Bota pod vlakem

Na úvod humorná historka z odjezdu. Hrálo se v České Třebové, takže se jelo vlakem. Smečka čítala 16 kusů plus jeden krotitel. Při nástupu do rychlíku se ve dveřích "zakousl" Lukáš Siekiera. Pokud ho znáte, tak víte, že tento chlapec se stejně jako jeho bratr dvojče neustále směje. V tuto chvíli mu ale na ústech zamrzlo slovo BOTA!!! Jak se borci tlačili do vagónu v úmyslu co nejrychleji zasednout místo důchodcům a invalidům, někdo mu zezadu přišlápl botu a ta spadla pod vlak. Co teď?

"Já tam vlezu", prořízl vzduch geniální Lukášův nápad. To jsem kategoricky zamítl a za kapuci jej vytáhl ze schodů zpátky do vagónu. Ani mně se pod vagón moc nechtělo, přestože podle nádražních hodin do odjezdu zbývaly ještě dvě minuty. Jdou ty hodiny dobře? Je mašinfíra střízlivý? Takovéto myšlenky mě v tento okamžik opravdu napadly.

Na peróně zůstala jen paní - zaměstnankyně Českých drah, která držela v ruce balík. "Dobrý den. Nám spadla pod vlak bota. Vzala byste ji, prosím, až vlak odjede, my si ji cestou zpátky zase vezmeme." V tu chvíli jsem vůbec nemyslel na to, jak Lukášek dojde s jednou botou od nádraží ve Třebové na hřiště Na Skále (pro neznalé je to minimálně jeden kilometr), tam odehraje čtyři zápasy a pak se stejnou cestou s na kost ošoupanou nohou vrací zpět na třebovské nádraží. Dodatečně mě samozřejmě napadlo alternativní řešení: vždyť tatínek má telefon, umí řídit auto a doma mají jistě boty náhradní.

Zpět na perón. "A to tu botu jako nebudete potřebovat?" "No budeme, ale pod vlak se mi teda nechce". A teď to přišlo. Jednak si asi paní nekladla takové otázky jako já, evidentně věřila nádražním hodinám - možná je má na starosti, a taky mašinfírovi a jeho dodržování zákazu alkoholu za volantem nebo co to v té lokomotivě může být. A taky nejspíš dělala v mládí gymnastiku. Ladně se sesunula držíce se za schody vagónu mezi hrozivě vyhlížející kola a aniž by zavadila o pečlivě promazaný mechanismus či poplivanou hranu nástupiště a modrý oděv tak sobě potřísnila, vyzvedla botu mezi pražci a podala ji s údivem přihlížejícímu postiženému.

"Děkujeme." A mohlo se jet. Cesta naštěstí trvala jen asi deset minut a tak tlupa nestačila napáchat výraznějších škod na majetku a zdraví.

A nyní pár postřehů z naší hry. Áčko (Ondra, Číža, David Kvapil) tradičně prohrálo s Litomyšlí. Budu se opakovat, ale je to způsobeno taktickou nevyzrálostí. Typickým příkladem je Davidovo odevzdání míče na druhou přes místo nahrávky na vysokého Ondru, který může efektivně útočit. David chce být autorem závěrečného míče, ale dosud nepochopil, že proti takovému týmu nemají jeho zalívky šanci na úspěch.

Béčko (Štěpán Pelz, Petr Peterka, Tomáš) po postupu z minulého kola nakouklo do skupiny A a hned se poroučí zpět do skupiny B, když všechna svá utkání prohrálo, dokonce i se slabým Lanškrounem. Útěchou může být, že v béčku nyní hraje absolutní nováček Tomáš Klika, který začal chodit na volejbal před dvěma týdny a teprve sbírá první zápasové zkušenosti.

Céčko (Štěpán Hlaváček, Petr Leinweber a Adam) pozitivně překvapilo a všechna utkání skupiny B vyhrálo. Je to náš jediný tým, který používá při hře hlavu (to, co je uvnitř) a je schopen využít soupeřovy nepokryté prostory k chytrým ulívkám.

Déčko (Honza, Dominik, David Absolon) zvítězilo pouze nad naším éčkem a prohrálo i s mrňatama z Litomyšle B. To, co předváděl David, za to by se nemusel stydět lecjaký fotbalista. Každý míč, ke kterému by musel udělat krok, hrál raději nohou, většinu i lehkých míčů posílal na první přes bez snahy o rozehrávku. Fuj.

Éčko (Lukáš, Filip, Petr Češka, Šimon) tvoří nejmladší tým, který pro toto kolo posílil Šimon. Zde má každé vítězství cenu zlata. Tentokrát se jim podařilo zdolat stejně staré kluky z Litomyšle B.

Pořadí ve skupině A: 1. Litomyšl A, 2. Svitavy A, 3. Choceň, 4. Lanškroun (sestup), 5. Svitavy B (sestup)

Pořadí ve skupině B: 1. Svitavy C (postup), 2. Česká Třebová (postup), 3. Svitavy D, 4. Svitavy E, 5. Litomyšl B

Tuto neděli jedeme na třetí kolo jarní části do Lanškrouna.

Udělal jsem pár fotek svým mobilem. Fotografové vědí, že focení sportu mobilem či kompaktním fotoaparátem je holý nesmysl. Šachy nepočítám. Přesto se mi povedla následující perla, která zachycuje Ondru "vykrývajícího" svého útočícího spoluhráče Davida.