..na prvním tréninku jsem se pro tento sport nijak nenadchnul a spíše mě otravoval..

Po týdenní odmlce pro vás máme opravdovou perlu. Že je Venca šoumen, to je všeobecně známé, ale že je takovej borec s uměleckým střevem.... Přejeme příjemnou zábavu:

 

Družstvo: TJ Sokol Česká Třebová – junioři, TJ Svitavy - muži

Ročník narození: 1990

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?

Abych se hned na začátku přiznal, do svých deseti let jsem absolutně netušil, co to volejbal vlastně je. Na trénink mě tehdá dotáhli moji bývalí spolužáci, jejichž fotografie dnes už jistou dobu zdobí policejní nástěnky. Ani na prvním tréninku jsem se pro tento sport nijak nenadchnul a spíše mě otravoval. Mé tělo zdobily odřeniny a moje tehdy malé ručičky byly zarudlé a opuchlé od spodního odbití. Náš tým tehdy vzkvétal pod Melisovou taktovkou, ale pomáhali mu statní jinoši jako třeba Koudy, Budys a Hevy. No, ona to zrovna filharmonie nebyla, ale myslím, že se začínal tvořit docela dobrý kvartet. Zlomový okamžik byl trénink mužů, na který jsme se šli jednou po tréninku podívat do haly. Když jsem viděl naše borce, jak skvěle tuto hru ovládají, prostě jsem se rozhodl, že vydržím a budu jednou hrát jako oni.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?

Na úplném začátku bylo každému jedno, kde kdo hraje. Inu čtyřkový volejbal. Když jsme se dostali trošku dál, hrál jsem smečaře. Musím říct, že tento post mě velice bavil a možná, že mi to i šlo. Když mě Melis začal tlačit na nahrávku, hrozně se mi nechtělo. Co si budeme povídat, nahrávač nesmečuje a moc bodů v zápase také neudělá, což v mém věku nebylo moc povzbuzující. Všichni jsme to chtěli „řezat“. Po mém desetidenním beachovém kempu v Itálii jsem se na 100% rozhodl. Zkrátka a dobře budu nahrávač. Tým to potřebuje a já s mojí postavou smečař prostě být nemůžu. Postupem času jsem si k tomuto postu našel velmi kladný vztah a teď můžu v klidu říct: „Neměnil bych ani omylem!!“

Tvůj největší sportovní úspěch?

No, tak kromě mého prvního fotbalového turnaje v Březové, kde jsem v šesti zápasech pustil pouze jediný gól, to byl i jediný hraný hokejový match ve Svitavách, kde jsem měl tu kliku, že mě nezabili. Ale pokud jde o volejbalové úspěchy, bylo jich hned několik. Turnaje v Polsku, Sokolské přebory, KCM a nebo postup do KP1. Osobně si však myslím, že můj největší úspěch byla možnost hrát extraligu za Českou Třebovou, který stále trvá, neboť už se v tomto klubu držím třetím rokem.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?

Musím přihřát polívčičku nám nahrávačům. Nahrávač musí umět číst a organizovat hru lépe než kdokoliv jiný. Ale aby ta polívka nebyla zas moc horká, musí mít nahrávač kolem sebe výborně přihrávající a útočící hráče, jinak je hra vcelku k ničemu. Z toho vyplývá, že každý hráč je pro hru jako takovou velice důležitý.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?

V našem oddíle je samozřejmě víc lidí, kteří se mi herně moc líbí. I v mladších ročnících se vyskytují velmi šikovní a talentovaní hráči a hráčky. Z chlapců jsou to určitě Martin Novák alias Terezka, David Pišín alias Piškot a nebo Adam Čížek řečený Číža. I u děvčat jsem si všimnul několika šikovných hráček například Anežka Kovářová, Kristýna Šimková nebo Markéta Kabelková. U těch starších by to byl rozhodně Štěpán Ryšánek, kterého považuji za velmi technického hráče a potom Marek Meluzín, od kterého se mám ještě pořád co učit. Z řad žen se mi herně líbí má spolužačka Vendula Svobodová a výborná nahrávačka Pavlína Němečková. Čistota jejích prstů mě dost udivuje. Z prostředí České Třebové se mi líbí Matěj Chládek a Matouš Krpata. Tihle kucí vědí jak na to… 

Co bys označil za svoji největší přednost a naopak slabinu?

