Ženy A: Tentokrát jen pro silné nátury!!!

Našimi sobotními soupeřkami byly volejbalistky Šlapanic (v tabulce o 2 body za námi). Na podzim jsme s nimi hrály doma vyrovnaná utkání a body jsme si rozdělily spravedlivě – 1:1. Současná aktuální tabulka je stále od 4. do 9. místa velmi vyrovnaná, rozdíly minimální, tzv. za vodou není z těchto družstev ještě nikdo.

I proto se určitě na druhou polovinu soutěže naše soupeřky náležitě připravily – posílily na farmářskou smlouvu o tři hráčky extraligového KP Brno. K sobotním utkáním proti nám nastoupily dvě z nich - Bradáčová (č. 7) a Kulískovová (č. 8). Ani jsem to raději nahlas neřekla, stačilo, že z toho bylo špatně mně.

Sokol Šlapanice – TJ Svitavy 3 : 2 (22, -23, 22, -15, 13)
Nastoupily jsme opět se změnami v sestavě (změna je život!!!) - nahrávka R. Odvárková, blok O. Pachovská, K. Sezemská, na smeči K. Bláhová s H. Pachovskou, účko poprvé L. Šimková (15 let) a libero J. Bláhová. V záloze jsme měli Vendulu Svobodovou a Míšu Brůžičkovou.
Začátek utkání byl na naší straně ve znamení nejistoty v obraně v poli, navíc jsme špatně přijímaly nepříjemný plachtící i přesně umísťovaný servis domácích . Připravit útok tak byl problém a body narůstaly hlavně na straně soupeřek. Podařilo se nám sice náskok stáhnout na 13:14, ale zbytek setu byl opět v režii domácích. Tajmy ani střídání (na účko Vendula) soupeřky nezastavilo, set vyhrály. Zkazily jsme celkem 4 podání, 5 jsme nevzaly a několikrát jsme ulívaly tzv. do plných. S takovými soupeřkami se pak vyhrát nedá.
Druhý set jsme začaly esem, ale následně jsme zase body ztrácely až do stavu 7:10. Právě v tomto okamžiku jsme se ale konečně „našly“! Najednou se výrazně (nebo viditelně?) zlepšil příjem podání a to se hned odrazilo v celé hře, hlavně však v útoku. Dosud jsme se vlastně jen bránily. Tady jsme na soupeřky poprvé „zadupaly“ a začaly hrát útočně. Vyrovnaly jsme na 15:15 a poprvé se ujaly vedení 17:16. V koncovce jsme dobře blokovaly i smečovaly, přidaly jsme dvě esa a set vyhrály 25:23.
Ani v dalším setu jsme začátek nezachytily, po vlastních chybách jsme prohrávaly už 1:7. A zase to dotahování, které nás tak vyčerpávalo! Podařilo se – stav 16:16. A tady nastoupily emoce, dohadování. Domácí nahrávačka totiž míče jednoznačně „tahala“ a zejména nahrávky za hlavu (na účko), které hrála od prsou, byly – no skoro proti fyzikálním zákonům. Po našich protestech jí rozhodčí sice některé zapískal (k velké a hlasité nelibosti domácích hráček i diváků), ale hned začal usilovně hledat dvojáky i u nás. Ve vyrovnané a vypjaté koncovce (22:23) jsme my udělaly dvě chyby (smeč, příjem) a set byl domácích.
Komentář o čtvrtém setu je krátký (škoda!!!) – není o čem psát. Domácí volejbalistky jsme smetly z palubovky 25:15. Hrály jsme od začátku(!!!) útočně, nekazily jsme, obrana byla pozičně téměř bez chyb – zkrátka výborný kolektivní výkon!
A zase tie-break. Euforie ze čtvrtého setu rychle vyprchala, stav 5:8, při kterém se střídaly strany, byl na pováženou. Ale nevzdaly jsme to – výborným servisem Renaty, čtyřmi úspěšnými útoky a bloky jsme se vrátily do hry - vedly jsme 11:9, 12:11. Za stavu 12:13 neodpískal rozhodčí jasnou síť domácí hráčky a místo srovnání stavu jsme prohrávaly 12:14. Následnou síť na naší straně rozhodčí nepřehlédl a byl konec – 13:15, prohra 2:3.
 
Poznámky:
- Měli jsme s sebou naše věrné diváky v počtu 7 + buben + trubky a ti nás vydrželi neúnavně povzbuzovat od začátku až do konce druhého zápasu, tj celkem 3 hodiny a 45 minut!!! Díky jim – nějaký ten bod je určitě jejich!!!
- Od čtvrtého setu (1. zápas) získaly i domácí hráčky pomyslného „sedmého“ hráče, když jim začalo fandit jejich družstvo mužů. A když se ukázalo, že rozhodčí nejsou moc pány situace, to teda byla atmosféra!
 
