Zhodnocení a poděkování

Na úplný závěr bych velice rád shrnul celý průběh Extraligy popřípadě moje osobní dojmy a zážitky. Táké jsem získal nějaké fotky, které bych rád zveřejnil. Za kvalitu se předem omlouvám, ale jsou to fotky převážně z mobilu. Přesto si myslím, že budou příjemným doplněním.

Díky tomu, že jsem se dostal do České Třebové jsem získal hromadu nových zkušeností, které hodlám zúročit nejen v můj prospěch, ale i ve prospěch Svitavského volejbalu. Extraliga je opravdu něco extra. Hra je zde mnohem rychlejší a výšky hráčů nejdou pod 1,80 cm. Síla smeče takového „dvoumetrového“ opičáka se (alespoň pro mě) rovná půl hodině nepředstavitelného štípaní a svědění na obou rukou. Já jakožto menší hráč jsem mnohdy měl co dělat abych alespoň vystrašil takového obra, který to hrál metr nad mým blokem.Takže zkušenost je to opravdu obrovská.

 Ale co bych to byl za hráče kdybych nepoděkoval svým trenérům, kteří mě cepovali. Děkuji všem trenérům současným, ale děkuji i trenérům bývalým. Dále bych chtěl poděkovat svým rodičům, kteří mě víceméně sponzorovali a v neposlední řadě bych chtěl poděkovat svým přátelům a hlavně spoluhráčům, protože volejbal je především o dobrém kolektivu.

Původně jsem byl „lavičkový hráč“, ale později jsem se propracoval do základní sestavy a řeknu vám, že i když sedíte na lavičce, sbíráte spustu zkušeností. Extraliga byla pro mě přínosem a proběhla hladce bez tělesných ztrát.

Co mě čeká teď ?? Nejdřív letní příprava a potom 1.liga juniorů, kterou opět zahraju v Třebováckých barvách.

Omlouvám se za zpoždění, ale nešlo mi to sem dát !!

Snímek z Velmezu. Na bloku já a Kníža.

Opět z Velmezu. Smečující Chlaďas a přihlížející.