"..na bloku to bylo určitě víc lítání, houpání a strašení."

Na první pohled vzhledem k výšce - postrach soupeřek. Usměvavá Oli si to šine svým rozvážným tempem, ale nenechte se zmást, ona umí pořádně zrychlit. Je to ta mladší z volejbalových sester Pachovských. V loňské sezóně jsme ji poprvé mohli vidět hrát jinde než na bloku. Marcela zkoušela, co udělá její ruka na postu smečařky. Od letoška "pod Ilonou" získává nové zkušenosti na účku.

Jméno: Olga Pachovská (OliOli…LiLi)
Družstvo: ženy A
Post: universál, blok
Ročník narození: 1982
Výška: 183

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?
Ve 3. třídě jsem začala chodit na trénink se svou o 3 roky starší sestřičkou. Holky tenkrát trénovala Marcela a zatímco ony získávaly základy volejbalu, my jsme se věnovaly trampolíně, vybice a asi i pískovišti ☺. Pak vzniklo naše vlastní družstvo, kde se o nás staraly Marcelka a Simona. Nábor byl velký, ale časem nás bylo míň a mín….a tak jsme některé vybrané a vytrvalé opět pokračovaly pod vedením Marcely…to už jsme se účastnily i rozpinkávání. Potom jsme s vypětím sil poskládaly opět naše vlastní družstvo…to už jsem byla na gymplu. Ujala se nás Anička Tronečková…několik let jsme bojovaly, až se z nás staly ženy B. A pak na vysoké mi Marcela nabídla opět svoje křídla…nešlo říct ne.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?
Když jsme si tenkrát hodně dávno dělily posty, vyšel na mě blok…a na něm jsem vytrvávala až do letošní sezóny, kdy se potím na účku. Zatím na něm nemám tolik odehraný, abych mohla srovnávat, ale na bloku to bylo určitě víc lítání, houpání a strašení.

Tvůj největší sportovní úspěch?
Co se volejbalu týká, tím prvním bylo určitě 100x si pinknout ve dvojici bez pádu míče (to bylo cvičení mých prvních „volejbalových" let). Komu se to podařilo, ta dvojice se mohla posadit a vychutnávat si pohled na ty méně úspěšné (ještě že to bylo časově omezené). A pak přišel jednou den D, kdy i mně s Aničkou Trachtovou (zdravím) se zadařilo.
Z pozdějších let pak vybojování II. ligy (tomu jsem ale vlastně spíš přihlížela ze Španěl) a pak ten již několikátý klidný střed tabulky ☺.
Na gymplu ještě i závody v plavání a skok do výšky. A nesmím zapomenout na běhy s Oli na poli (těch je ale míň a míň).

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?
Je to vždy o šesti lidech a těch dalších za lajnou…každý post obnáší svoje, podle toho bych to nehodnotila…spíš myslím, že důležitým se ukáže ten, kdo zabere, když se ostatním nedaří, kdo povzbudí do dalších bojů, zvedne náladu a vyhecuje k výkonu. A že to nemusí být osoba přímo na hřišti, o tom se myslím momentálně přesvědčujeme všechny.

Kdo z oddílu (celého - nejen tvoje družstvo) se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
Jéé, jsem ráda, že stíhám svoje tréninky a zápasy, takže ostatní boje v oddílu moc nesleduju a myslím, že mi nenáleží někoho hodnotit. Ráda se podívám na chlapy, kde je radost pozorovat jejich zlepšování a zápal do hry. Taky musím pochválit mlaďošky, jak se letos zapojily do přípravy s náma a makaly. No a vlastně se mi líbí vůbec úplně všichni, pro které se koníček stane více než koníčkem.
A taky se mi moc líbí ta „amatérská část“ nejen svitavského volejbalu, díky které jsem poznala spoustu moc fajn lidí, které bych bez volejbalu jen stěží potkala.

Co bys označila za svoji největší přednost a naopak slabinu?
Přednosti by měli asi zhodnotit jiní…a slabiny si nechám pro sebe ☺.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušila?
Hlavně mě baví, když je trénink pestrý, různý cvičení s balónem i bez něj, kdy se vyšťavíme, ale v zápalu hry nebo boje si toho vlastně ani nevšimneme. A když se to častěj střídá, to se pak i něco zrušení-hodný dá překousnout.

