Ženy "A" - Hranice 100 bodů pokořena!

A je to tady! Poslední mistrovský zápas krajské soutěže žen v sezóně 2013/2014 je před námi. Na závěrečné utkání vyrážíme na univerzitní půdu do Pardubic. Hostí nás družstvo USK Pardubice. Pokud se někdo už v těch Pardubických družstvech ztrácí - jsou to ty se sukýnkami.
Naše sestava je stále značně oslabená - chybí nám Kája Maděrová, Renča Odvárková, Monča Šařecová a Marťa Fröhdeová, přesto jsme na zápas natěšeny. O umístění v tabulce se již rozhodlo před nějakým časem, ale ve hře je ještě otázka, zda získáme či nezískáme 100 bodů - už jich nám chybí jenom 4. Takže i tímto jsme motivované hrát naplno až do konce.

Univerzitní tělocvična je v moderním stylu betonové architektury a na první dojem působí poněkud ponorně. Protože jsme však natěšené na hru a záříme elánem - je tělocvična za moment útulná cimérka.
K prvnímu zápasu nastupujeme v následujícím složení - Wendy Svobodová a Káťa Kroulíková zajišťují nepropustnou zeď svými bloky, smrtelné rány zasazují smečařky Aňa Bartošová a Háňa Pachovská, k útoku jim balóny chystá Lucka Šimková, jistotu a klid na poli zajišťovala Janča Bláhová jako libero a holku pro všechno jsem pro toto utkání dělala já.
První set jsme se trochu rozkoukávaly a zvykaly si na netradiční postavení. Druhý set byl jednoznačně v naší režii. Trochu nepochopitelný byl průběh setu třetího, kdy se soupeřky výrazně zlepšily v poli, zatímco my dělaly hodně nevynucených chyb na servisu, na útoku i v poli, což se nám nevyplatilo a nakonec jsme ho prohrály. Set čtvrtý už jsme se vrátily duchem na palubovku a soupeřkám nedovolily víc než 13 bodů. První zápas byl tedy 3:1 (-22, -16, 12, -13).
Čím starší jsem, tím poctivěji se musím před vlastní hrou zahřát a rozcvičit. Proto mě docela překvapilo, že soupeřky, z nichž převážná většina jsou moje vrstevnice, naskočily do druhého zápasu téměř bez předchozího zahřátí.
Druhý zápas jsme žádný zásadnější výpadek nedopustily a vyhrály jsme 3:0 (-20, -16, 23). Soupeřky měly docela dobré pole a byly houževnaté, někdy balón několikrát přeletěl přes síť, než spadl na tu správnou stranu hřiště. Ale řekla bych, že náš poslední zápas sezóny jsme si docela užily - soupeř byl takový, že se s ním dal hrát pěkný volejbal. Byla možnost zkoušet různé signály a přitom hrát v relativním klidu.
Takže k prvnímu místu v soutěži jsme ještě přidaly 102 bodíků. Je to krásný pocit. Ale nesmíme usnout na vavřínech - čeká nás kvalifikace, takže vzhůru do tvrdé přípravy na ni, ať i tam zažijeme ten krásný pocit z výhry. Protože je opravdu moc příjemný.

Vaše Laďka