Černé ponožky!

Všichni to známe, když se prohraje nechce se nám o tom mluvit, stroze odpovídáme na dotazy známých a už vůbec se nikterak nehrneme do psaní článku. Jó, když se vyhraje, to je jiná! Jsme rozverní, mnohomluvní, zastavujeme s lidmi na ulici, každému vypravujeme jak se nám dařilo, těšíme se co budeme psát za opěvné ódy na naše hráče, zkrátka i zelinářka věčně zalezlá v kvelbu musí vědět výsledek a recitovat při prodeji květáku o jednoznačném vítězství našeho klubu. O ponožkách až později.

Čekal nás celý víkend na Českém poháru žáků, již podruhé konaný v České Lípě. Příprava, cesta a veškeré detaily byly zmáknuté z minula jako od dělníka co chodí třicet let do Kolbenky ke stejnému soustruhu. Na místě jsme sice dostali na převlečení garderob místo šatny jídelnu, ale vlastně to bylo výhodou, protože v šatnách nejsou stoly na možnost mezizápasového hraní karet. Hrála se nevinná hra Prší (pro Slováky Farár pozn.aut.) o vulgárnější pojmenování toho kdo prohraje. Palloušovi se dařilo a když Ottův naučný slovník ani v dodatcích nenacházel další nadávky pro našeho Lordmišánka, šli jsme se věnovat hře, pro kterou jsme sem přijeli.

Jak se v kartách říká první vyhrání – z kapsy vyhání se málem stalo pravdou. První set nad domácíma byl náš, ale pak jsme shořeli jak papíroví čerti. Byl to zápas jak přes kopírák stejný z prvního kola. Po zápasové pauze a dvou dalších přívlastcích pro Pallouška jsme vlítli na Jihlavu. Vedli jsme 5:1, ale to bylo všechno. Soupeř bez jediné chyby dotáhl oba dva sety do konce, kdy jsme si ani nefoukli. V domečku nebylo veselo. Dvouzápasová pauza s vyříkáváním se změnila v rozhodné stanovisko – TAKHLE TEDA NE! Nemusím nikoho napínat jak xˇandy (čti kšandy – to je náš návrh na ušetření písmen v tisku), když Vám povím, že jsme pak neprohráli ani jeden zápas a to jak v sobotu tak i v neděli. Poslechněte si tu sbírku skalpů: České Budějovice (95 709), Plzeň (173 932), Ústí nad Labem (98 862), Zlín (77 288) a Liberec (105 240)! V závorkách jsem si neodpustil počty obyvatel těchto měst na porovnání s 17 476 lidmi ve Svitavách.

Musím přiznat s rukou na srdci, že tato družstva jsou velice vyrovnaná a v jednotlivých zápasech mnohdy stačí malinko nekoncentrovanosti nebo krátkodobý výpadek bombardéra mančaftu a set je ztracený. Tomu odpovídala zamotanost tabulky a do posledního okamžiku nečitelnost, kdo bude postupovat do áčkové skupiny a kdo spadne dolů. Po posledním zápase – kecám BITVĚ s Libercem se počítaly body! Toto Hitchcockovo rozuzlení si nechám nakonec.

Pohovořím o poslední bitvě. Již před zápasem jsme se hecovali s jejich koučem. Ostatní trenéři přizvukovali. Přišlo mně, že si přeci jen věří o něco více než já a když přisazoval o nedoplavaných kapřících od nás, a že se s ním vlastně bavím již pozdě, že se rozhodl nás porazit, neodpustil jsem můj oblíbený dotaz na vojenské lopatky a přilby pro hráče a zda ví co jsou kobercové nálety! Ani jsem netušil, že obdobné debaty se vedou při rozcvičovačce v hale mezi hráči.

