Hošťálková č. 2 – střípky z pondělí

       V pondělí byla dopoledne zamračená obloha, rozhodně to nevypadalo, že bychom se mohli jít během dne koupat. Trénovalo se nám náramně, nikomu nesvítilo do očí, nebylo vedro, nefoukal vítr, … nebyl prostě důvod se na hřištích ulívat. Konečně jsme se dostali ke klíčům od tělocvičny – pan školník Pavlica se vrátil z dovolené. Domluva bezvadná, starší žákyně hned tělocvičnu vyzkoušely. Tak už jsem konečně klidná, kdyby přece jen chtělo začít chlejstat, máme se kam uklidit. Mladším žákyním (těm starším!) se na hřištích doslova a do písmene kouřilo z hlav, jak se snažily zapamatovat si všechny změny při vbíhání nahrávačky. Ty nejmladší zase zápasily (a ještě dlouho budou!!!) se základy šestkového volejbalu. Chvílemi to šlo, chvílemi nešlo. Chápu, že si představují, že jim to půjde hned, ale snad budou trpělivé. Pokukovala jsem po starších žákyních a věřím, že pokud budou držet partu, v soutěži kadetek se neztratí. A v Českém poháru taky ne. Na to, jak se při tréninku tváří, je potřeba se nedívat, to časem u těch, které u volejbalu zůstanou, přejde. Odpoledne se udělalo nádherně, ale ač jsme se hóóódně snažili, nepřinutili jsme místní ogary otevřít koupaliště. Nechápu to! Z teorie jsme se dnes ještě věnovali zápisům – mezinárodním, i těm „obyčejným“.

       Jó zapomněla jsem vám napsat, že v sobotu byl na zámečku sraz vojenských veteránů, myslím auta a motorky. Bylo na co se koukat. Rozbalili i polní kuchyni, vonělo to široko daleko. Nakonec fotka ukázala, že nelžu.