím posílila Bára Šimková. Paráda, bude nás na děvčata víc.

   Zbytek osazenstva dopoledne trénoval a po odpoledním klidu vyrazil na Troják. Pro nezasvěcené – cca 5 km tam, 4 zpátky. Pro vaši představu, jak to při pěší vycházce je, tak: odhadem půl kilometru od naší základny je vysílač a tam už některé naše reprezentantky nemohly a ptaly se, kdy už tam budeme, že už nemůžou. Pak se samozřejmě „rozešly“ a bylo z toho pěkné odpoledne. Odpočinek byl na Bludném (vrch s velkým stromem – fotka), pak všechny vylezly na rozhlednu Marušku, aby se podívaly do široka, daleka. A byly vidět nejen Hostýnské vrchy. Na Troják už to pak bylo jen skok. V kiosku jsme vykoupily všechny zelené limonády, zásoby prý měly vydržet do pátku. No nevydržely.  Pak vzaly děvčata útokem houpačky, lana a vše, co tam mají pro děti nachystané. Autobus se staršími žákyněmi, který kolem profrčel, některá děvčata znejistěl, snad zadoufaly, že se taky svezou. Ale zpáteční cesta už byla převážně z kopce, šlo se hezky, takže do chaty  přišly v pohodě. Od volejbalu jsme si odpočinuly, večer byl ve znamení příprav na závěrečný večer.