Páteční zápas Polské ligy aneb PŘÍŠTĚ NEŘÍDÍM!

Kdysi dávno v jedné nejmenované restauraci, kde vyrábějí kulatá jídla a zvou je pizza, jsme se s Pátkem (zabijákem Jakubem Novotným – účkařem smečujícím v levém gardu) dohodli na menším výletě na polskou ligu. Jakub úspěšně hraje za Zaksa Kędzierzyn-Koźle (město asi 175km od Svitav jehož název je z roku 1975!). Zápas vyšel na pátek (asi příznačně pro přezdívku Jakuba) a hrálo se proti Skra Bełchatów (čti belhatův), vrcholnému teamu polské ligy, který si např. loni zahrál finále Ligy mistrů v Lodži.

Sestava do vozu byla následující: Dolík – hezoun a budoucí stomatolog, po kterém ženy šílí, Zdenál – prošedivělý pán s hromadou zranění, Elvis – mistr světa ve skoku pro něco a šofér Petr – statistik, pro tento zápas na dovolené! Pohodlné auto fordových závodů, kde nafta svým čelem roztláčí píst motoru, se dalo do pohybu okolo 12:30.

Samozřejmě Elvis téměř celé dopoledne vařil, abychom náhodou po cestě nepochudli. Řízečky, bramboráčky, okurčičky, čerstvej chlebíček – no zkrátka byli jsme vybavení, jako když jedou lidi k vodě!

Cesta je výborná. Pokud jedete do Mohelnice. Od tohoto města začíná trať pro větší auta zvyklá z dakarských cest kličkovat mezi pastmi na medvědy. Šofér už není klidný a po desáté říká: „Příště neřídím!“. Z autorádia se Plantův hlas mění na Morrisonův. Následují města: Rýmařov, Bruntál, Krnov. Těsně se míjíme se sněhovou bouří, kdy na kotárech napadlo asi 10 cm nového sněhu. V posledním městě před hranicemi se zastavujeme na osvěžení. „Příště neřídím, auto neberu!“ říká Petr.

Cesta Polskem je na pohodu. Jede se furt rovně. Téměř nic na silnici nejezdí. Podle předtištěné navigace nacházíme halu jako po másle. Dle dohody mám Jakub předává vstupenky a přidává fanouškovské šály. Mimochodem bez nich bychom se stali v aréně výstředníky. Mají je úplně všichni!

Hala je moc pěkná, nekuřácká a narvaná k prasknutí a my sedíme na schodech. Na ploše křepčí roztleskávačky a maskoti obou klubů: Kozel a Včelka (pruhovaná jako vosa). Zápas začíná ve velikém tempu Skry. Domácí kupí moře chyb a soupeř je ještě odvážnější. První set končí 13:25. Druhý je jako přes kopírák a konec je tu za chvíli – 16:25. Trenér vytahuje z hřiště nahravače Masného. Začínáme uvažovat o jediné pozitivní alternativě z dneška a to je brzký návratu domů. Jen Elvise mrzela velkohubá SMS poslaná Pátkovi se zněním, že kam jedeme tam se neprohrává.

Jenže domácí vyhrávají třetí set a s odhodláním polských důstojníků se vrhají do dalšího. I ten se zanedlouho stává jejich kořistí. Hala bouří, šály se točí ve výrech, my řveme jako když na nože bere.

Zkrácený set začíná opatrně. Nejvíce vytěžovaným hráčem ze všech na hřišti je Jakub Novotný. Kibicové (polsky fandové, pozn. redakce) kříčí o oslavují jeho jméno. Domácí vedou a dostávají se až málem k tříbodovému náskoku. Jenže sporný verdikt rozhodčího umožňuje soupeři vyrovnat a ještě přidat bod. Po změně stran je dvakrát po sobě zablokován bombér a miláček Polska Wlazly. Navíc hned poté smečuje bez obrany dva metry do autu. Lišák Antiga působí unaveným dojmem. Jednoznačná koncovka Zaksy se už nedá odvrátit. Hala skáče, fanoušci jsou nadšení, my jsme ve varu, jako kdyby se vyhrála olympiáda! Hráči včetně Pátka rozdávají interview pro zpravodaje.

Přesouváme se do restaurace ve vestibulu a na vítězství si objednáváme „dva piva“ a vodku Soběski. Ani barman o nic nepřišel, protože zápas přenášela televize. Přicházejí fanoušci a zanedlouho vysprchovaný Pátek. Gratulujeme mu a děkujeme za super zážitek. Elvis si neopouští připomínku o zaslané zprávě s rovnicí: „Když někam jedeme, tak se neprohrává!“

Odjíždíme blažení domů, jen Petr říká po padesáté osmé: „Příště neřídím a neberu auto!“

Pár fotek z minifoťáčku, oficiální fotogalerie z utkání je zde.