Černé ponožky!

Všichni to známe, když se prohraje nechce se nám o tom mluvit, stroze odpovídáme na dotazy známých a už vůbec se nikterak nehrneme do psaní článku. Jó, když se vyhraje, to je jiná! Jsme rozverní, mnohomluvní, zastavujeme s lidmi na ulici, každému vypravujeme jak se nám dařilo, těšíme se co budeme psát za opěvné ódy na naše hráče, zkrátka i zelinářka věčně zalezlá v kvelbu musí vědět výsledek a recitovat při prodeji květáku o jednoznačném vítězství našeho klubu. O ponožkách až později.

Čekal nás celý víkend na Českém poháru žáků, již podruhé konaný v České Lípě. Příprava, cesta a veškeré detaily byly zmáknuté z minula jako od dělníka co chodí třicet let do Kolbenky ke stejnému soustruhu. Na místě jsme sice dostali na převlečení garderob místo šatny jídelnu, ale vlastně to bylo výhodou, protože v šatnách nejsou stoly na možnost mezizápasového hraní karet. Hrála se nevinná hra Prší (pro Slováky Farár pozn.aut.) o vulgárnější pojmenování toho kdo prohraje. Palloušovi se dařilo a když Ottův naučný slovník ani v dodatcích nenacházel další nadávky pro našeho Lordmišánka, šli jsme se věnovat hře, pro kterou jsme sem přijeli.

Jak se v kartách říká první vyhrání – z kapsy vyhání se málem stalo pravdou. První set nad domácíma byl náš, ale pak jsme shořeli jak papíroví čerti. Byl to zápas jak přes kopírák stejný z prvního kola. Po zápasové pauze a dvou dalších přívlastcích pro Pallouška jsme vlítli na Jihlavu. Vedli jsme 5:1, ale to bylo všechno. Soupeř bez jediné chyby dotáhl oba dva sety do konce, kdy jsme si ani nefoukli. V domečku nebylo veselo. Dvouzápasová pauza s vyříkáváním se změnila v rozhodné stanovisko – TAKHLE TEDA NE! Nemusím nikoho napínat jak xˇandy (čti kšandy – to je náš návrh na ušetření písmen v tisku), když Vám povím, že jsme pak neprohráli ani jeden zápas a to jak v sobotu tak i v neděli. Poslechněte si tu sbírku skalpů: České Budějovice (95 709), Plzeň (173 932), Ústí nad Labem (98 862), Zlín (77 288) a Liberec (105 240)! V závorkách jsem si neodpustil počty obyvatel těchto měst na porovnání s 17 476 lidmi ve Svitavách.

Musím přiznat s rukou na srdci, že tato družstva jsou velice vyrovnaná a v jednotlivých zápasech mnohdy stačí malinko nekoncentrovanosti nebo krátkodobý výpadek bombardéra mančaftu a set je ztracený. Tomu odpovídala zamotanost tabulky a do posledního okamžiku nečitelnost, kdo bude postupovat do áčkové skupiny a kdo spadne dolů. Po posledním zápase – kecám BITVĚ s Libercem se počítaly body! Toto Hitchcockovo rozuzlení si nechám nakonec.

Pohovořím o poslední bitvě. Již před zápasem jsme se hecovali s jejich koučem. Ostatní trenéři přizvukovali. Přišlo mně, že si přeci jen věří o něco více než já a když přisazoval o nedoplavaných kapřících od nás, a že se s ním vlastně bavím již pozdě, že se rozhodl nás porazit, neodpustil jsem můj oblíbený dotaz na vojenské lopatky a přilby pro hráče a zda ví co jsou kobercové nálety! Ani jsem netušil, že obdobné debaty se vedou při rozcvičovačce v hale mezi hráči.

Mač začal a hrálo se nějak víc vyhecovaně. Jako kdyby si hráči uvědomovali váhu tohoto zápasu, nebo také že je poslední a tak do něj dávali zbytek sil z dvoudenního maratónu. Uprostřed vyrovnaného setu se najednou soupeř rozsypal a my jej přejeli jako nějaké začátečníky. Druhé jednání bylo to stejné jenže za stavu 10:10 jsme udělali asi 9 nevynucených chyb! Fakt nelžu! Tři servisy po sobě doprostřed sítě, to stejné od smečařů, nějaký strop, plus propadnutí míče nahrávačovi. Byl jsem smířený s třetím setem. Soupeř byl na koni, kam jsme jej dostat rozhodně nechtěli.

