38. ročník mezinárodního sokolského turnaje mládeže ve Vídni

Po zvážení všech pro a proti jsme se z metodikem oddílu Petrem Sezemským rozhodli pro konfrontaci našeho družstva, jež letos čeká Český pohár, s připraveností družstev v jiných krajích. A jelikož a protože zde byla zkušenost z již dávné doby s turnajem ve Vídni, vyslala se výprava ročníků 1996-7 plus Číža 1998 takzvaně něco urvat!

Ráno klapalo vše jak na drátku. Naložil jsem Melise a jeho nasmažené řízky ve stejné hmotnosti jeho osobní schránky a v předstihu jsme zaparkovali na místě srazu, před svitavskými kurty. Dali jsme si startovací kávičku a vše bylo na pohodu. Jen bylo divné, že hodiny na kostelní věži bijou osm a my jsem na místě určení jen dva! Melis po deseti minutách nevydržel a vyběhl jak čmuchací pes, co chytil po lese barvu. Kluci do jednoho stáli u bazénu a vyprávěli si zkazky z předchozí noci. To už je tak, jeden se zastaví jinde a ostatní jako ovečky si stoupnou k němu bez myšlenky kde je sraz. Jsem vlastně rád, že je po ránu nenapadla hra na schovku. To by jsem se asi hněval.

Cesta byla na pohodu neboť času bylo mraky a nějaká ta zastávka v Mikulově na nákup laskomin a očůrání supermárketu se do limitu vešla. Nová dálnice na Vídeň je opravdu dobrý počin. Horší bylo navigování uvnitř metropole. Když jsme již byli skoro na místě a s jistotou orientačních běžců šahali po kleštičkách na zaznamenání nalezeného cíle, přišla melisova zpráva, že si plete čísla sjezdů na autostrádě s čísly silnic. Čtenář se sice směje, jenže Elvis v tu chvíli zatíná pěsti v kapsách a počítá né do deseti, ale již do sta! Do volantu brumlá sprostá zaklínadla a hlavou se mu honí nahnaný čas stošedesátkou po dálnici. Na popáté optání v angličtině se trefujeme na halu. Beztak jsme tu první!

Ve čtvrti Simmering je kulatá hala se saduritovým povrchem a třemi kurty se solidní tribunou. Je paradoxní, že prostřední kurt má nejnižší strop. To nás v jednom zápase stálo vítězství. V čistých šatnách nechali kluci svoje garderóby a šlo se na zahájení a hned do bojů ve skupině. Jako jediní vždy předáváme soupeřům propagaci našeho města štábně připravenou od Renaty Pavlíkové ze svitavského infocentra. Tím jí samozřejmě za pomoc děkujeme.

Sice hladce vyhráváme dva zápasy (Bratislava a Rakousko), ale klukům neleze do makoviček systém chlapského volejbalu. Navíc si Klikoun vyvaluje kotník hned v prvním zápase a my nemáme nikoho na střídání. Nebyla to jeho chyba, nýbrž protihráčů, co skákají pod sítí jak pominutí. Ledujeme mu jeho „popelčino“ chodidélko (mimochodem má asi dvanáctky boty, ke kterým prý normálně v obuvi dávají zdarma lyžařské hůlky) a hrajeme dál. Dotazy typu, co je napsaného v šatně na zdi (Za odložené věci se neručí!) se mění v dotazy jak se řekne německy (Hrajete pěkně a Ty jsi hezká!). Prohráváme s mnohem vyššími Poláky naučenými reklamovat každý míč a hádat se s rozhodčím o každou maličkost. Však jsem musel dva zápasy pískat a již při pátém míči jsem si volal kapitána s upozorněním, že zápas rozhoduji já a ne někdo z nich! Budou se do budoucna muset ještě učit, jak se chovat na kurtu, ale to je vycvičí první choleričtější rozhodčí.

Po skončení prvního dne jedeme na 16km vzdálený hotel. Po tmě se bloudí ještě o něco lépe, ale s Melisem nejsme žádní blbci a máme na to maturitu. Přesto porada trenéři-hráči v recepci je svolána na 22:10. Je pozdě a kluci jsou utahaní a musí spát. My jdeme za sociologickým průzkumem do víru velkoměsta. Po pěti minutách pěšky od hotelu navštěvujeme slušně vyhlížející bar, kde si připadáme dle přiopilých postaviček místních štamgastů jako v Kongu (hotel Národní dům ve Svitavách pozn.red.). Obsluha nám moc nerozumí, ale za to jukebox břinká jednu pecku za druhou. Také jsme si chtěli s Melisem pustit něco pěkného. On vhodil jedno euro a tentokráte jsem se přebouchl JÁ. My i celý bar musel ustát písničky s nesmrtelným Udo Jurgensem. Vídeňské pivo je taková trošku kyselina, ale při další objednávce u místní šenkýřky padne příslovce proč (warum). Zalíbí se nám německé slovíčko připomínající trempské křížovky: Spacák na tři – RUM a je to tady! Tuzemák to rozhodně není, protože je cítit podobně jako regály v supermárketu se žrádlem pro psy. Jdeme raději na kutě. Na hotelu klid jako u Šípkové Růženky a naši kluci spí jako dudci.

