KP2 MUŽI | Mýto Vysoké, úspěšnost nízká…

Píše se den 4. října 2020 a družina B družstva mužské složky se chystala vyrazit do Vysokého Mýta bojovat o důležité body v přední části tabulky KP II. třídy. Již zprvu bylo zřejmé, že počasí nebude úplně na bikini, nicméně nebylo to nic, co by pár ostřílených borců, jako jsme my, nezvládlo.

Stejně jako předchozí roky jsme si udělali okružní jízdu kolem fotbalového stadionu, neb jsme znovu zajeli ke špatné bráně. Jako kdybychom potřebovali další špatná znamení. I přes nevoli některých z nás absolvujeme rozcvičku již za mírného větru a pouštíme se do prvních výměn. Tragický start střídá ještě útrpnější pokračování. Soupeř si během úvodních míčů získává několikabodovou výhodu, kterou si s sebou nese až do samotné koncovky. Bohužel oni byli Usain Bolt a my.. No kterýkoliv jiný sprinter, jehož jméno si stejně nikdo pamatovat nebude, prostě už jsme se nestihli před cílovou čárou dohnat. První sadu ztrácíme se 17 body na kontě. Jestli se ptáte, kde byl problém, tak vám odpovím snadno. Nemám nejmenší ponětí. Prohození stran jako kdyby značilo prohození formy. Najednou jsme to my, kteří stabilně přijímáme, chodíme všemi sledy a nepouštíme domácí bezmála k žádné proaktivní akci. Soupeř byl nejspíše zaskočen naší zlepšenou hrou a než se rozkoukal, řešil identický zádrhel jako my v první řadě a s podobnou úspěšností. Vyrovnáváme po výhře 25:16. Ve třetím setu jsme tušili, že dojde na lámání chleba. Máme v týmu seřizovače, dva mechaniky, mluvčího, logistika a pár dalších šikovných profesí, ale pekaře bychom u nás hledali marně, takže co s tím chlebem kromě konzumace dělat bohužel netušíme. To se nám stává osudným. Nejsme schopni zatlačit servisem stejně jako ve druhém setu, vysokomýtští mají otevřené pole působnosti na síti a kvalitním útokem středem sítě si pro sebe také berou dominanci v ofenzivě. S deficitem 5 bodů na naší straně končí třetí dějství. Víme jasně, že po dlouhé době (tedy přesně 4 zápasech) ztratíme nějaký ten bod do tabulky, což zamrzí. Jsme ale odhodlaní si dojít alespoň pro tiebreak a domácím to ještě dost znepříjemnit. Nedaří se úplně podle našich představ. Tedy až v samotném závěru. Do koncovky vstupujeme s nadějným vedením 21:18, jenže pak to přišlo. Zkažený servis do poloviny sítě, jeden trefený plot, pár vytlučených bloků a je vymalováno. Na co sáhneme, to kazíme a necháváme si dobrý náskok propadnout mezi rukama. Čtvrtý set končí 22:25 a společně s ním také naděje na zisk bodů z prvního klání.

VK Vysoké Mýto – TJ Svitavy B 3:1 (17, -16, 20, 22)

Jak by řekl Ivan Trojan v poetickém seriálu z téměř profesionálního sportovního prostředí Okresní přebor: „Co bych ti na to řek…“ Odpověď Ondřeje Vetchého se dá aplikovat i na tuto nepříjemnou situaci: „No a co…“ A měl pravdu. Po jednom tekutém chlebu a jiných iontových nápojích se vracíme k odvetě, připraveni oplatit dopolední prohru.

Ale zase ten začátek. Při samotném zahájení letí náš servis do sítě, sorry jako, proč bych měl dávat míč přes síť, že jo. Na příjmu se poměrně držíme, ale na útoku už to taková krása není. Pár nepřesností, občas i kvalitní blok soupeře a v koncovce se nám ztrátu zase nedaří dohnat. Prohráváme 20:25 a víme, že pokud chceme alespoň ty tři body, musíme již dále bez chyb. Toto si vzal k srdci hráč, který samozřejmě standardně všechny převyšuje na herní úrovni, jen je moc líný na to, aby to za každé příležitosti předvedl. Řeč není o nikom jiném, než o řeckém talentu Michalisovi Zoikasovi. V samotném závěru se totiž stal hvězdou jasnější než samotná Polárka (což je jistě zajímavé přirovnání, když jeho v noci zářit neuvidíte), neboť za stavu 21:23 to byl právě on, kdo se postavil za zadní lajnu na servis a dotáhl nás k vyrovnání na 1:1. 2 esa za sebou a 2 kvalitní servisy natolik, aby soupeř nemohl stoprocentně útočit. Na tuto sekvenci by se dala vykrást kultovní píseň kapely Kryštof: „Esa jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prším ještě!“. Měli jsme šílenou radost i za Míšu, ale věděli jsme, že do zpěvu máme ještě daleko. Jako kdyby ale domácí trochu zůstali v tom nepřesném konci předchozího setu, když v úvodu si pro sebe získáváme dostatečný náskok několika bodů a ten poctivě ztrátujeme až do koncovky. Poprvé za sezonu se nám snad daří otáčet z prvních útoků, znovu po kvalitním příjmu využíváme všech sledů a dokonce benjamínek naší sestavy Kuba Žižka si při závěrečné fázi připisuje hřebík do debla. Dostáváme se do trháku po výhře 25:17 a vítězství je vskutku na dosah ruky. Když jste se jako dítě po něčem natahovali, co není vaše nebo vám do rukou nepatřilo, přes prsty jste dostali. Podobně se nás snažil vytrestat i soupeř, neboť cestu k vítězství jsme rozhodně vydlážděnou neměli. Byla to šotolina, oranice, bláto, bahno, krev, pot a slzy. Troufnu si říci, že nás zachránilo naše libero David Pišín. Jak je širokej, tak je bojovnej, to se musí nechat. V posledním míči poslal tak velkou rybičku do náměstí, že kdyby to chtěl někdo zfilmovat, dostane to pracovní název „Zachraňte Willyho 5“. Ještě jeden rázný útok a bereme stav 25:23, takový scénář prostě člověk nevymyslí, že? 

VK Vysoké Mýto – TJ Svitavy B 1:3 (20, -23, -17, -23)

Svitavy ve Vysokém Mýtě reprezentovali:

Lukáš Siekiera, Filip Siekiera, Jakub Žižka, Adam Tomášek, Jan Kladivo, David Pišín, Michalis Zoikas, Jiří Johanides a trenérské duo pánové Adam Čížek a Nikolas Zoikas.

Po tomto utkání jsme se výrazně přiblížili osamostatnění v čele tabulky společně s naším soupeřem. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjí situace, budeme nejspíš právě s Vysokým Mýtem bojovat o titul půlmistra před zimní přestávkou. V době, kdy je článek psán, však za sebou máme další zápasy a tak o místě v tabulce není třeba psát nic více, to se hodí až k dalším utkáním. Zde se omlouvám za průtahy, ale období bylo teď náročnější a kreativita pro psaní se hledala hůře. Věřím ale, že to čekání za to stálo. Obecně jsme spokojení s výsledky, ale stále máme za sebou až moc nevynucených chyb a existuje spousta prostoru pro zlepšení. Cílem je však obsadit první místo, na něm přezimovat a v létě to poté doplácat. Jestli se však další části sezony dočkáme, neví ani plukovník, takže se nechme překvapit. Snad nám už letos ta #cestazatitulem skončí se zlatou tečkou.

Autor Jiří Johanides