Dvojitá pohádka na dobrou noc

V dnešním článku budete mít nevšední příležitost vychutnat si hned dvojitý report o našem juniorském družstvu a jeho cestách napříč první ligou. Z těžko vysvětlitelných a pro většinu z nás navíc nepochopitelných důvodů se tvorba článku zasekla na bodu mrazu a stále se pátrá, kde soudruzi z NDR udělali chybu. Jménem celého družstva se tedy omlouvám za mírné zpoždění. První komentované dvojutkání se bude týkat poměřování našich sil se soupeřem z nedaleké Chocně. Tým byl v tu dobu v tabulce nad námi o 10 bodů a v případě dvou výher jsme se mu tak mohli znatelně přiblížit. Na bojišti jsme se sešli už v 8 hodin ráno, abychom vše patřičně připravili. Všichni byli dobře naladění, halou se nesly libové tóny našeho hudebního výběru a po řádné a pečlivé rozcvičce jsme se mohli vrhnout na první souboj. TJ Svitavy 3:0 VK Choceň (13, 22, 13) Soupeř působil už od začátku jakoby vůbec nespal. Kdoví, třeba si v choceňské mlékárně udělali menší prohlídku, která se zvrtla v hromadnou ochutnávku mléčných výrobků všeho druhu, každopádně my si nestěžovali a bezchybným příjmem, kvalitním útokem a velice efektivním blokem jsme si první sadu pojistili v poměru 25:13. Do setu druhého se hosté dovtípili, že jejich náhra není ideální a rozhodli se ji vyměnit. To by za normálních okolností byl impuls pro lepší hru vedoucí k vyrovnání stavu utkání, ale i v komornějším prostředí jsme se dokázali nahecovat dostatečně natolik, abychom si stav pohlídali. Druhý set jsme získali 25:22. Do třetího setu jsme si dovolili také menší změnu, ovšem na bloku. Nedá se říct, že by se Šimonovi nedařilo, ovšem Filipovy paže sahající ke stropu obdobně jako newyorské mrakodrapy sahající k nebi byly o něco účinnější a soupeřův zisk pouhých 13 bodů za třetí set to jedině potvrzoval. Sestava: Lukáš Siekiera (N), Štěpán Hlaváček (kapitán týmu), Miroslav Odvárka (S), Jiří Simon, Šimon Švihel (B), Adam Tomášek (U) a Jiří Johanides (L) Střídal: Filip Siekiera (B) V mezizápasové přestávce se na hale objevila jistá osoba, která měla následně masivní dopad na vývoj odpolední odvety. Nebyl to žádný nový rozhodčí, ovšem hráč, který dorazil svému týmu vypomoci. Našli se u nás tací, jenž z něj měli až přehnaný respekt, poté tu bylo pár takových, kteří neměli o tomto hráči nejmenší potuchy. TJ Svitavy 0:3 VK Choceň (-16, -22, -19) Odpolední odveta pro nás nebyla takovými mléčnými hody jako ranní utkání. A mnozí z nás projevili jasné symptomy batrachofobie. Pokud by někdo předchozímu termínu nerozuměl, rád upřesním. Jedná se o chorobný strach z žab a ostatních obojživelníků vůbec. Již zmiňovanou posilou totiž byl hráč jménem Dominik Žaba. Bylo až fascinující sledovat, jak se pod údery jediného smečaře otáčí poměr sil ve prospěch hostujícího celku. Hned v prvním setu si pomohl i skákaným servisem, se kterým máme stabilně potíže, první prohraný set byl na světě a zisk 16 bodů nás jednoznačně nemohl uspokojit. Musela přijít změna a tou bylo znovuzařazení Šimona do sestavy. Naše předváděné umění na place se znatelně zlepšilo a po vzoru prvního utkání jsme soupeři coby prohrávající celek ve druhém dějství dost zatápěli pod kotlem, nicméně jejich chladící systém byl o něco dokonalejší než naše rozjetá mašina a po setu 22:25 jsme vyrovnat nezvládli. Zbýval ještě jeden psychologický tah, se kterým Jarda přišel před začátkem třetího setu. Sestava se vrátila do původního složení, jenže v obráceném gardu – na podání nezačínal nahrávač, ovšem univerzál. Ze začátku to dokonce i fungovalo, drželi jsme s Chocní krok a nedovolili jim zbytečně utíkat o několik bodů, ale jak už tomu u nás bývá zvykem, v koncovce jsme nezvládali ztrátovat, občas nevyšel příjem, soupeř k tomu přidal kvalitní hřebík do našich krásných parket a bylo vymalováno. V poslední sadě jsme podlehli 19:25. V základní sestavě nastoupili: Lukáš Siekiera (N), Štěpán Hlaváček (kapitán týmu), Miroslav Odvárka (S), Jiří Simon, Filip Siekiera (B), Adam Tomášek (U) a Jiří Johanides (L) Střídali: Vojtěch Švihel (U) a Šimon Švihel (B) Po nadějném prvním zápase jsme nezvládli ukočírovat jednoho hráče, který svůj tým dovedl ke 3 bodům, nejspíše zaslouženým. I tak je třeba poděkovat všem, kteří dorazili 19. března podpořit nás v jednom z posledních domácích představení sezony. Do dvojzápasu nezasáhl na lavičce vždy připravený potrápit soupeře kvalitním servisem i příjmem Petr Leinweber, svitavský orchestr řídil výjimečně osamělý dirigent Jaroslav Ovad. Ve druhém dvojutkání, které bych