Už od mala sbírám pochvaly za pádovou techniku a za to, že se nebojím spadnout. Takže to bych asi viděl jako moji přednost. Rybičky, lety na dlouhou vzdálenost a vůbec…to je prostě moje! Jako svoji slabinu bych viděl obranu na síti, tedy „blok“.

Co ty a smečovaný servis?

Veškeré moje pokusy o skákaný servis skončily, když jsem zjistil, že už pomalu nedám ani normální. V poslední době se zaměřuji hlavně na skákaný plachtící servis a u toho bych asi zůstal. Stejně si myslím, že je mnohdy daleko více účinný.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušil?

Miluju tzv. cyklické cvičení. To když je míč stále v pohybu, každý dělá něco a všechno do sebe krásně zapadá. Mezi méně oblíbené patří Mázovy klasické taškařice s dotykem na lajnách. V tu chvíli se mi otevírá kudla v kapce. Nesnáším totiž, když se bezhlavě pobíhá po kurtu. Člověk se u toho hrozně unaví!!

Čeho si ceníš na svém trenérovi?

Líbí se mi jeho momentální přístup k trénování. I když nejsme žádný reprezentační tým, můžeme tak alespoň trénovat. Pěkně podle nových tréninkových programů a trendů. Navíc je s ním lekrace. A voní…

Oblíbená hudba?

Nikdy jsem moc nebyl na elektronickou hudbu typu Techno nebo D’n’B. Hip-hop a rap přímo…nemám rád. Rád si poslechnu pěkný popík nebo rock. Ale co je moje opravdová vášeň?? No přece Michael Jackson !! (ale to už ví asi většina oddílu)

Jaký se ti líbí kluci/holky?

Holky se mi líbí, to je pravda, ale na kluky moc nejsem. Navíc už jsem přes dva roky se svojí přítelkyní, kterou bych nevyměnil ani za holku ani za kluka ba ani za velblouda!!

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?

Krom dlouhých pochodů do školy, na trénink a do hospody, věnuji se rekreačně plavání. Bohužel mi na nic víc nezbývá čas. Jinak se mi líbí basketbal a hokej, kteréžto sporty aktivně sleduji ze svého gauče.

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?

Tady bych akorát zmínil, že jsem dvakrát vyhrál soutěž v pojídání rýže, na posezení sním pytlík špaget a mám šachistický palec.

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm rád pohovořil?

Já bych řekl, že jsme vyčerpali snad veškerá možná témata. Kdyby se přece jen něco našlo, rád do komentářů odpovím.

OTÁZKY JEN PRO TEBE:

Jak to vypadá s kariérou v České Třebové?

Jak už jsem zmínil, hraju ve Třebové už třetím rokem. Jsem velice rád, že můžu, a každému bych to jen doporučil. Jednak proto, že najdete nové přátele, a hlavně získáte neuvěřitelné množství zkušeností, které můžete v domovském klubu jen zúročit. Já jsem začínal na lavičce a postupem času jsem prorazil až do základní sestavy. Dost mě to baví a hrozně rád tam zůstanu i na dále.

Jak probíhají tréninky – na co důraz, co vůbec nedělají (oproti SY chlapům), kolikrát týdně, jak to zvládáš se školou?