Čeho si ceníš na svém trenérovi?
Marcela je člověk, bez kterého si svitavský volejbal nedokážu představit. Dává volejbalu kus svýho života, velkej kus… a ten věnovala i nám a zaslouží velikej dík nejen ode mě.
Ilona mezi nás vlítla jako střela, vnesla nový vzduch, novou sílu a spoustu zkušeností, uvidíme, kolik plodů to přinese.

JINÉ

Oblíbená hudba?
Záleží na náladě, v poslední době je to rádio v autě (to většinou Evropa 2), MTV k úklidu, k tanci už jen Oldies a Hoštálková 1, 2, 3, 4…☺, no a pak jako kulisa ke čtení a učení něco klidnějšího.

Jaký se ti líbí kluci/holky?
Toho mýho kluka všichni dobře znáte ☺.

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?
Kdyby měl týden 8 dní a den 30 hodin, bylo by to snazší. Lyžování, plavání, běhání.

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?
Jestli Vás něco zajímá, přijďte se zeptat…

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm ráda pohovořila?
Jen bych chtěla ještě poděkovat a pochválit všechny ty, kteří se věnují našim nejmenším volejbalistům. Je moc moc dobře, že se přípravce daří, jak se daří, a to jen díky obětavosti a odhodlání jejich trenérů. Začínat se základy volejbalu a pilovat techniku už od mala, to je luxus, který se určitě zúročí… a hlavně je to všechny pak nebude táák bolet.

OTÁZKY JEN PRO TEBE

V současnosti pracuješ na dětském oddělení v nemocnici. Když kolem sebe vidíš ty dětičky, láká tě to už mít svoje, nebo tě to naopak odrazuje?
No, kdybych teď napsala, že odrazuje, stejně by mi to nikdo nevěřil ☺.

Část svého studijního období jsi strávila ve Španělsku. Jak se žije studentům Španělům?
Fiesta a siesta…co dodat…S ničím si moc hlavu nelámou, jen užívají momentální chvíle...a že jim to jde ☺. A to medici byli ještě ovečky. Byla jsem v Granadě, nádherným městě na jihu Španělska, srdci Andalusie, ráji flamenca … chcete-li poznat Španělsko, zamiřte právě tam!

Pokud by sis mohla znovu zvolit, jakým směrem se po gymnáziu budeš ubírat, vybrala bys opět medicínu?
Viděla jsem to u mamky, viděla jsem to u ségry…ale kdo to nezažije, neuvěří, nepochopí. Kdybych teď byla po gymplu, volila bych jinak, něco jako třeba bytový architekt?
Jenže teď, když už jsem se do medicíny dostala, vlastně si ani neumím představit, že by mi nějaká jiná práce mohla dodat tolik radosti, smysluplnosti a pocitu užitečnosti. Ale zase by mi horkotěžko nějaká jiná mohla přinýst tolik…(no nic, jdeme dál ☺)

Oli, prozraď nám, jaký je nejlepší recept na bolavá namožená stehna (kdyby sis náhodou nemohla hned vzpomenout, tak Robin ti jistě poradí)?
Na co ty si nevzpomeneš ☺. Joo, on život s hokejistou někdy není žádnej med. Když jsem po hodně dlouhý pauze ve Španělsku absolvovala jeden vydařený trénink již v přípravě, domů jsem ani dojít nemohla, jak mě nohy bolely. Robin měl výbornou radu, že se to musí rozhýbat…a tak jsem doma lítala po schodech (a že máme schody), skákala na trámy a dělala dřepy…já mu vážně věřila…no, výsledkem byla totální imobilita následujícího dne, kdy nás ještě čekala jinak mooc vydařená svatba Kouďáka a Barči…no, moc jsem si tenkrát nezatancovala.

Co máš na volejbale nejradši?
Na tom soutěžním to napětí a mrazení v zádech, na tom „amatérským“ pak tu pohodu kolem. A jestli něco vážně nesnáším, tak je to rozcvičování před druhým zápasem.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Buďte tak skvělí, jak jste, fanděte a množte se, ať je vás víc ☺, my se vás budeme snažit odměnit našimi výkony.

A na závěr bych chtěla vyzvat tvůrce těchto rozhovorů, aby se s námi také oni podělili o své odpovědi. Případné doplňující dotazy určitě všichni rádi zašleme ☺.

Děkujeme za rozhovor. Výzvu bereme na vědomí :-)

Pavlína