Vím, že mnohem sledovanější jsou události Městské ligy a to vzhledem k počasí, jež nás tejrá jak může. Vagóny SMS se stále stejným dotazem bombardují Petra, zda se bude hrát či nikoliv. Přesto se musíme pochlubit s našimi Jestřáby a jejich úspěchem v Krajském přeboru mladších žáků.

V sobotu se završil konec sezóny pro nástupce našich Ďáblů (dva z nich ještě za Jestřáby mohou hrát, protože jsou ročníky 1996 - Saša Konečný a "okusovač volejbalových kůlů" protřelý Mistrovstvím republiky a Českým pohárem Mirďas Odvárka). Do svitavského nedobytného hradu se na poslední klání sjely obě dvě skupiny této soutěže. Počasí sedlo jako zadek na hrnec a vydrželo až do pozdního odpoledne. Na organizování to byla trošku hoňka, ale neděláme to poprvé.

Krajského přeborníka mělo naše áčko již v kapse, ale přesto jsem chtěl, aby potvrdilo svoje kvality a ukázalo příchozím rodičům, co všechno umí. S metodikem oddílu jsem se předem dohodl, že odkaučuji družstvo bé a áčko nechám hrát samotné bez velkého cafrání do jejich hry. Zde již samostatnost začíná brát za své! Kluci vyhráli v elitní skupině vše stejně tak, jako pokaždé. Z třiceti šesti zápasů v celkovém součtu soutěže neprohráli zápas a pouze jeden ztracený set s Hradcem Králové se stal pihou na vyretušované tváři našich zabijáků.

Béčko mělo svoje postavení ve skupině mnohem horší, proto muselo bojovat o každý balón a nic jednoznačného v jejich zápasech nebylo. Prohráli v tajbrejku pouze jeden zápas se stále lepšící se Českou Třebovou. Přes tuto prohru se umístili na třetím místě ve skupině druhé. Zde musím podotknout, že za toto družstvo hráli kluci z Aligátorů (Leinweber, Češka a Tomášek), pro které je tato výška sítě ještě v oblacích a jejich sehrávání s chlapáky typu Saša Jedlička a Ondra Klika je složité. Zkrátka stále rostoucí kopie věží od Gustava Eiffela chtějí nahrávku někde jinde a hlavně výš! To vše se v Hošťálkové poladí. Tam bude nahravačů půl autobusu.

Na konci přišlo očekávané vyhlášení s pohárem, medailemi a něčím sladkým na poškádlení sladkomilných tlamiček. Slovo na závěr a vyhlášení bravurně zvládl pan Lejsek. Petr domluvil u paní Haraštové zlaté medaile pro všechny, kteří se na úspěchu Krajských přeborníků podíleli. No že to bylo poslední kolo s rozloučením se sezónou, tak se vytasilo pár klobásek a debrecínek z udírny. Samozřejmě nesměl chybět oblíbený Elvisův bůčíček - úplně libovej a rozpadal se jako dort! Plus jednohubky pikantnějšího charakteru s katalánským Chorizem a olivami. Přišlo mně jen, že rodičů zůstalo poskromnu. Aspoň jsme ty dobroty mohli stláskat sami. S Petrem jsme se šetřili, protože nás ještě čekaly třicátiny našeho dvorního dodavatele masných produktů Robina Šaura a na nich tradiční řízečky a gulášek, že by k němu Pohlreich mohl jezdit na kondice.

Závěrem chci poděkovat rodičům za pomoc s auty při cestách na zápasy a jejich shovívavost, když někdy přijedeme o něco později. Dále kluky zajisté ospravedlní, že jsou kluci a někdy je jejich přítomnost pro ostatní trenéry o nervy. Bohužel jejich převádění a pokukování po děvčatech se zajisté ještě zintenzivní, tak zde mohu pouze poradit, ať zkusí počítat do deseti a když to nepomůže, tak do sta ...  

Tož si aspoň společně zatleskejme a plácněme si, aby nám vyhrávání zůstalo i na příští rok!

Skupina PA-ZCI-M-A

Skupina PA-ZCI-M-B