Již po osmnácté vyrážíme směr vrchy hostýnské. Tradičně lámeme několik historických rekordů. 40 sportovců od přípravky po juniory. Celkem 8 trenérů, 6 asistentů, 4 kuchaři, zdravotník, bodyguard, 6 trpaslíků a zatím neurčený počet domestiků. To je naše sestava. Začínáme v sobotu odpoledne a zostra.

   Zpráva z pondělního večera, že v úterý půjdeme na výlet (a dokonce převážně po svých!!!), se s nadšením nesetkala, dokonce bych řekla, že to některé vyděsilo. Starším žákyním naplánovala Ivetka celodenní trasu na Hostýn, mladším odpolední piditúru na Troják. Počasí nám přálo a před desátou jsme starším žákyním zamávaly.

       V pondělí byla dopoledne zamračená obloha, rozhodně to nevypadalo, že bychom se mohli jít během dne koupat. Trénovalo se nám náramně, nikomu nesvítilo do očí, nebylo vedro, nefoukal vítr, … nebyl prostě důvod se na hřištích ulívat. Konečně jsme se dostali ke klíčům od tělocvičny – pan školník Pavlica se vrátil z dovolené.

         Pátek jsme ve všech třech skupinách věnovali „seznamování“ s volejbalem. Víte, co udělá jeden jediný prázdninový měsíc bez volejbalu? Nevíte. Takže všechno od začátku, samozřejmě zrychleně.

Ve čtvrtek 10. srpna odpoledne nebylo na parkovišti za VZP k hnutí. Plno děvčat, obrovské kufry, zásoby jídla, bedny pomůcek a samozřejmě rodiče (přece nám musel někdo zamávat, ne?). Nebyla jsem si jistá, jestli se do jednoho malého a jednoho ještě menšího autobusu nacpeme, ale jistil to přívěsný vozík. Chvílemi to vypadalo, že bude muset malý autobus postrkovat před sebou ten větší, ale zachránil to před Přerovem kombajn – jel totiž stejným směrem. Provoz obrovský, předjíždět si netroufli ani silničtí piráti, takže turistickým tempem, pěkně všichni ve štrůdlu za sebou, jsme si to funěli za ním. Trvalo hodně dlouho, než se řidič kombajnu uvolil pustit celou kolonu před sebe.

Rok se s rokem sešel a poslední červencový víkend byl opět věnován turnaji MIXŮ. Sobotní den plný volejbalu doprovodilo také krásné slunečné počasí. Místy až tropická vedra sužovala nejednoho hráče, ale naštěstí všichni turnaj ve zdraví zvládli.

Z celého srdce se omlouváme, že jsme nenapsaly článek už včera, ale když Vám sepíšeme vše, co se tu dělo, pochopíte!

Včerejší ráno jsme opět začaly během, poté následovala snídaně a nástup na první tréninky. Mladší holky dokončovaly techniku bagru a na těch starších už byla znát únava a tak se vydaly běhat a kochat se krásou, kterou nám Hošťálková nabízí.

Ahoj všem maminkám, tatínkům, sestřičkám, bratříčkům, babičkám, dědečkům, tetičkám, strýčkům a všem milovaným, které máme doma! Ráno začalo opět tím ošklivatým během, který už tolik nedoprovází úsměv. Po běhu nás čeká kakaíčko, rohlíky s máslem a široký výběr marmelád.

Čauky mňauky z Hošti! Máme tu pondělí, další běhací ráno a snídani o rohlíkách, másle a marmeládě, čajíčku a bílé kávičky. Po snídaničce mladší holky trénovaly cvičení na bagr, z pohledu diváka vám můžeme říct, že pro většinu holek je to brnkačka! Starší děvčata opět trénují příjem a i ty dělají trenérům radost.

Hola hola, Hošťálková volá!! Dnes nás počásí bohužel zklamalo, ale ani to nám nebránilo v trénování. Mladší holky využívají prostory jídelny k hrám, luštění hádanek a hlavolamů opět pod vedením Barušky Smělé.