Myslím, že jsme se letos po dobu našeho soustředění s informovaností o dění na hošťálkovské základně docela pochlapili. Přesto chybí zakončení - závěr.
Tímto článkem se ještě vracíme k dívčí Hošťálkové, kterou uzavřel v poslední tréninkový den turnaj HoštiMixy. Z názvu je patrné, že se jednalo o smíšený turnaj napříč všemi zúčastněnými věkovými kategoriemi. Družstva byla nalosována trenéry ještě v pátek večer, v sobotu ráno se šlo hned na věc. Celkové výsledky nejsou podstatné, turnaj se velmi vydařil, výsledky byly velice vyrovnané.
Takže podávám první hlášení z Hošti. Po lehce prodloužené cestě kvůli koloně u Valašské Meziříčí jsme dorazili na místo, vybalili a pustili jsme se do přípravy chalupy a zámečku na pobyt. Okolo sedmé hodiny jsme se společně s Meldou pustili do prvního tréninku. Po večeři ze sladkého domova jsme se usídlili ve společenské místnosti a probrali základní pravidla chování v chatě a na zámku.
Už je to tady !!! Už je to tady! Po týdnech příprav zvedá tento pátek kotvy chlapecká složka a od juniorů / mužů po mladší žáky míří do země Nebeské… Je to neuvěřitelné, ale letos již patnáctý ročník.
Ráno jsem se zase „vlnila“ autem po hošťálkovské magistrále mezi kravínem a základnou a obratně se vyhýbala stavitelům, technikům a architektům z veřejně prospěšných prací, kteří stavějí a opravují místní chodníky slávy. (Místa na něm už máme zamluvené!) Že zaberou někdy i polovinu silnice, to evidentně neřeší.
Jednoznačně krizový den! Po poledním klidu konečně došlo i na společné focení, přece musíme vědět, kdo se letos Hošťálkové zúčastnil, ne? Poslední otázky: „ Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je v zemi zdejší, kdo je v zemi nejkrásnější“, byly zodpovězeny, všem to bylo jasné! A foťáky cvakaly a cvakaly. Večer jsme se ale dověděli, že jsou všechny fotky skoro příšerné, protože na každé z nich se některá sama sobě nelíbila.
Ráno už máme všechno zaběhnuté, prostě to klape jako na drátku: Marcelka vstává o půl šesté (to nechápu, když nemusí!), zkontroluje nástěnky, vyžene ježka z terasy, naopak zavolá Mášenku (krásná černobílá kočička), že už má jedno křesílko nachystané, a vyrazí na nákup.
Ještě v neděli pozdě večer jsme museli rázně domluvit několika ogarům, kteří předváděli své horolezecké umění na lešení na zámečku. Bylo pozdě, tma a stejně nikdo jejich mistrovské výkony ocenit nemohl – přesněji ani nechtěl! Nechápali, co se nám nezdá, ale dali si říct a zmizeli. Pak už byl klid.
Ráno jsme poprvé snídali kakavičko opravdu z kravského mléka - od hošťálkovských stračen - žádné krabicové náhražky nevedeme. Iveta s Mirečkem se ráno ještě opájeli sobotním deblovým vítězstvím nad Luďkem s Čambou a nebyla s nimi řeč. Popřáli jsme Barči k 18-ctinám, dort (= 4kilový míč Mikasa) ale putoval ještě zpět do ledničky a všechna družstva na trénink.
Úvodní tréninkové dávky na hřištích i v tělocvičně, první uplavané bazény na koupališti i lekce volejbalové teorie přečkali bez úhony všichni – děvčata i trenéři. Spokojené byly i šéfkuchařky Martina s Renatou – až na výjimky byly talíře po obědě doslova vymetené. V poledním klidu jsme (= dospělí) otestovali posezení Pod lipami – všechno bylo po roce, jak má být.