Soupeře trápím prudkým plachtícím podáním

Přesto, že mu je jen lehce přes dvacet, patří k těm zkušenějším v týmu mužů. Usměvavý sympaťák nám na sebe prozradil následující....

Jméno: Petr Doležal (Doly, Dolík)
Družstvo: muži
Post: smečař    
Ročník narození: 1987
Výška: 181 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky?
Jelikož nehraji volejbal tak dlouho (9 let), není pro mne složité vzpomenout si na své volejbalové začátky.
S volejbalem jsem začal v roce 1999, když jsem byl studentem primy na svitavském gymnáziu. Jednoho dne, na podzim to bylo myslím, se do naší hodiny tělocviku přišli podívat Petr Sezemský (Máza) a Marek Meluzín (Melis). My jsme měli předvést své sportovní nadání při hraní základních sportovních her. Po hodině si několik kluků z naší třídy zavolali k sobě a nabídli nám, zda-li bychom nechtěli zkusit volejbal.
Rok jsme trénovali, přicházeli noví hráči, někteří naše řady naopak opouštěli. Trénovali nás hlavně Máza s Melisem, kterým ovšem pomáhali i jiní (ty raději nebudu jmenovat, protože bych si určitě nevzpomněl na všechny a pak by jim to mohlo být líto). Trenéři byli v pohodě, byli čerstvě vystudovaní, vlastně ještě takoví mladíci (ne, že by teď už nebyli), proto nám byli blíž, než kdyby to byli pánové ve věku našich dědečků. Po ročním trénování, které opravdu bolelo, protože naše ručičky nebyly zvyklé na takovou zátěž, jsme odjeli na své první soustředění do Hošťálkové. A v sezóně 2000/2001 jsme poprvé nastoupili do Krajského přeboru coby mladší žáci.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?
V týmu jsem vždycky patřil a patřím mezi menší hráče, tak bylo od začátku jasné, že blokař ze mě asi nebude. Svou první sezónu jsem začínal jako libero (tehdy ještě bylo povolené hrát s liberem i v žákovských kategoriích). Následně jsem střídal posty podle toho, kde byla potřeba “zaplácnout díra“. Hrál jsem smečaře, univerzála, nahrávače. Nakonec jsem v kadetech zakotvil na postu blokaře, což při mých fyzických parametrech bylo poměrně úsměvné. Ale nějak jsem si zvykl a stal jsem se relativně platným hráčem hlavně v útoku. Asi od mých 16ti jsem ještě navštěvoval tréninky mužů, kde jsem hrál na smeči. Jak jsem se postupně propracoval do mužského “A“ týmu, zůstal mi post smečaře, na kterém až na výjimky hraji dodnes.
Osobně nemám žádný oblíbený post, mám nejraději ten, na kterém mohu pomoci týmu k dobrému výkonu.

Tvůj největší sportovní úspěch?
Svůj první velký volejbalový úspěch jsme slavili už jako mladší žáci, když jsme jako první tým v historii žákovských kategorií zvítězili v Krajském přeboru. Ovšem za svůj největší úspěch povazuji vítězství v KP II v sezóně 2007/2008 . Ale ve skrytu duše doufám, že na ten největší ještě čekám.

Nedůležitější osoba na hřišti obecně?
Zkušený hráč, který dokáže na sebe strhnout odpovědnost a zároveň podpořit tým. Zkušeným hráčem nemyslím jen někoho starého, zkušeným se může stát hráč klidně i ve 20ti.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
V současné době se mi nejvíce herně líbí Ondra Ehrenberger (Onďas), i přes svůj nízký věk patřil v KP II k tahounům mužstva, v letošní sezóně se ale nejspíš ještě nedostal do správné zápasové pohody. Jediné, co mě na něm mrzí je, že občas vypadá duchem mimo hřiště. Ale má toho hodně před sebou a věřím, že se srovná ☺

Co bys označil za svoji největší přednost a naopak slabinu?
Za svou přednost bych označil to, že při zápase přemýšlím, snažím se číst hru a předpovídat, jak se bude hra vyvíjet. A jako svou slabinu vidím asi nevyrovnanost výkonů a občasnou zbrklost, ale to se snad změní, až nasbírám ještě víc zkušeností.

Co ty a smečovaný servis?
Dát ho umím, ale nemám v něm takovou jistotu, a tak raději trápím soupeře umístěným a prudkým plachtícím podáním.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušil?
Nejvíc mne baví cvičení, která mě udržují neustále v pohybu a mohu z nich získat zkušenosti pro řešení herních situací. Naopak nemám rád běhaní a jakákoli cvičení, kde se moc běhá.

