Po všech těch prohraných zápasech, které jsme mohly vyhrát, se zdálo téměř v nadlidských silách vyhrát nad rozjetým družstvem z Palkovic, avšak v ženském volejbale je možné vše, a tak nakonec remíza 1:1 nebyla moc uspokojivá, protože jsme mohly vyhrát dvakrát, takže vše by bylo dnes klidnější.
Že je to v Křenovicích vždy těžké, jsme věděly předem, a proto jsme se na to celý týden připravovaly, ale i to bylo málo. Vše začalo už cestou tím, že jsme vyjely sice dost brzy, přesto jsme nabraly zastávkou přes Brno zpoždění, které se zvyšovalo tím, že tři kilometry před Křenovicemi byly mosty moc nízké pro náš luxusní velký autobus, a tak jsme hledaly cestu, jak se vůbec do Křenovic dostaneme.
Tyto zápasy měly být zkouškou, jestli se vypořádáme se soupeřem, s kterým bychom měly hrát o umístění v tabulce. Bohužel jsme totálně zklamaly – a to hlavně v prvním zápase. I když se hrálo až v pravé poledne, takže jsme se dostatečně vyspaly a odpočaté nastoupily k těžkým duelům, tak bylo vše marné.
Je příjemné, že i s prvním družstvem v tabulce se dá hrát vyrovnaný zápas. Naopak je velmi smutné, když rozhodčí pískají ve prospěch favorita v momentech, kdy sety jsou nejnapínavější a stav je kolem dvaceti na obou stranách (a to dokonce ve třech setech).
Konečně jsou 2 vítězství a 4 body naše. Bylo jasné, že to nebudou lehké zápasy. Hráčky DDM Brno i my jsme potřebovaly zvítězit, abychom se odpoutaly od konce tabulky. Naštěstí se to podařilo nám. Měla jsem kompletní sestavu a tak se dalo využít všech možných střídání.
Opět dva pětisetové zápasy: první prohra 2:3 za 1hod.48min. a druhé vítězství 3:2 za 1hod. 50min. Byl to obrovský oboustranný boj o čtyři body za dvě vítězství, nakonec z toho byla plichta a po třech bodech pro TJ OP Prostějov a TJ Svitavy.
Jedno vydřené vítězství 3:2 a jedna prohra 2:3, která zamrzí, byl výsledek 10setového maratonu, 4 hodiny a 55 minut odehraného času v sobotu 9.10.2010 proti nováčkovi soutěže z Přímětic-Znojma.
Doufala jsem, že se nám podaří alespoň jednou vyhrát, ale realita byla jiná. Pokračoval útlum z pátečního tréninku, kdy jsem hráčky vůbec nepoznávala a marně doufala, že se z toho snad vyspí.
8. ročník volejbalového turnaje žen, měl velmi vysokou volejbalovou úroveň, díky devíti přihlášeným družstvům.
Bylo těžké zvolit herní systém, aby si družstva dobře a kvalitně zahrála a tak z toho nakonec byl jednodenní volejbalový maratón, ve kterém každé družstvo odehrálo minimálně 12 setů.
Dnes se chci radovat, chválit, chválit a zase chválit!!! Ilonou na trenérském postu začínám, hráčkami pokračuji, vychutnají si to snad všichni, kdo celou sezónu pomáhali a končím našimi věrnými diváky!!! Byl to v sobotu krásný závěr sezóny, stálo to opravdu zato - DÍKY VŠEM!!!