vám rád přiblížil, jsme přivítali na domácí palubovce tým z Hronova. V první polovině utkání jsme v pohraničním městě získali celkem 4 body za pětisetovou prohru a výhru 3:0, v paměti se nám však zarylo vedení 2:0 z prvního zápasu, jež jsme zvládli promarnit. Cíl pro tento den byl tedy jasný – i přes oslabenou sestavu doma prokázat, že to bylo jen chvilkové zaváhání a že doma jednoznačně potvrdíme kvalitu proti papírově slabšímu soupeři. TJ Svitavy 0:3 VK Hronov (-23, -18, -23) Trochu ironické, že? V prvním setu jsme si vytvořili velice pohodlný náskok 9:1, který zastavilo až hlášení od zapisovatelského stolku, že máme špatné postavení. Taková záležitost se vám trochu dostane do hlavy, navíc když na začátku jsme se postavili klasicky a bylo vše v pořádku. Tak či onak soupeř se dostal do psychické výhody a my začali tahat za kratší konec. Na rychlou výhru jsme tedy mohli zapomenout a kousek po kousku odpadávaly jednotlivé části naší hry až do smutného finiše prvního setu, ve kterém jsme podlehli 23:25. Ve druhém setu to bylo o dost horší. Když už se podařilo zvednout servis, náhra byla víceméně tragická a o útoku tedy nebylo vidu ani slechu. A když jsme prohráli i druhý set, v poměru 18:25, muselo se něco změnit. Ovšem ouha, na lavičce sedí jediný hráč, který může střídat! Přesně tak, toto dvojutkání jsme museli přežít o sedmi hráčích. Naštěstí pro nás byl tím sedmým Peťa, který snad kromě bloku umí nahradit na každém postu. Jeho nahravačský styl pomohl koncept naší hry změnit, ale stále se nám nedařilo soupeře dostat pod větší tlak. Peťa tedy uvolnil místo původnímu nahrávači a zbytek setu se tedy musel dohrát ve stejné sestavě. A možná právě tento fakt nám konečně pomohl zařadit místo pomalé dvojky raketový pohon. Sedmibodové manko soupeře bylo smazáno a my měli set jako na dlani, ale kdeže, zase ta koncovka. Pár zkažených servisů, nějaké to nedorozumění v poli a bylo vymalováno. Hronov sebral poslední set 23:25 a my hostům nechali všechny 3 body za první zápas. V základní sestavě hráli: Jiří Johanides (N), Štěpán Hlaváček (kapitán týmu), Vojtěch Švihel (S), Jiří Simon, Šmon Švihel (B) a Adam Tomášek (U) Střídal: Petr Leinweber (N) V šatně panovalo především ticho. S přihlédnutím k faktu, že tam vlastně ani nikdo nebyl, nikomu nebylo stejně zrovna dvakrát do řeči. Nikdo z nás ani po hlubokomyslném přemítání nedokázal najít důvod, proč se nedařilo. TJ Svitavy 3:0 VK Hronov (15, 17, 12) Naprostá výměna rolí. Ke druhému zápasu jsme přistoupili s pozitivní agresí. Ono pro změnu diktovat tempo zápasu není vůbec na škodu. Soupeř jakoby zpohodlněl po první vydřené výhře a zapomněl, že my jsme byli domácí a stále jsme měli dost sil. První set to prokázal nade vší pochybnost a počet bodů soupeře zamrznul na 15. Ve druhém setu jsme opět začínali s pohodlným náskokem, který jsme začali ve druhé části ztrácet. Kvalitní servis nám však vydržel, bodové bloky nechyběly a smečaři podstatně méně kazili. 17 bodů bylo maximum, na co se soupeř zmohl. V posledním dějství se nám honilo hlavami mnoho věcí. Nejhlavnější téma na lavičce bylo jednoznačně „neusnout na vavřínech a dokončit dílo“. Až s mírným překvapením jsme do posledního setu vlétli stejně silně jako hurikán Katrina do New Orleans a hostům vypráskali kožichy jak se to dříve dělávalo na pavlačích s koberci. Hronovští se ani nerozkoukali a když nakupili 12 bodů, my už mohli slavit úspěšný konec letošního domácího působení v 1. lize juniorů. Do základní sestavy se postavili: Jiří Johanides (N), Štěpán Hlaváček (kapitán týmu), Vojtěch Švihel (S), Jiří Simon, Šimon Švihel (B) a Adam Tomášek (U) Do utkání střídal: Petr Leinweber (S) Ve dne 26. března byli našimi vedoucími Jaroslav Ovad a Petr Maruš. Osobní poznámka autora: Na závěr celého článku bych chtěl poděkovat všem spoluhráčům, se kterými jsem měl tu čest letos sloužit ať už jako libero nebo nahrávač, z pohledu vysloužilého mládežníka musím uznat, že kluci mají veliký potenciál. Veliký dík také nutno poslat směrem k trenérům, jejichž snad nekonečná důvěra mi dodávala sebevědomí po celou sezonu. Nejvíce jsem však vděčný všem, kteří se podíleli na skvělé atmosféře z tribun či laviček, vaše podpora je přesně tím důvodem, proč nás to všechny baví. Snad za pár let znovu Na Střelnici! Sportu zdar a volejbalu zvlášť! Poznámka redaktora: Autora jistě všichni poznali dle jeho vybroušeného stylu a lehkosti pera, ale pokud snad někdo váhá, pak vězte, že autorem není nikdo menší než mistr Jiří Johy Johanides.