Řekl bych, že tréninky ve Třebové se dost liší od tréninků ve Svitavách. Podle mě se každý trenér soustřeďuje na něco jiného. Zatímco v SY se trénuje spíše mezihra a už se počítá s tím, že základy umíme dokonale, ve Třebové se k základům stále vracíme. Ve Třebové se více dbá na fyzičku, reflex a postavení. Na to, že se jedná o prvoligový tým, trénuje se dost málo. Tréninky máme pouze dvakrát týdně. Se školou to zvládám v celku bravůrně, až se sám divím, jak to vychází. Horší je, že tréninky v SY se mi kryjí s tréninky v ČT.

Jak ve škole? Kdo je nejoblíbenější paní učitelka :-) ?

Léta, kdy jsem byl pilný student, už dávno pominula. Teď školou víceméně prolézám. Nejsem na to nijak hrdý, ale se svojí leností už asi nic neudělám.

Bohužel jsem zatím neměl tu čest s naší novou paní učitelkou. Musím přiznat, že jsem se zděsil, když jsem ji na chodbě poprvé potkal a dost nemístně jsem jí potykal. Každopádně se už moc těším na okamžik, až se objeví ve dveřích naší třídy v některé ze suplovaných hodin.

Kam se budou ubírat tvé kroky po ukončení gymnázia?

Jelikož se už pár let marně snažím předstírat inteligenci, chtěl bych zkusit nějakou vysokou školu. Vzhledem k tomu, že nejsem nijak zvlášť dobrý ve většině předmětů, nezbývá mi nic jiného, než využít svého talentu, osobního kouzla a šarmu. Sportovní fakulta a popřípadě akademie divadelních umění by měla být to pravé. Nic jiného mi nezbývá.

Máš trenérské ambice?

Byl jsem Mázou požádán, abych vedl jeden z jeho pátečních tréninků. Jestřábi byli velmi nadšení, když viděli mladého, nezkušeného trenéra. Jejich nadšení brzy opadlo. Já jakožto odpůrce fotbalu jsem svými tréninky zřejmě moc nezaujal. Jinak se snažím trénovat tak, jak trénovali mě. Používám cvičení jak ze SY tak z ČT. Hrozně mě to baví a chtěl bych u toho zůstat. Kluci jsou šikovní. Když se jim chce, tak dokonce i sportují (pokud si ovšem „náhodou“ nezapomenou botičky, trenyrky nebo jiné, na sport dost důležité, věci).

Kdy ti bylo na rozhodčovské sesli nejhůře – případně nějaký vtipný příběh z natáčení :-)

Zatím jsem neměl možnost pískat něco jiného než městskou ligu a nebo zápasy prcků. Na vyšší soutěže zkrátka nemám čas. Samozřejmě i na městské lize se člověk dokáže pořádně zapotit. Mezi hráči je rivalita a někteří se v rámci hry dokáží pořádně rozohnit. Občas se stane, že musím vytahovat karty, ale spíš se to snažím řešit klidně. Vtipných příběhů by bylo několik. Jednou jsem se například naklonil k síti, abych lépe viděl dotyky u sítě nebo snad zásah do anténky. Byla to chyba, protože jsem dostal přímý zásah do obličeje. Odražený balón jsem v šoku nedokázal posoudit. Celkem slušně to štípalo.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?

„Drazí a milovaní fanouškové!! Nemusíte přímo chodit řvát a bouřit davy na naše zápasy. Stačí, když se přijdete pouze podívat. I to je velikým přínosem pro naši hru. S každým příchozím fanouškem roste výkonnost jednotlivých hráčů až o 50%!! Příznivci volejbalu si udělají pěknou sobotu či neděli, děvčata uzří nabušené a švarné hochy, chlapci naopak mohou vidět nádherné a urostlé volejbalistky!! Fanděte tedy alespoň vaším příchodem. Každý z hráčů je velmi rád, když vidí na tribunách známé tváře. Sledujte nás a nezanevřete nad námi!! Vážíme si totiž vaší přízně a máme vás moc rádi!!“

 

Děkujeme.

Příští víkend se rozjíždí 2. liga žen, proto aktuálně zařadíme rozhovor s Ilonou Langerovou.

 

Pavlína