Výprachtice - pondělí - čtvrtý den

Vzbudili jsme se a ejhle. Zataženo, pošmourno, nebo snad podle Zákopčaníka kouřmo? A dokonce pršelo! Tak dlouho na déšť všichni čekáme, ale že by se nám to zrovna teď a tady hodilo, to ani náhodou!
Ranní scénář už je zaběhnutý, už i víme, kterou berušku musíme po očku hlídat, aby jedla, a které si v tomto směru všímat moc nemusíme. Holt pořád platí, že když je výdej, musí být i příjem.
Pro jistotu jsem zajela pro klíče od tělocvičny, abychom je měli po ruce. Nakonec jsme zůstali na hřištích, po desáté už bylo po dešti. Z víceboje došlo na skok do dálky z místa. Podmínky nebyly nej a přesto nás některé výkony překvapily. Např 165 cm v necelých 9 letech, to je dost dobrý, ne? Na oběd byla svíčková a až na výjimky se olizovali všichni.
Na slibovaný výlet do místní Vaňkovky jsme vyrazily po poledním klidu. Některé berušky si představily brněnskou Vaňkovku a hned přemýšlely, co by si chtěly koupit, další si myslely, že pojedeme do Brna. Realitu místního konzumu vzaly nakonec všechny s humorem. Během chvilky byla u pokladny fronta jako v Kauflandu ve čtvrtek. A místní se nestačili divit.
Po svačině bylo hromadné psaní pohledů, tak se doma těšte! Míče jsme pak nechali už odpočívat a berušky si hrály, hrály, hrály ...
Simona s Markétou mezi tím nastoupily ke sporáku a lívanečků v hrnci utěšeně přibývalo. Ze stolů pak zmizely rozhodně rychleji. Večerní hry se zvrhly v řev a ječení, takže pohádka na uklidnění a dobrou noc musela být dnes delší.