Postup z kvalifikace Českého poháru žáků!

Český pohár hrajeme s žáky poprvé a proto s tímto vědomím k tomu také přistupujeme. Instrukcí napsal Elvis zaskakující Melise Ďáblům až až. Co nesmí zapomenout, jaký drezy, vhodnost jídla a pití, kde kdo bude vyzvednut, no zkrátka všechno musí klapat, jak dle diáře Říšského sněmu.

Vše šlo jako na drátku. Jenom si přispalo elvisovo BlackBerry a s ním i majitel. Doma budíček připomínal poplach na 38. rovnoběžce! Bylo potřeba rozhodnout o věcech důležitých a nedůležitých. Ranní hygienu jsem zavrhl jako první. Vzpomněl jsem si na jeden článek z roku 69, který objevil v novinách můj děda a četl jej celý nahlas všem rodinným příslušníkům v kuchyni. Pojednával o nevhodnosti stírání ochranného filmu na kůži jedince. Tehdy mne zaujalo, jakou mu tento „důkaz“ udělal radost. Bezpodmínečné bylo nabalení jídla. S tím nezištně pomohla major Margaret O'Houlihan.

Dodávka prolétla známou trať ke kurtům. Zde naskákali všichni bojovníci, ale ouha! Dozvídám se, že nám chybí Ondra. Po telefonátu Radara je jasné Ondrovo pochybení ve správnosti srazu a vstávání o hodinu později. Vyjíždíme po meškání o půl hodiny později. K našemu štěstí meteorology předpokládaná mlha nevyplnila cestu a my jsme na místě na pohodový čas na převléknutí do volejbalových uniforem a rozcvičení.

Hned první zápas hrajeme na pátém prkně proti ČZU Praha A. Soupeř je pro nás jak velkým soustem, tak velký vzrůstem. Odbýváme si svoji nováčkovskou daň v soutěži a dle výsledku jsme se ze soupeře jednoznačně posrali. Zahráli jsme 6:25 a 12:25. Největší prohra v dějinách Ďáblů.

Po akorátním odpočinku nás rozhlas v hale žene na stejný kurt k dalšímu zápasu. Zde je pro nás připraven aspoň dle vzrůstu příznivější soupeř USK Slavia Plzeň. Horší je to s rozhodčím. Dělá docela dost chyb a nenechá si do pískání kecat. Většina jeho mýlek nám padá na hlavu. Snad nejstrašnější přichází v koncovce druhého setu, kdy nám chybí dva balóny k celkovému vítězství. Rozehraný Terouš ránou jako z děla ohýbá ruce blokujících, ale z empire ruka ukazuje k soupeři a následné gesto znamená aut. Nikdo z plzeňáků se nepřiznává i když dotyčného musí ruka bolet jak od neodhozeného granátu. Já jdu do mdlob, ale dělám jako že nic. Příště klukům rozdám kartičky s číslem na pohotovost a naučím je na tréninku první pomoc při zástavě srdce. Soupeř se dostává nad nás a má setbol. Naše tajmy jsou vystříleny a kluci jsou rozzuření. Snad touha vyhrát a zloba na rozhodčího přetláčí soupeře na 26:24. Radovačka jako při hokeji na OH v Naganu. Musím do bufíku a ven na kávu. Zapaluji si jako Nikolas Cage dvě cigarety najednou.

Poslední ve skupině na nás čeká Slavia Hradec Králové B. Je to papírově nejslabší soupeř. Od začátku měníme sestavu za zatím nehrající hráče Kryšpína, Jakuba a Dana. Hrajeme si tzv. s ohněm, soupeř už vede 6:13. V tu chvíli dochází nervy i trenérovi a kromě Jakuba střídáme zpět základní šestku. Hradec v této sestavě přejedeme 2:0. Postup je zajištěn.

Následuje čtyřhodinové čekání na náš zápas s pořadovým číslem 52! Družstvo SKV Ústí nad Labem vypadá sebevědomě a my svými chybami napomáháme soupeři k jednoznačnému vítězství v první sadě. Druhou soupeře celkem trápíme. Dokonce stav 23:23 a tajm ústeckých vypadá nadějně. Prohráváme znovu z našich nepřesností. To vše za povzbuzování svitavských mužů, jež přijeli na kukačku z vítězného tažení v Pardubicích. Tento zápas nás definitivně zařazuje do skupiny „B“ a čeká nás 12. – 13.12. výlet do České Lípy.

Poděkování si neodpustím s výjmenováním všech povzbuzujících fanoušků: rodiče Pišínovi, Pallovi, Zoikasovi, Hyňa, Zdenál, Melis, Pipin, Bubu s rodiči. Děkujeme!  

Sestava: 7-Kryšpín, 4-Mirďas, 9-Onďas, 12-Pallouš, 5-Jakub, 11-Dan, 8-Terka, 1-Zoiki, 2-Medvěd, bez čísla - Já