JINÉ

Oblíbená hudba?
Mám velmi široký záběr, co se týče hudby, mám rád téměř cokoli, kde je nějaká chytlavá melodie. Takže pokud bych měl jmenovat, v první řadě by to byl DJ Tiësto, který se mi nikdy neohraje, dále například Pendulum, jejichž nové album mám zrovna v oblibě, potom třeba kůzné „kytarovky“ jako jsou třeba The Strokes nebo The Airbourne. Mám rád i tvrdší hudbu například Rammstein nebo Dragonforce, které si pouštím při předzápasovým rozcvičováním, abych se správně nabudil do zápasu.
Prostě snesu téměř vše. Navíc si rád zajdu poslechnout kvalitní hudbu do klubu nebo na koncert. Právě proto je škoda, že ve Svitavách nám nějaký ten hudební klub chybí.

Jaký se ti líbí holky (kluci)?
Rozhodně se mi líbí holky, ale specifikovat přesně typ je celkem složité, když si myslím, že se mi líbí právě ten určitý typ, v zápětí se ukáže, že mě dokáže zaujmout slečna, která je úplně odlišná. Důležité pro mě asi je, aby holka měla v sobě to „něco“ a dokázala tím na mě zapůsobit.

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?
Jelikož jsem dříve plavával, tak si rád zaplavu. Ale sportem číslo 2 je pro mne fotbal. Chodíme si zakopat každé úterý s klukama z koleje nebo si občas chodíme zahrát třeba s bývalými spolužáky z gymplu. Ale celkem vzato sportuji rád a žádnému sportu se moc nebráním.
 
Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?
Nevím jestli je vhodné vytahovat své soukromí na veřejnost, ale pokud by to přeci jenom někoho zajímalo, nezbývá mu, než mě zkusit poznat.

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm rád(a) pohovořil(a)?
Témata by se našla, ale myslím, že jsem se rozepsal víc než dost. Pokud by někoho speciálně něco zajímalo, rád odpovím v komentářích ☺

OTÁZKY JEN PRO TEBE:

Na svitavském webu jsi na sebe už prozradil, že studuješ „zubařinu“ v Plzni. Jak probíhá takové studium (specifika, předměty, kolik máte praxe, kde sháníte oběti…)?
Je pravda, že studuji Zubní lékařství a to na Karlově univerzitě, přesněji řečeno na její fakultě v Plzni.
Donedávna byly oba obory – Všeobecné lékařství i Stomatologie velmi úzce spjaty, dnes už se lehce liší, neboť se ze Stomatologie stalo Zubní lékařství, čímž se oba obory více osamostatnily a absolventi Zubního lékařství mají i jiný titul – MDDr. . Hlavní rozdíl je v délce studia, nyní je 5ti leté a více zaměřené na praxi. S praxí se začíná už v 1. ročníku, a to na tzv. fantomech, což jsou figuríny, u kterých je i stolek (unit) s mikromotorem a turbínkou (vrtačky), nechybí ani savka a vodní a vzduchová pistole nebo jak to nazvat ☺ . S opravdovou praxí, tedy prací na živých pacientech se setkám už ve 3. ročníku, kdy budu pracovat na Stomatologické klinice v jedné z plzeňských nemocnic.
Co se týče předmětů, ty se od oboru Všeobecné lékařství příliš neliší, máme některé předměty navíc, některé máme lehce uzpůsobené pro potřeby zubařů, avšak jak jsem již řekl, vetšina předmětů je v obou oborech stejná. Tudíž se setkám s anatomii, fyziologii, patologii, neurologii a také s předměty specializovanými pro stomatology, jako jsou například preklinické zubní lékařství, orální a maxilofaciální chirurgie, ortodontie nebo parodontologie.

Můžeme se těšit, že si zřídíš svoji soukromou praxi ve Svitavách?
Pokud studium půjde hladce, je možné, že se potkáme. Můj táta má soukromou praxi ve Svitavách, kterou bych mohl jednou převzít. Ale rád bych se na pár let podíval i do zahraničí.
Nakonec kdo ví jak to jednou bude…

A jen pro pořádek ☺ … Bojíš se zubaře?
Zaleží jaký zákrok mě čeká, jelikož nemám se zubaři žádné špatné zkušenosti, tak spíše ne.

Jak bys například léčil carborundum moribundus?
Tak to ještě netuším, na tuhle nemoc jsem v učebnicích zatím nenarazil. Ale pokud by někdo chtěl, už umím hezky vrtat ☺

Jsi školený rozhodčí. Kdy ti bylo na empiru nejvíce krušno (případně, máš svého „oblíbeného“ hráče, na kterého se můžeš při pískání vždy spolehnout, že zas bude „veselo“)?
Moc často mi krušno nebývá, nebojím se totiž zjednat si pořádek, přestože se stává, že musím napomínat nebo okřiknout hráče ve věku mých rodičů nebo i starší. To co mi vadí je špatné počasí, vydržet stát nebo sedět na empiru v zimě nebo za deštivého počasí není žádný med.
Mých „oblíbených“ hráčů je víc, ale vždycky se to dá nakonec vyřešit domluvou, takže pak „dají pokoj“. Ale jmenovat je nebudu, většinou jsou to horké hlavy od přírody a jsou prostě takoví.