Na začátku tajbrejku vedeme 6:3, ale soupeř točí strany, vyrovnáváme a přichází zlomová chvíle, kdy si tři body připisuje soupeř. Vypadá to, že můj tajm přichází pozdě. Křičím, ale ne na hráče. Vyzývám je k boji o všechno! Kdy jindy než teď a kdo jiný než my! Nikdy jsem neviděl v očích a hlase našich Ďáblů takové odhodlání. Ani náznak, že by měli strach z vážně hrozící prohry. 10:12 a najednou se soupeř pokládá! Není schopen zabodovat, došly mu tajmy a ani úmyslně rovázaná bota nezastavuje zabijáckou koncovku. Onďas je na bloku straší tak, že vyvalují dvě smeče, ulívky sbírá pády do stran Terka, Piškot do diagonály tluče s neomylnou přesností a razancí. Přichází smeč účkaře, který má již botu řádně zavázánu, ale má svázané i ruce. Jeho polorána končí vprostředku sítě. Příjem soupeři znepříjemňuje plachta od Nikouška. Dává ji sice nad sítí o tři metry víš než obvykle, ale dává! Jsem zpocený jako kdybych hrál, pod šusťáky mně teče pot do botasek. Pevně věřím, že vyhrajeme a že je to pot … Esem na lajnu popravujeme soupeře! Radost je spojena s blázněním na hřišti, kterého se bezděčně účastním i já!

Přijímám gratulace a komplimenty od ostatních trenérů, podáváme si ruku s krajně zklamaným trenérem Liberce a stojíme před tabulkou, kterou ředitel turnaje doplňuje do poslední podoby. Domácí jsou první a postupují. O druhém místě bude rozhodovat poměr jednotlivých míčů. Hlavou se mi honí z legrace skočené podání od Mirďase za stavu 24:8, jak míč letí k nám do debla a jak nás soupeř trestá 6-ti body v řadě. To bude asi chybět. Jenže v tu chvíli je vypsán i řádek Svitav a vedle něj druhé místo v turnaji! Postupujeme mezi elitní osmičku v Českém poháru!

Nejdu, ale běžím do jídelny a sděluji konečný výsledek klukům. Řveme tak, že poskakují kastroly a příbory za sebou zavírají šuplíky. Nastává neskutečná euforie s překotným plánováním co dál! Sundávám si černé ponožky z třicítek noh, které smrdí jako stovky. Měnil jsme si je těsně před zápasem a nechám si tento rituál i na další stěžejní chvíle s našima bojovníkama.

Cestou do Svitav se za volantem řechtám, jako kdybych vezl vykradený obsah národní banky USA a přejížděl mexickou hranici. Hlavou si přehrávám hromadu situací z dějin trénování našeho družstva. Meldovy mega tréninky v Hošťálkové, hádky se slzičkami, když začínali, nekonečné drilování od Mázy, Cápova pořekadla o krvi a cti a stínech a prachu pro soupeře, moje klíny o tom, že být druhý je jako kdybych prohrál! Nespěchám domů, chci si užít pocitu vítězství společně s našimi ogary. Znám hodně dobrých mančaftů, ale taky znám jedny svitaváky, se kterejma už ostatní musí počítat!

Hodnocení hráčů: 

Piškot – téměř neomylný bijec s přítahem za jedna a sviňáckou ulívkou. Dokáže vždy poslechnout pokynů trenéra.

Terezka – exelentní devadesátpětka, umí balón protáhnout kdekoliv. Je nejrychlejší ze všech! Příkladem je jeho příjem ve dvou z prostředka hřiště a přitom stihne střelbu od Zoikiho do hlavního kůlu. Na jeho vybírání v poli by mohl na kukačku přijet Giba, aby něco okoukal.

Zoiky – zlepšil náhru asi o 50%, chodí bránit a zase v pohodě stíhá nahrát. Nekazí a s Pallouškem to vypadá čím dál profesionálněji.

Pallouš – přes smůlu v kartách má štěstí na nejhezčí děvče ve volejbale (jako gentleman neřeknu ani popel, jen že je ze Svitav, hraje volejbal za Kometu Praha a Jirka Švihel je Barčin tatínek), ale Vy chcete slyšet, že když do toho na středu plácne, tak to stojí zato! Ještě větší zbraň vidím v jeho bloku a ten ho Venca s Melisem naučili parádně.

Ondra – ví, že ho čeká dlouhý běh na dlouhou trať. Pracuje na sobě ve všech směrech a jestli vydrží dotáhne se tam, kde jej potřebuji. Dělal chyby, ale skákaná plachta byla pro soupeře hrozba.