Ráno se paseme na švédské snídaní a k nám si přisedávají děvčata z Poličky. Hrají ve stejné hale holčičí skupinu. Už nemusím překládat slovíčka a dotazy na německé výrazy. Cesta do haly je zmáknutá po paměti. Prohráváme se Znojmem a favorizovaným HotVolleys Wien. Družba mezi děvčaty Poličky a našimi Jestřáby je rozjetá naplno. Fandíme jim a na oplátku ony zase nám. To se stává osudné pro našeho přemožitele ze skupiny Znojmo. Osud rozhodl, že se s ním utkáme znova, ve stejný den o třetí místo. Prohráváme na začátku 0:4, ale během chvíle je dorovnáno na 5:5 a pak soupeř kupí chybu za chybou. Jako bych viděl naše kluky, když se nedaří. Vítězíme 25:22 a měníme strany. Naše nabuzenost je přehnaná a najednou je soupeř na koni a my tečeme 11:17. Děvčata z královského města nám fandí jako o život. Při tajmu hráčům vtloukám do hlavy, že ještě musí soupeř uhrát hodně bodů a že se začne klepat o vítězství a bude se snažit míče jen uhrát. Je to přesně tak! Nikdo nemá odvahu to vzít na sebe. Za to u nás Mirďas, jak z doskoku, tak i na smeči hraje diagonálu, jak za celé dva dny nehrál. Sbírá balóny v poli a já v něm vidím chvílema Terezku. Podporuje ho David. Ten zase protlouká vysoký blok a následně hraje bombu po lajně. Johy se neplete v náhře a přes Sašenu se středem ani s přesunem do hlavního kůlu nedá dostat. Jedla a Číža drží míče u nás a zakládají na jednotlivé bodovky. Tato důležitá činnost nám v předchozích zápasech vůbec nešla. Soupeř se přeci jen dostává k několika setbolům, ale my je zdárně odvracíme. Vítězíme 26:24! Skákačka uprostřed kurtu, úsměvy děvčat a nadšené přebírání poháru! Pomalu z břicha vyháním nervózu. S Melisem si plácáme se slovy, že jsme stejně blbci, že se u toho tak nervujeme. Asi už jiní nebudeme.

Poděkování za fandění a poslední sběr tel.kontaktů od hezkých děvčat z Poličky – jede se domů. Na pohodu jsme na osmou doma. V dodávce zůstává fialová peněženka. nahlížím dovnitř a hle - 70 EUR! No jo odborník na ztráty peněz je Číža. Už ze soustředění z Hošti si dovezl prd. Vytratil šrajtofličku někde v autobuse. Proto vytahuji eura, dávám si je do kapsy a tímto jej trestám. Dobrý ne?

Strašně rád ukládám pohár na polici na kurtech. Není to dlouhá doba ho tam umístit, ale proletí mi hlavou, že se zase něco udělalo dobře a že to stojí za to!

Tak zase příště ve Vídni …

Schüler männlich (Jahrgang 1996 und jünger)

Svitavy - Bilíkova 2:0 (12,15)
Přímětice - Neuland 2:0 (9,8)
SVS/hotVolleys - Bielsko-Biała 2:1 (-21,23,10)
Bielsko-Biała - Přímětice 2:0 (22,19)
SVS/hotVolleys - Bilíkova 2:0 (5,7)
Svitavy - Neuland 2:0 (18,20)
SVS/hotVolleys - Přímětice 2:0 (16,6)
Bielsko-Biała - Svitavy 2:0 (16,25)
Bilíkova - Neuland 2:1 (16,-20,12)
SVS/hotVolleys - Neuland 2:0 (4,11)
Bielsko-Biała - Bilíkova 2:0 (18,8)
Přímětice - Svitavy 2:0 (20,20)
Přímětice - Bilíkova 2:0 (14,18)
Bielsko-Biała - Neuland 2:0 (11,8)
SVS/hotVolleys - Svitavy 2:0 (15,14)

Tabelle:
1. SVS/hotVolleys 5 5 0 10:1 10
2. Bielsko-Biała 5 4 1 9:2 8
3. Přímětice 5 3 2 6:4 6
4. Svitavy 5 2 3 4:6 4
5. Bilíkova 5 1 4 2:9 2
6. Neuland 5 0 5 1:10 0

Platzierungsspiele:
um Platz 1: SVS/hotVolleys - Bielsko-Biała 2:0 (15,13)
um Platz 3: Přímětice - Svitavy 0:2 (-22,-24)
um Platz 5: Bilíkova - Neuland 2:0 (15,15)

Endstand:
1. SG SV Schwechat-Sokol/hotVolleys
2. UKS Top Jedynka Bielsko-Biała (PL)
3. TJ Svitavy (CZ)
4. VK Znojmo-Přímětice (CZ)
5. ŠVK Bilíkova-Bratislava (SK)
6. SVC Neuland

Zahájení turnaje.

Před prvním zápasem: Klikoun, Johy, Mirďas, David, a dva Sašové.

Po vyhraném zápase o třetí místo s ještěrkami z Poličky.

Společná fotka na závěr turnaje.