Sám jsi MVL hrál (za koho, kdy a umístění). Jak se ti s „amatéry“ hrálo? Vidíš mezi hráči někoho, kdo by vám byl platný v boji o udržení KP I pro náš oddíl?
MVL jsem hrál asi 2 roky, nejprve jako ještě žák, později jako kadet resp. junior. A právě ten druhý rok se nám MVL podařilo vyhrát s týmem „Klobásy“, čímž jsme se zvěčnili na poháru pro vítěze MVL.
Ve spojitosti v MVL mluvíme o „amatérech“, ale oni to zas takoví amatéři nejsou, mnoho z nich má za sebou volejbalové působení v různých oddílech. A i proto je celková úroveň MVL na velmi vysokém stupni.
Pokud bych měl zabrousit v paměti a vzpomenout nějaké kvalitní hráče, mohu říct, že by se jich pár našlo, ale zda-li by obstáli i v KP I si netroufám říci. Inu nezbývá než je prověřit jak na poli tréninkovém, tak i přímo v zápase. Náš tým je určitě otevřený perspektivním hráčům, kteří by chtěli obohatit naše řady.

Jakým nedopatřením se stalo, že nechodíš fandit holkám z áčka (no pravda, hra někdy není úplně dokonalá, ale jedna hezčí než druhá…)?
Říká se, že chytří lidé odpovídají na otázku otázkou, a proto jakým nedopatřením se stalo, že na našich zápasech vidíme jen pár holek z áčka ☺ . Ale teď vážně, pokud mi to škola a čas dovolí, rád se přijdu podívat na druholigový volejbal. Bohužel je to nepříliš často, ale na dálku pěsti určitě držím!
 
Jaká kulinářská specialitka, kterou máš možnost ochutnat v Hošťálkové, ti přes rok nejvíce chybí?
Mohu říct, že naši kuchaři v Hošťálkové jsou mistři v oboru, specialitky máme proto na stole denně, od španělských ptáčků, přes guláš až k výborným řízkům. Protože trávím většinu času přes rok na koleji, kde to s nějakým vyvařováním moc nejde, byl bych rád za každou pochoutku, kterou nám v Hošťálkové servírují.

Na vysoké škole v Plzni se účastníš volejbalových turnajů. Za jaký tým hraješ? Jaká úroveň těchto turnajů a jak se vám daří?
K volejbalu na vysoké škole jsem se dostal náhodou, kdy mi tréninky fakultního týmu doporučil asistent na tělocvik. První semestr jsem chodíval hrát každé pondělí. Byla to taková směsice hráčů, kteří stále hrají, hráli nebo se jim volejbal libí. Celková úroveň byla relativně dobrá. V druhém semestru se mi změnil rozvrh a tréninky jsem nestíhal, zašel jsem jen na pár, ale úroveň nebyla valná.
Ke konci roku jsme měli možnost reprezentovat fakultu na kvalifikaci na Akademické hry pořádané v Brně. Nastoupili jsme v poměrně dobré sestavě, moji spoluhráči hrávali soutěže jako KP I, 2. dokonce 1. ligu. Dá se říci, že já, tehdy ještě hráč KP II, jsem byl co se týče úrovně soutěže na nejnižším stupni. Avšak troufám si říct, že jsem byl velmi platným článkem našeho týmu.
Měli jsme možnost porovnat své síly s několika univerzitními výběry. Které ve svých řadách měly převážně hráče hrající extraligu nebo první ligu. Nastoupili proti nám vítězové naší nejvyšší soutěže z Českých Budějovic, opory extraligového Ústí nad Labem, Kladna, Příbrami nebo Liberce. Beru to jako obrovskou zkušenost. Zároveň jsem si dokázal, že i takoví hráči jsou jen lidé a dá se s nimi soupeřit. Odehráli jsme 4 utkání a všechna prohráli, přestože jsme byli důstojným soupeři. Ovšem nutno říci, že my, výběr pouze naší fakulty, jsme neměli situaci proti univerzitním celkům jednoduchou.
Spolu se svými spoluhráči a hlavně kamarády (tedy ne přesně s týmem, jenž hrál výše zmíněnou kvalifikaci) z fakulty se účastníme během roku i různých amatérských turnajů, které bereme jako přípravu na další střetnutí s ostatními univerzitami, ale hlavně jako pohodovou akci a zábavu. Na turnajích se většinou propracujeme do jejich finálové fáze, ale na větší úspěch zatím čekáme.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Fanouškům bych chtěl poděkovat za jejich podporu jak ve zlých i dobrých časech. A vzkázal bych jim, aby nám přišli pomoci při naších zápasech v jarní části soutěže.
A čtenářům děkuji také za přízeň a přeji jim příjemné počtení. No a konečně také hezké vánoce a hodně dárků pod stromečkem.

Díky za pozvání ke čtvrtečnímu rozhovoru.

 
My také děkujeme za rozhovor.

Nabídku na další rozhovor přijala Vendula Svobodová (ženy), otázky můžete zasílat na známou adresu.

Pavlína a Jirka