Trauťas – zahrál si chvíli a nedostal odvahu do balónu udeřit ze špatných nahrávek. Pomohl mi vysledovat detaily, které jako samotný coach nemohu vidět.

Mirďas – měl bobky smečovat a párkrát půjčil balon prstama soupeři. Po vyhecování dostal odvahu mlátil to z účka do nekompaktních bloků soupeře s velkými úspěchy. Jeho post na lajně v obraně byla práce pro vraha. Dostal ran od vyhraných hráčů, ale nebál se a zkoušel něco lapnout.

Daňas – hrál zápas s vítězným koncem po krátkodobém zranění Zoikiho. Bylo na něm vidět, že opravdu nahrát umí a zkrátka ho jako druhého nahrávače potřebujeme.

Elvis – cukalo v něm, chtěl do placu, radoval se, ale hlavně hecoval na pokraji života a smrti.

Rozhodčí: měli jsme štěstí. Vráťa Kuba pískal s takovým citem a přehledem pro hru, že by se od něj mohli chodit učit všichni co lezou na empire! Je to dálkový běžec na běžkách a shání nějakou padesátku na Vysočině. Poraďte kdo o něčem víte, ale hlavně mi to neposílejte někdy červnu …

Trenéři: pro tentokrát se sešli opravdu chlapi co něčemu rozumí, byla s nima sranda a hlavně se tolik nebrečelo nad českým volejbalem. Skoro všichni jsme si na hotelu Kahan užili tradiční sobotní tancovačku. I když na opravdový tanec s vytříbenými ženami, které si vzhledem k věku nemohou hrát na schovávanou (protože by je nikdo nehledal) nikdo odvahu nenašel. Na parketu zkoušeli zhasínat a to jsme se báli ještě více. Z toho plyne, že i v pití jsme byli střídmí a k nějakým hrdinským činům nemohlo dojít.

Organizátoři: měli všechno v cajku. Fungování časového pořadu, bufetu, tabulek, popisek - no zkrátka žádní nováčci nebo nějaké zkoušení. Nemohu chválit do nebes, protože jsem je chtěl uškňourat na prohození našeho zápasu, abychom stihli doma chlapy v KP I, ale rozpis je rozpis!

Zpráva na webu ČVS

Tabulka:

Pořadí družstev po dvou turnajích:

 

Body za první druhý turnaj celkem
1. SKV Brno 30 30 60
2. VK DHL Ostrava 26 26 52
3. Slavia Hradec Králové 21 23 44
4. TJ Znojmo 23 21 44
5. SK Dansport Praha 20 18 38
6. ČZU Praha "A" 16 20 36
7. TJ Nový Jičín 19 17 36
8. VK Ervěnice 15 19 34
9. TJ Slavia Liberec 1 18 13 31
10. Lokomotiva Česká Lípa                14 16 30
11. SKV Ústí nad Labem 17 12 29
12. TJ Svitavy 12 15 27
13. ŠSK Demlova Jihlava 11 14 25
14. VSC Zlín 13 10 23
15. VK České Budějovice 8 11 19
16. ČZU Praha "B" 10 7 17
17. USK Slavia Plzeň 7 9 16
18. SK Kometa Praha 9 4 13
19. VO Příbram 5 6 11
20. SS KCTM Vysočina 1 8 9
21. ŠSK Beskydy 3 5 8
22. VK Tuchlovice 6 2 8
23. Jiskra Ústí nad Orlicí 4 3 7
24. VSK Český Krumlov 2 1 3




Naše šatna po příjezdu.

Sestava zleva: Nikoušek, Palloušek, Piškot, Onďas, Trauťas, Mirdas, Daňas a Terezka

Jedna z tělocvičen.

Ďábli s rozhodčím Kubou, s fešnými zapisovatelkami a ostudným skóre soupeře.

Bez komentáře.

Zoiky dělá autoškolu s intruktorem Piškotem a policejním dohledem.

Skvělá práce

Gratuluji klukům a koučovi, čte se to náramně. Chce to ale nezpychnout a ještě přidat na tréninkové píli třeba početnější účastí na pondělních a středečních trénincích!

Slib!

Děkujeme Péťo! Ještě jsi opomenul všechny trenéry za celou jejich kariéru. Bez těch nervů v počátcích by to teď nešlo. Jinak v autě všichni přísahali na krucifix jako stará Pejzlarka ve Švejkovi, že už nevynechají žádný trénink i kdyby dávali v TV třeba i Doktora z hor!

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll