Znám ho jen málo, ale i tak si myslím, že takových v oddíle potřebujeme více! Na ten rychlík to chce sice ještě o chvilku dřív, ale jinak ... tento kluk to má v hlavě srovnané. A vyhrál cenu za nejrychleji zodpovězené otázky! I když mi teď vrtá hlavou, jak to myslel s tím "vybavená" :-)

Měla jsem v sobotu pocit, že skoro nic není, jak má být, tedy jak máme zaběhnuté. Především, a to je nejpodstatnější, chybělo celkem 5 hráček.  Začátek sezóny a už skoro jako "sedm statečných"?

Představte si, že ačkoliv se měnil čas, byli jsme v neděli v 9:15 všichni u pojišťovny akorát. Jóóó, to když se muselo kdysi jezdit do Lanškrouna vlakem (no to už je fakt dost dávno!) a v sobotu nejel jiný než v 5:03, tak jednou u Jedličků jednoduše změnu času "nepostřehli" a Jana (teta Saši z Jestřábů) byla na nádraží už ve 4 hod. Jak tehdy hrála, už nevím, ale to, že na mistrák vstávala vlastně ve 3 hodiny, to si pamatuju jako dnes!

Před utkáními s Kerharticemi bychom jedno vítězství nad třetím týmem z minulé sezóny brali všema deseti. Vzhledem k průběhu obou sobotních utkání je ale prohra ve druhém zápase zklamáním, které převážilo nad radostí z vítězství v zápase prvním.

Na první pohled vzhledem k výšce - postrach soupeřek. Usměvavá Oli si to šine svým rozvážným tempem, ale nenechte se zmást, ona umí pořádně zrychlit. Je to ta mladší z volejbalových sester Pachovských. V loňské sezóně jsme ji poprvé mohli vidět hrát jinde než na bloku. Marcela zkoušela, co udělá její ruka na postu smečařky. Od letoška "pod Ilonou" získává nové zkušenosti na účku.

Než jsem se vzpamatovala ze začátku nové sezóny, už se hlásilo 5. - 6. kolo a s ním vždy „hodně“ očekávaná derby - zápasy s Lanškrounem. A sobota nezačala vůbec dobře - pro obě družstva!

V prvním dvojzápase sezóny 2009/2010 zavítalo na palubovku haly Na Střelnici družstvo energetiků z Chvaletic. Stejně jako v našem týmu se i v jeho sestavě se vedle zkušených borců objevují i mladíci a tak se čekal vyrovnaný boj.

V sobotu odehrály kadetky své první mistrovské zápasy v hale ISŠ v M.Třebové. Odjezd se zdařil a děvčata již byla v 9.00 hod. v M.Třebové , ale domácí soupeřky nikde. Nechaly nás trošku vymrznout. V 9.15 hod. přišly, otevřely halu a pustily nás do šatny. Než se děvčata vykecala a převlékla uběhl taky nějaký čas. Při rozcvičení se nikomu nic nestalo a tak v 10.00 hod. rozhodčí pískl a šlo se hrát. Než se naše děvčata rozkoukala vyhrály soupeřky 25:9.

Na cestu do M. Třebové jsme se připravovali jako na manévry. Nás řidičky (Ivetu, p. Tmejovou a mě) strašil Hřebeč už od čtvrtku. Při představě, že jedeme přes okolní kotáry, se mi dělalo střídavě špatně a mdlo. Nejsem žádná Eliška Junková, Iveta zase zcela zásadně, když řekne doleva, jede doprava, a naopak, a paní Tmejová, ta mlčela. Tak jsem měla obavy, uznáte, že oprávněné, abychom ty zápasy ve Třebové neprošvihli. Neřešil to jen Luděk, neřídil - pohoda, klídek, ....

Přidáno společné foto! Jak komu se chce v neděli před sedmou vstávat, ale naši Ďábli byli na nádraží všichni dříve než JÁ. Musel jsem se svým dvorním taxikářem, panem Zoikasem na kurty pro zapomenuté balóny. Odmykám naši šatnu a již jsem viděl, že něco nesedí. Na okně chyběl truhlík s kytkama. Po odemčení už přede mnou na schovávanou hrát nemohl.