Ženy "A": Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy,

někdo to pomyšlení nesnese, a tak jde válet sudy....  Toto však v našem případě rozhodně neplatí - tuto neděli jsme tentokráte trávily s volejbalem a pro změnu v Pardubicích. Soupeřkami nám byly hráčky Tesly Pardubice.

Na místo určení jsme dorazily s velkým předstihem před soupeřkami. Družstvo Tesly tvoří zkušené volejbalové harcovnice, asi v mém věku, a jejich přístup ke sportu tomu i odpovídal. Zkrátka ony si jdou zahrát a udělat žízeň. Do kádru aktivních hráček se nám vrátila po zdravotní indispozici (způsobené překračováním svého vlastního stínu) Wendy. Renča nás jela psychicky podpořit, ale stále ještě byla v rekonvalescenci. A chyběly nám stonající ranařka Anička a cestovatelka Monča.

Tesla Pardubice – TJ Svitavy “A” 0:3 (-16,-19,-24); 0:3 (-17,-22,-17);                                        Do prvního zápasu jsme nastoupily v sestavě Háňa Pachovská a Kája Maděrová na smeči, na nahrávce Lucka Šimková, na účku se nám z minulých zápasů velmi osvědčila Marťa Fröhdeová, blokařskou pozici zaujímala Wendy Svobodová se mnou a motorovou myší (resp. liberem) byla Janča Bláhová. Udeřila desátá hodina a zvuk píšťalky pana rozhodčího zahajuje první zápas. Než se zápas stihl pořádně dostat do obrátek, stalo se to, čeho se všichni obáváme - úraz a bohužel na naší straně. Marťa si při doskoku z bloku udělala výron. Týmová lékařka Háňa ji okamžitě poskytla potřebnou pomoc, což se zrovna moc soupeřkám nelíbilo. Na jednu stranu měly pravdu, na stranu druhou v této soutěži si myslím, že nemá smysl některé věci zbytečně hrotit. Marťa to nesla velmi statečně, přesto však už dál pokračovat ve hře nemohla a sledovala nás už jenom v horizontální poloze. Na plac svižně naskočila Káťa Kroulíková a jelo se dál. Musím přiznat, že zrovna krasojízda to nebyla. Tesla se pohybuje v druhé části tabulky a volejbal v jejím podání je řekněme netypický, což nás mnohdy zaskočilo. Některé zákroky v poli, kdy neuvěřitelnými způsoby vybíraly naše útoky za použití veškerých částí těla a všech poloh, které ani v kámasútře nejdou najít, nás tak zaskočily, že jsme na sebe zíraly, zatímco padaly balóny mezi nás. Údery na síti mnohdy odporovaly fyzikálním zákonům a já nabyla dojmu, že děravější bloky, jako jsem měla tento zápas, jsem snad nikdy v životě neměla. Podtrženo, sečteno -  k vidění byl volejbal různé herní úrovně se značnými výkyvy - jako například set za stavu 21:12  vzápětí dopadl 25:23 atd... Skoro se mi chce říct - že jsme utrpěly výhru 3:0.

Do druhého zápasu jsme nastoupily po zodpovědném rozehřátí (protože v minulosti se nám ne vždy začátek druhého zápasu vydařil) a zakončily jsme ho opět výhrou 3:0. I v tomto zápase byly k vidění hezké okamžiky, dlouhé výměny - ale hlavně byla znát velká houževnatost soupeřek a radost ze hry - což je vlastně to nejdůležitější.                                                                                                  Vaše Laďka

Přesto, že články na web jenom "věším", můžu snad tentokrát doplnit, co si vrabci štěbetali a stydlivá Laďka zapomněla napsat. Že totuiž ranařkou tentokrát byla ona (v útoku se jí dařilo), takže bylo skoro nepochopitelné, že servisy jí tak tak přes síť přeletěly (no i nepřeletěly).                                                                                   Marcela