Viděno dvanácti (2009)

Milí čtenáři, již podle titulku, který Vám napovídá, že je předělán ze zajímavého filmu Viděno osmi (1973) o olympijských hrách v Mnichově roku 1972 s prací Miloše Formana. Chci obdobnou formou, stejně jako 8 režisérů ve zmiňovaném filmu, využít pohledu každého jedince, který se zúčastnil výletu do Prahy na Final 4, že samotný vidí stejnou, danou a v tomto případě uplynulou akcí jinak. 

Tak jdu k akci. Vyjíždělo se přesně v 7:00 a nikdo z devíti pasažérů se nemusel budit anebo na něj někde čekat, že ještě není zbalený. Dodávka tradičně zapůjčená, řízky a utopenci navaření, klobásy v kabele a lístky za dobrou cenu 1,- měl Elvis v kapse. Navigoval Zdenál a díky jeho zkratce a těžké noze na plynu šoféra jsme byli u cíle s ubytováním  za 1:43! To jsme samo museli zastavit na benzínce na deset minut, protože po konzumaci močopudných nápojů ve větším množství se fakt s některýma nedalo vydržet. 

Penzión Rajská zahrada už tak vábně jako jeho název nevypadal. Dva nejrychlejší (v pití piva pozn.aut.) vyběhli zaplatit nocležné - pro zajímavost 350,- na osobu! A hurá k hale. Zde necháváme osiřelé auto s bubny a věci nepotřebnými do víru velkoměsta a razíme "krtkem" z Českomoravské na Národní. Někteří jedinci nemají ani ponětí, jak se kupují jízdenky na městskou a tak jsou vidět scénky ohnutých lidí volajících do výdejní škvíry: "JEDEN NA NÁRODNÍ!" Ve vagóně se nejmladším účastníkům líbí hezké děvče a nabízejí mu od žvýkačky až po sňatek před nacpanou MHD. Možná by to došlo ještě dál, ale ozval se majitel děvčete a my stejně museli vystupovat, tak někdy příště. 

Na Národní se k nám přidávají další tři vzorní studenti občas škemrající o děkanát a jedeme na Újezd. Zde připravena znovuzprovozněná lanovka na Petřín. Výhled na jarním sluncem nasvícená panoramata Malé Strany je bombový. Nahoře je věž pěkná, ale vysoká. Za to kiosek je nehezký, ale točí v něm pivo. Po osvěžení se zpocení pětadvaceti stupňovým vedrem trousíme Lobkovickou zahradou s výhledem na Strahovský klášter a skrze Vlašskou ulici stoupáme k Loretánskému náměstí. Zde musím chtě-nechtě podotknout, že po průvodcově větě o otvírací době hospody U Černého vola, se krok mládenců nápadně protáhl a chvílemi připomínal Pribilince.

U vola je prázdno. Až do příchodu naší roty s černým bejkem na prsou. Vše je v pohodičce, jen hospodskej nemá tak brzo ráno patřičnou dávku svého stimulu a tak je protivnej. Ptá se nás na blbosti stylu: kolik chceme piv a jestli budeme něco jíst. Mezi námi se objevuje oslavenec narozenin a snad proto se dlouho nezdržujeme a vandrujeme Hradčanským náměstím jež očekává Obamu. Dále od hradu dále! U pokoutného muzikanta vyzýváme našeho dvorního houslistu, ať si housle půjčí a zahraje nám Montyho čardáš. Naštěstí má umělec více rozumu než my a nástroj si ponechává. Cesta Nerudovkou jde dobře - je to z kopce. 

Na konci ulice nás zalechtá duch plzeňského a  podléháme mu v hospodě U Kocoura. Tady to pivo hospodský jenom hejčká. Vyptává se k tomu od kud jsme a co děláme v Praze. Po chvíli zjišťujeme, že zná z basketu Kotyho, protože je pardubák. Určitě mu společnou fotku pošleme. Metelíme na Malostranské náměstí, od tud šmirglem na Malostranskou a k hale, co má ve znaku nejmenovaného operátora. 

Nabalujeme z dodávky bubny a hurá do haly. Lidí je tady jak o pouti a ještě víc. Ochranka moc nespěchá. Vybíráme si turnikety s děvčaty, aby nás neprošahávali chlapi a zakládáme tábor v páté, přidělené řadě. Jsme v pohodě. Bavíme se hrou, ale jenom do příchodu Řeků. Dva z nás dostávají do tlamy a je po zábavě. Přesunujeme se na nějaká neobsazená místa daleko od agresorů. Stejně tak jako na výše zmiňované olympiádě v roce 1972 dokázali nějací vylízanci pokazit celkový dojem všech z dobře připravené akce, svátku pro milovníky sportu, něčeho co nikdy nepochopí a budou jeho konání používat pro účely nám nepochopitelné.

Večer jsme se pobavili po svém: pojedli - popili - pozpívali a nějak se dopravili na kutě. Penzión vnitřkem překvapil a ráno bylo co probírat.

Foto: Chlapci se baví v Praze

Foto: Chlapci fandí v hale

Foto: Chlapci s novým spoluhráčem pro příští sezónu

Rozhovor

A: Alexeji, vyfotíš se se mnou?

B: Jasně, není problém.

A: Taky hraju libero, ale v nižší soutěži.

B: Championships? (tím se myslí nejvyšší národní soutěž, tj. extraliga)

A: Ne, ještě nižší.

B: Aha.

A: Dík a hodně štěstí.

B: Dík, ahoj.

Fans Final Four Prag

Hodnotim akci velice kladně jak po strance fandící tak po stránce exkurze po Praze vetšina děkovala ELVISOVI po meilu ale ja to udělam věřejně a timto smekám jak to organizatorsky zvladnul předem.Těším se na další podobne akce. Náš lodivo je jak kára...Náš lodivod je jak kára

© 2007-21 Volejbalový oddíl TJ Svitavy & Luboš Branda

powered by Drupal - template FlorAll