Mač začal a hrálo se nějak víc vyhecovaně. Jako kdyby si hráči uvědomovali váhu tohoto zápasu, nebo také že je poslední a tak do něj dávali zbytek sil z dvoudenního maratónu. Uprostřed vyrovnaného setu se najednou soupeř rozsypal a my jej přejeli jako nějaké začátečníky. Druhé jednání bylo to stejné jenže za stavu 10:10 jsme udělali asi 9 nevynucených chyb! Fakt nelžu! Tři servisy po sobě doprostřed sítě, to stejné od smečařů, nějaký strop, plus propadnutí míče nahrávačovi. Byl jsem smířený s třetím setem. Soupeř byl na koni, kam jsme jej dostat rozhodně nechtěli.

Na začátku tajbrejku vedeme 6:3, ale soupeř točí strany, vyrovnáváme a přichází zlomová chvíle, kdy si tři body připisuje soupeř. Vypadá to, že můj tajm přichází pozdě. Křičím, ale ne na hráče. Vyzývám je k boji o všechno! Kdy jindy než teď a kdo jiný než my! Nikdy jsem neviděl v očích a hlase našich Ďáblů takové odhodlání. Ani náznak, že by měli strach z vážně hrozící prohry. 10:12 a najednou se soupeř pokládá! Není schopen zabodovat, došly mu tajmy a ani úmyslně rovázaná bota nezastavuje zabijáckou koncovku. Onďas je na bloku straší tak, že vyvalují dvě smeče, ulívky sbírá pády do stran Terka, Piškot do diagonály tluče s neomylnou přesností a razancí. Přichází smeč účkaře, který má již botu řádně zavázánu, ale má svázané i ruce. Jeho polorána končí vprostředku sítě. Příjem soupeři znepříjemňuje plachta od Nikouška. Dává ji sice nad sítí o tři metry víš než obvykle, ale dává! Jsem zpocený jako kdybych hrál, pod šusťáky mně teče pot do botasek. Pevně věřím, že vyhrajeme a že je to pot … Esem na lajnu popravujeme soupeře! Radost je spojena s blázněním na hřišti, kterého se bezděčně účastním i já!

Přijímám gratulace a komplimenty od ostatních trenérů, podáváme si ruku s krajně zklamaným trenérem Liberce a stojíme před tabulkou, kterou ředitel turnaje doplňuje do poslední podoby. Domácí jsou první a postupují. O druhém místě bude rozhodovat poměr jednotlivých míčů. Hlavou se mi honí z legrace skočené podání od Mirďase za stavu 24:8, jak míč letí k nám do debla a jak nás soupeř trestá 6-ti body v řadě. To bude asi chybět. Jenže v tu chvíli je vypsán i řádek Svitav a vedle něj druhé místo v turnaji! Postupujeme mezi elitní osmičku v Českém poháru!

Nejdu, ale běžím do jídelny a sděluji konečný výsledek klukům. Řveme tak, že poskakují kastroly a příbory za sebou zavírají šuplíky. Nastává neskutečná euforie s překotným plánováním co dál! Sundávám si černé ponožky z třicítek noh, které smrdí jako stovky. Měnil jsme si je těsně před zápasem a nechám si tento rituál i na další stěžejní chvíle s našima bojovníkama.

Cestou do Svitav se za volantem řechtám, jako kdybych vezl vykradený obsah národní banky USA a přejížděl mexickou hranici. Hlavou si přehrávám hromadu situací z dějin trénování našeho družstva. Meldovy mega tréninky v Hošťálkové, hádky se slzičkami, když začínali, nekonečné drilování od Mázy, Cápova pořekadla o krvi a cti a stínech a prachu pro soupeře, moje klíny o tom, že být druhý je jako kdybych prohrál! Nespěchám domů, chci si užít pocitu vítězství společně s našimi ogary. Znám hodně dobrých mančaftů, ale taky znám jedny svitaváky, se kterejma už ostatní musí počítat!

Hodnocení hráčů: 

Piškot – téměř neomylný bijec s přítahem za jedna a sviňáckou ulívkou. Dokáže vždy poslechnout pokynů trenéra.

