V sobotu jsme si vyměnili s Petrem posty trenérů u mladších žáků. Já jel do Malšovic s Béčkem a on se vypravil do Rychnova nad Kněžnou s naší elitou. Důvodem bylo pozvání na oslavu kulatin jednoho z mých spolupracovníků u Hrádku u Nechanic. Potřeboval jsem dvě auta a nahlásili se dva sportovně založení tatínci, pan Klika a pan Jedlička. Touto cestou jim samozřejmě děkuji a budu rád, když budou jezdit na více volejbalových klání. Cesta s nimi byla v pohodě a klukům umí v zápasech rozumnou formou poradit.  

Areál v Malšovicích je posazen v super klidné zóně s pohodovým zázemím. Jen škoda, že se o kurty moc nestarají. Vypadaly jako stádo velbloudů z letadla (a ještě k tomu drabařů - to jsou ti co mají na zádech kopce dva pozn.aut.). Ze začátku jsme se strachovali o počasí, které nakonec vytasilo pouze pár kapek dešťovky. A my přece nejsme z cukru!

Klukům v sestavě pozměňované slavnostmi ve Svitavách se dařilo náramně. Šli od vítězství k vítězství. To asi bylo nějakým zádrhelem v hlavách protivníkových trenérů a proto se začali navážet do soupisky a do stáří našich adeptů. Byl jsem donucen pořadatelem, z popudu trenérky Plotiště, zapsat do zápisu i dva hráče z přípravky: Adama Tomáška a Petra Leinwebera, ročníky 1998. U nich bych se rád zastavil. Sám nevím kolikrát se jim poštěstilo zahrát si šestkovej voliš, ale tady byli exelentní. Je vidět zase velikej kus práce trenéra Petra a před ním Pavlíny. Naše "věže" si z nich hned udělali nahravače, vysvětlili jim přeběhnutí a bylo posekáno. Každej druhej balón byl jejich, ramena byla kolmo na síť a ještě si u toho volali JÁ! Nemohu je úplně vychválit do nebe. Občas hráli míče nižší, ale to není pro nás na škodu. Přece chceme jednou hrát rychlou hru a tak se smečaři museli snažit kmitat nožičkama mnohem rychleji než jindy. Tož se mají naši soupeři na co připravovat. Tito ogaři budou soutěž ml.žáků hrát ještě další dvě sezóny!

Ať se vrátím k protestům. Náš oddíl nemá sebemenší důvod strkat kůli výhře do družstva někoho staršího a podvádět s tím soupeře. Natož ve skupině B. Raději by se měli podívat soupeři na sebe a počty výjimek, které mají nebo musí mít, jinak by nemohli hrát: děvčata namíchaná s chlapci, hraní v pěti hráčích a dorazila mě výjimka hráče hrajícího za dva kluby najednou. Nestojí nám za to do něčeho šťourat, ale běda vrtání do nás! Však poslední kolo je společné pro obě skupiny a bude ve Svitavách. Tak tam se mohou podívat na rozdíly mezi našimi hráči a porovnání jejich věku.

Celkové resumé bylo čtyři vítězství, z toho tři 2:0 (Plotiště, Malšovice a Lanškroun) a jedna výhra 2:1 s Českou Třebovou. Zde jsme prohráli první set 22:25 a vzápětí smetli soupeře 25:10. Jenže do zkrácené hry jsme naskočili se šňůrou nevynucených chyb a strany se měnily za stavu 3:8 pro soupeře. Pak se rozjela stíhací jízda a soupeř úplně zkoprněl. Nebyl sto něco zahrát, i když se bojovalo na obou stranách. Takže výsledek 15:11 byl podtržen slzičkami na jedné straně a na druhé se na pláč bude teprve čekat, až se ve vaně bude z kolena kartáčkem vydrápavat zadřená antuka. To nic není. Máme lepší borce. Takovej Mirďas se umí bez bázně a hany zakousnout zubama i do kůlu na druhým hřišti ...

A pro statistiky: Svitavy B měly vyhrané pouze tři zápasy za celou soutěž a teď k tomu v sobotu přidali hned další čtyři! To jsou panečku PAŠÁCI!

Foto s družstvem České Třebové v modrém se svým trenérem Lubošem Vašinou a zcela v pravo jsou naši řidiči a Elvisovi bodyguardi: čupící Tomáš Klika a stojící Jiří Jedlička (ten má velký zájem zahrát si MVL za jakékoliv družstvo, které by jej vzalo. Asi se bude chtít naučit volejbal jako jeho syn, ale ten už má náskok a tak to bude mít hodně těžké).

Skupina PA-ZCI-M-B

Skupina PA-ZCI-M-A