NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ SPORTOVEC ROKU 2011 REGIONU SVITAVSKA

Včera od 18:00 proběhlo již po čtrnácté ve Velkém sále Tylova domu v Poličce slavnostní vyhlášení výsledků ankety o nejúspěšnějšího sportovce roku regionu Svitavska za uplynulý rok 2011. Celým galavečerem nás provedl moderátor Kratoska, hosté večera byli Jaromír Adamec a Monika Agrebi. 

Na posledním trenálu řekl Melis našim svěřencům, aby šli slušně oblečení a Elvis se ještě v šatně neopatrně zeptat, kdo všechno má doma kvádro. To si naběhl. Den předem začaly volat maminky, do čeho mají kluky oblíknout. Svedl jsem to na Melise a tak se stejné dotazy sypaly na něj. Sestava byla jasná: dva zmiňovaní trenéři a Mirďas, Kvápa, Klikoun, Johys, Jedla, Číža, Konec a z Litomyšle přijel Šluk. Zima byla jako ve vtipu o indiánech:
Indiáni se přijdou za šamanem zeptat, jestli bude tuhá zima.
Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne:
"Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví."
Tak indiáni odejdou, štípají dříví, ale za týden se přijdou zeptat znova.
Šaman tedy zase rozhodí kamínky a povídá:
"Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví."
Indiáni zase odejdou a štípají dříví, ale šamanovi už je to blbý, a tak se jde
zeptat na meteorologickou stanici, jaká ta zima bude. A tam mu odpoví:
"My nevíme, ale asi pořádně tuhá. Indiáni už čtrnáct dní štípají dříví." 

Vzhledem ke zkušenostem z loňska jsme jeli raději dříve. V sále byla tenkrát boxovačka o místa, lidi chodili na poslední chvíli a začátek programu se opozdil. Robinova dodávka bublala v třeskutém mrazu jako za mlada. A o startování ani nemluvím. Na léto s ní bude muset majitel zacouvat do mrazícího boxu, aby chytala tak pěkně jako včera. Nějak si na tu zimu sviňa zvykla. Na místě kluci zabrali prostředek druhé řady, kde bylo místo na nohy i pro Klikouna.

Vyhlašování se po písničce zpěvačky rozběhlo a my byli na řadě hnedle druzí . Kluci si vystoupali na prkna, co znamenají svět, pro skleněnou trofej za nejlepší žákovský kolektiv na okrese, jež jim předala naše svitavská Janička Pernicová. A po dotazu moderátora, zda chtějí něco říct do mikrofonu, svorně zavrtěli hlavičkama, jako panenky v kresleným filmu, a za potlesku zmizeli z pódia. Trochu trenéry zamrzelo, že si tam nahoře na ně nevzpomněli. Melda  v autě připravil Mirďase na to, jak bude muset při předání ceny něco říct. Ten zbělal a do cílové stanice Polička nepromluvil.  Nemáme jim to za zlé, i já jsem se na mikulášské besídce v Jitřence na podiu styděl. Jenom nevím, jestli to bylo za to, že jsem neuměl vánoční básničku, a nebo za to, že jsem čertovi Zvingrovi utrhl z hlavy roh! Snad příště. 

Dále se to střídalo ráz na ráz. Mišmaš sportů všeho druhu. Vyhrává nám stále travní lyžování a motokros v hale. Však tyto klání pravidelně navštěvujeme, známe aktuální pořadí našich favoritů a bezpečně víme, kde se jede příště, abychom nepromeškali. Přeci jenom si přišli trenéři na svoje. Zpěvák tam vysekl při pochůzce hledištěm Elvisovu nejoblíbenější pecku o tom, jak se chce Frank Sinatra probudit ve městě, které nikdy nespí  – New York, New York. Od srdce se zasmáli některým trapným a hodně nepovedeným projevům a zase na druhou stranu podle nich největší kusani byli u mikrofonu mladý skejťák z Poličky se slovy Karla Gotta: „Letos jsem to opravdu nečekal …“ a za basket mluvil černoch asi takto: „Neumí česky. Přiďte sobota fandit!“ 

Pak byl raut. A lepší než posledně. Obzvláště masa byly řádně vypečené a rolády se úplně rozplývaly a taky předuzené prasátko s obsluhou nebylo k zahození. Jenom džus došel, ale to Meldovi nevadilo – pil víno.  Elvis, jak ke sladkému za rok nečuchne, uviděl dortíčky s želatinou a to se v něm otočilo celé mládí a mlíčný bar na náměstí. Úplně zeslábl a ke stolku s kávou a dorty nešel, ale doslova utikal. „Já jsem je varoval, já jsem jim to neradil …“

Na konci jsme družně pokecali s vyhlášeným trenérem roku basketbalistou Tomášem Pětivlasem. Klukům pro seznámení Elvis domluvil volejbalové juniorky z Moravské Třebové, ale pro takové samičky, s řádně přořízlýma pusinkama, jsou ti naši ještě ušáčci. Tak je cérky poslaly do háje a jelo se domů. V dodávce jsem si v duchu stále opakoval repliku Stanislava Neumanna z pohádky Princezna se zlatou hvězdou:  „Děkuji vám, paní má - teď budu mít řády dva“ !!!