Terezka – exelentní devadesátpětka, umí balón protáhnout kdekoliv. Je nejrychlejší ze všech! Příkladem je jeho příjem ve dvou z prostředka hřiště a přitom stihne střelbu od Zoikiho do hlavního kůlu. Na jeho vybírání v poli by mohl na kukačku přijet Giba, aby něco okoukal.

Zoiky – zlepšil náhru asi o 50%, chodí bránit a zase v pohodě stíhá nahrát. Nekazí a s Pallouškem to vypadá čím dál profesionálněji.

Pallouš – přes smůlu v kartách má štěstí na nejhezčí děvče ve volejbale (jako gentleman neřeknu ani popel, jen že je ze Svitav, hraje volejbal za Kometu Praha a Jirka Švihel je Barčin tatínek), ale Vy chcete slyšet, že když do toho na středu plácne, tak to stojí zato! Ještě větší zbraň vidím v jeho bloku a ten ho Venca s Melisem naučili parádně.

Ondra – ví, že ho čeká dlouhý běh na dlouhou trať. Pracuje na sobě ve všech směrech a jestli vydrží dotáhne se tam, kde jej potřebuji. Dělal chyby, ale skákaná plachta byla pro soupeře hrozba.

Trauťas – zahrál si chvíli a nedostal odvahu do balónu udeřit ze špatných nahrávek. Pomohl mi vysledovat detaily, které jako samotný coach nemohu vidět.

Mirďas – měl bobky smečovat a párkrát půjčil balon prstama soupeři. Po vyhecování dostal odvahu mlátil to z účka do nekompaktních bloků soupeře s velkými úspěchy. Jeho post na lajně v obraně byla práce pro vraha. Dostal ran od vyhraných hráčů, ale nebál se a zkoušel něco lapnout.

Daňas – hrál zápas s vítězným koncem po krátkodobém zranění Zoikiho. Bylo na něm vidět, že opravdu nahrát umí a zkrátka ho jako druhého nahrávače potřebujeme.

Elvis – cukalo v něm, chtěl do placu, radoval se, ale hlavně hecoval na pokraji života a smrti.

Rozhodčí: měli jsme štěstí. Vráťa Kuba pískal s takovým citem a přehledem pro hru, že by se od něj mohli chodit učit všichni co lezou na empire! Je to dálkový běžec na běžkách a shání nějakou padesátku na Vysočině. Poraďte kdo o něčem víte, ale hlavně mi to neposílejte někdy červnu …

Trenéři: pro tentokrát se sešli opravdu chlapi co něčemu rozumí, byla s nima sranda a hlavně se tolik nebrečelo nad českým volejbalem. Skoro všichni jsme si na hotelu Kahan užili tradiční sobotní tancovačku. I když na opravdový tanec s vytříbenými ženami, které si vzhledem k věku nemohou hrát na schovávanou (protože by je nikdo nehledal) nikdo odvahu nenašel. Na parketu zkoušeli zhasínat a to jsme se báli ještě více. Z toho plyne, že i v pití jsme byli střídmí a k nějakým hrdinským činům nemohlo dojít.

Organizátoři: měli všechno v cajku. Fungování časového pořadu, bufetu, tabulek, popisek - no zkrátka žádní nováčci nebo nějaké zkoušení. Nemohu chválit do nebes, protože jsem je chtěl uškňourat na prohození našeho zápasu, abychom stihli doma chlapy v KP I, ale rozpis je rozpis!

Zpráva na webu ČVS

Tabulka:

Pořadí družstev po dvou turnajích:

Naše šatna po příjezdu.

Sestava zleva: Nikoušek, Palloušek, Piškot, Onďas, Trauťas, Mirdas, Daňas a Terezka

Jedna z tělocvičen.

Ďábli s rozhodčím Kubou, s fešnými zapisovatelkami a ostudným skóre soupeře.

Bez komentáře.

Zoiky dělá autoškolu s intruktorem Piškotem a policejním dohledem.