Družstvo mladších žáků se v sezóně 2011/2012 poprvé představilo tuto sobotu na úvodním kole krajského přeboru v Chocni. Kromě zkušeného Číži prošel tým kompletní obměnou a na soupisku byli zařazeni nováčci ročníku 1999. Chlapci se prezentovali v nových černých dresech, které jim přinesly štěstí ve dvou zápasech.
Hned v prvním utkání proti České Třebové zaplatili naši nováčkovskou daň. Na pátečním tréninku byli plní humoru a vtípků, nyní pod tlakem lepšího soupeře téměř nikdo nepromluvil, radovačka žádná.
Ve druhém utkání proti Chocni se nálada přece jen zlepšila. Utkání bylo vyrovnané se šťastnějším tie-breakovým koncem pro nás.
Třetí soupeř z Třebechovic pod Orebem byl slabší a tak dostali chlapci prostor k experimentování a možnosti si vyzkoušet akce, pro které v taktikou svázaném vyrovnaném boji nebylo místo. Tím je myšleno zejména útočení i přes někoho jiného než přes Čížu.
Celkově jsem měl z turnaje mírně pozitivní dojem, až se do družstva zapojí i nemocní Adam Tomášek a Petr Leinweber, věřím, že porazíme i Českou Třebovou.
Výsledky:
Svitavy - Česká Třebová 0:2 (-18, -16)
Svitavy - Choceň 1:2 (23, -21, 10)
Svitavy - Třebechovice pod Orebem 2:0 (10, 9)
Sestava: Petr Češka, Adam Čížek, Štěpán Hlaváček, Filip Siekiera, Lukáš Siekiera, Jiří Simon a Šimon Švihel
Elvisovy brejle
Rychlé zhodnocení přes brýle od Elvise je celkem pozitivní. Musím pochválit místního organizátora. Tomu se turnaj vydařil a neviděl jsem žádný nedostatek v pořádání ani žádné protestování. Překvapila mne velká rodičovská návštěva. Normálně nebudete věřit, ale vypadalo to, že má snad každé dítě na place dva rodiče. Lidi fandili svým barvám, ale zůstali lidmi. Odměnou byl pro ně sice prohraný třetí a rozhodující set, ale přišlo mně že to brali sportovně a měli radost, že jejich ratolesti něco duchaplného dělají.
My s Petrem měli čas probrat vše, co se jen probrat ve dvojici mužů dá. Naplánovali jsme poslední detaily Mezinárodního turnaje ve Svitavách konaného 24. a 25.9. zasmáli jsme se několika unikátním školáckým chybám našich svěřenců (i když bez nich to ve volejbale nikdy nepůjde dál) a dali si osvěžení v kiosku mezi zápasy. Jenom mi příjde, že jsme si dříve vypravovali více o babách a teď se v té knize s mnoha stranami chováme jako křesťani ke koránu. No snad se to zlepší ...
Jo ještě jedna výhoda. Vracel jsem mistry Sekerníky domů do Opatovce a tam nás na zahradě vítala Zuzanka. Boxérka fenka, parádnice s monoklem a obranářka na slovo vzatá. A jelikož jsem měl šortky, tak mě olízala celé nohy až po kolena. Asi nějak voním či co a tak jsem se doma nemusel vůbec mejt ...