Sokol Šlapanice – TJ Svitavy 1 : 3 (-21, 21, -20, -24)
Zklamání z prohry bylo velké, ale přece už nejsme žádné „máčky“! Před začátkem druhého zápasu jsem si říkala, že přece musí nějaká spravedlnost existovat, a jestli ano, tak vyhrajeme!!!
Začaly jsme ve stejné sestavě – na účku s Vendulou. Zásadní pokyny byly dva: zachytit začátky setů a vyvarovat se nakupených nevynucených chyb. Na začátku se ale domácím opět podařilo získat několik bodů navíc (5:8). Nedařilo se nám zablokovat nejlepší smečařku soupeřek – Bradáčovou (č.7 – KP Brno). Náskok jsme ale rychle a hlavně včas zlikvidovaly (11:11) a pomalu získávaly mírnou převahu. Důležité bylo, že jsme po vlastních chybách následující míče uhrály a nedovolily jsme soupeřkám získat dva body po sobě. Zaslouženě jsme set vyhrály 25:21.
Naprosto vyrovnaný a urputný boj pokračoval i ve druhém setu. Každou chybu druhé družstvo trestalo, zvyšovala se nervozita na hřišti i mezi domácími diváky (slovní přestřelky). Bohužel také rozhodčí ztráceli půdu pod nohama. Dohadování, nové míče, neodpískané taháky, jindy přehnaná přísnost – prostě guláš. V koncovce setu jsme polevily a domácí toho okamžitě využily. Servis Sklenářové (č.12) jsme těžko zpracovávaly, náš útok nebyl dost razantní a Bradáčová (č.7) opět tvrdě zakončovala – 21:25.
Utkání se začalo lámat ve 3. setu. Podařilo se nám hned v úvodu nejlepší smečařku domácích zablokovat, uhlídat nebezpečně se rozehrávající Sklenářovou (č.12) a vlastní útočné míče jsme tzv. položily – skončily na palubovce. Nedovolily jsme soupeřkám ani jednou stav srovnat, naopak jsme zvyšovaly náskok – 19:14, 23:17. K vidění byly i doslova zázračné      míče. V koncovce jsme nenechaly domácí nadechnout a vyhrály jsme 25:20.
Odhodlaně jsme začaly i 4.set. Po počátečních tahanicích jsme ze stavu 6:6 po výborné hře vedly už 19:12, 21:14. Myslím, že v tu chvíli nikdo v tělocvičně nevěřil, že by se ještě „něco“ mohlo stát. Jenže!!! Neumím si vůbec vysvětlit, co se v následujících minutách dělo, ale my jsme se na hřišti nevzmohly na nic. Vyráběly jsme jednu hrubou chybu za druhou a míče přehrávaly doslova zadarmo. Tajmy, střídání, povzbuzování – nic nepomáhalo. Za chvilku jsme ke zděšení všech za lajnou prohrávaly 21:23 (soupeřky daly šňůru 9 bodů!!! – Schořová podávala a Bradáčová zakončovala). Úplný závěr už podle mě neměl pod kontrolou nikdo – ani my, ani soupeřky, ale ani rozhodčí. Nesložily jsme se úplně – za všeobecného zmatku, vřískotu a protestů domácích jsme přece jen zaútočily, soupeřky udělaly konečně dvě chyby a eso Katky horor ukončilo – 26:24 – vítězství 3:1!!!
 
Perličky na závěr:
- Posledním hvizdem zápas sice skončil, ale hádání a protesty domácích pokračovaly, vyústily ve stížnost na rozhodčí (hlavnímu daly 2).
- První zápas sledoval i Karel Láznička – legenda českého volejbalu. I on potvrdil, že naše hra byla čistší a že domácí nahrávačka míče prostě tahala. A jestli prý budeme mít v naší hale zase nějaký pořádný zápas, tak přijede.
- Klobouk dolů jak zápasy zvládly Vendula (odehrála sedm setů) s Luckou (střídala v kritických okamžicích, nezpanikařila a uhrála, co bylo potřeba). Když si vezmu, kolik jim je a do jakých zápasů „naskočily“, …
- K vidění byly i naprosto neuvěřitelné volejbalové zásahy: 
  - Tzv. prodlouženou náhru “smečovala“ Káťa téměř od stolku zapisovatele, míč jen těsně minul anténku, letěl podél celé sítě a spadl snad půl metru do hřiště až skoro u rozhodčího = bod.
  - Katka šla na domluvený rychlík, jenže Vendula najednou „usoudila“, že lepší by byl metr. Zděšené Katce se jaksi podařilo ve výskoku otočit zády k síti a ještě bagrem zadem umístit ulívku do volného prostoru = bod.
- Děkujeme věrným fandům - Aničce, Luďkovi, Báře, Ivě, Standovi, Jirkovi a Petrovi (Škaroupkům), že s námi jeli. Moc nám pomohli!!!
- Oceňuji kolektivní sílu družstva – i přes nejtěsnější prohru v prvním utkání to nakonec byla parádní volejbalová sobota, ne?
- Taky jste z toho byli tak hotoví jako já?

 Aktuální tabulka: