Nejdříve smeták, potom bitva. Oboje vítězně.

K posledním domácím utkáním náš tým vyzval soupeře z poklidného středu tabulky a to Šlapanice u Brna. Bylo co oplácet. V první polovině soutěže jsme se sešli sice smírně 1:1 na zápasy, nicméně v první utkání byli jednoznačně lepší naši protivníci. Ve druhém jsme urvali výhru až v pátém setu.

Do kompletní sestavy chyběli Lukin (chřipajzna) a Zoiki (zřejmě svatební cesta). Nasadili jsme tedy na nahrávku v této soutěži netradičně našeho talentovaného žáka Čížu, který se odvděčil trenérovi výborným výkonem. K ruce mu na bloku zdárně sekundovali Konec s Palloušem, na smeči Jedlič a Mirďas, na post univerzála další žák Kvápa.

No a my spustili koncert. Šlapanice nás trochu překvapili sestavou, kdy jejich klíčový hráč nastoupil na pozici přihrávajícího smečaře, nikoliv univerzála. To překvapení ale trvalo jen do jeho první přihrávky. Šli jsme po něm a k ničemu je nepustili. Soupeř nepřihrál, my dobře blokovali a i když náš první míč byl tradičně nevyrovnaný byl to prostě smeták.

Druhý zápas byl už o něčem jiném. Jihomoravané v pozměněné sestavě na nás vlítli a najednou se hrálo velmi vyrovnané utkání. Nám odešel příjem a v koncovkách prvních dvou setů jsme horší. Od třetího setu se ale zlepšujeme v disciplíně na podání a karta se obrací a to i přes to, že ve čtvrtém dějství tečeme 13:18. Rozehráváme excelentně tie-break ve kterém emoce vrcholí (žlutá karta pro trenéra Šlapanic po nepřesném rozhodnutí jinak dobře pískajícího sudího). Náskok udržíme až do konce. Bitva se štastným koncem...

Z individuálních výkonů znovu zmiňuji Čížu a na účku výborného Kvápu.

Svitavy - Šlapanice u Brna 3:0 a 3:2