Hošťálková č. 2 – čtvrtek jako když vyšije

       Čtvrteční ráno bychom si nejraději odpustili, nestačili jsme se divit. V noci neměli nějací vandalové (to je moc mírné označení) co dělat, tak nám obrátili vzhůru nohama kolem chaty všechno, co jim přišlo do cesty. Lavice, stoly, věšáky, boty, rozházené odpadky, …  Něco rozbili, něco polámali, něco … Holt binec, čurbejs – nevím, jak to výstižně pojmenovat. Když nás „ti“ navštívili poprvé - v pondělí v noci, považovali jsme to v Hošti za něco naprosto výjimečného. Jezdíme sem 35 let a nikdy se nic takového nestalo. Ráno jsme všechno uklidili a mávli jsme nad tím rukou. No ale dnes už nás to doopravdy namíchlo, ohlásili jsme to a předali policii. Naštvaní byli i Igor, všichni na obci, no prostě i domácí kroutili hlavami. Jezdíme sem 35 let, zažili jsme tu už ledacos, ale tohle ještě ne. Tak uvidíme, jestli ty pitomce dostanou. Policie odjela a nám nastal další normální tréninkový den.

       Od rána tisíc dotazů, jestli půjdeme na koupaliště a na plážák. Taková přání při takovém vedru není složité splnit. Dopoledne jsme obsadili všechny tréninkové plochy – tělocvičnu, 2 hřiště, plážák, chvíli i umělku, později i terasu. Odpoledne bylo na programu chlazení na koupališti a pak zase plážák, debly, různé hry apod. Nejmladší pak vehementně usilovaly o noční (přesněji večerní) stezku odvahy. Připravily ji i zrealizovaly samy, to oceňujeme, absolvovaly ji starší i ty nejstarší. Pak už jsme se jen domluvili, jak to asi bude vypadat v pátek a další den končil.