Zápas-nezápas

Sice mám pro tentokrát menší spoždění s komentářem, ale prostě nebyl čas. Ale vždycky to jde napravit a tak se opět hlásím s novinkama, co se děje u kadetek.
Dne 22. 1. nás navštívily soupeřky z Ústí nad Orlicí. Jelikož v tabulce byly hnedka pod námi, tj. na 2. místě, myslím si, že to byl asi jeden z těch těžších zápasu, který však jsme zvládly bravurně a vůbec se nemáme za co stydět. Opět s námi hrála Sára (st. žky), tak doufám, že se jí s námi hrálo dobře a až zase budeme potřebovat, že nám nedá košem . Ale teď už konkrétně k zápasům.

1.zápas: SY-Ústí n. Orl.: 3:1 ((25:14; 25:20; 24:26; 25:22)
První set jsme začaly skvěle, soupeřky si s námi nevěděly vůbec rady. Podání se dařilo, příjmy, náhry, smeče, bloky super. Prostě vše šlo podle plánu. Vyhrát. Set jsme měli v kapse za necelých 15 minut a my si pomalu začaly říkat, že to nebude těžký zápas. Jenže když se takhle začne většinou přemýšlet, tak se vždycky něco zvrtne. Druhý set jsme začaly ve prospěch nás, ale soupeřky se nás pořád držely, jako klíště. Na konci jsme se ale rozhoupaly a výhra byla u nás. Třetí set už bylo tak, že jsme vedly o dva míče, pak bylo srovnáno, prohrávaly jsme a pořád takhle dokola. Nakonec více štěstí posbíralo soupeřovo družstvo a my musely jít hrát čtvrtý set. Ten jsme začaly s dobrý začátkem, chvilková slabina byla, ale my se nedaly a zvládly jsme to. Myslím, že není důležité psát, jaká hráčka kde zářila, protože když se daří jednomu, daří se nám všem. Ale velký dík taky patří fanouškům, jelikož jejich podpora se vždy ukáže.

2.zápas: SY-Ústí n. Orl.: 3:1 (23:25; 25:23; 25:20; 25:18)
V pauze mezi zápasy jsme se dozvěděly, že když to stihneme do 14:00 odehrát, tak budeme moct jet se svitavskou Mattonkou do Kolína na zápas. To byla motivace, proč rychle odehrát zápas v náš prospěch. Ale asi jsme moc chtěly, protože jsme vůbec nehrály. Hra byla otřesná. Vůbec nám to nešlo a soupeřky nám pomalu, ale jistě pořád o body utíkaly. My se ke konci probraly a začaly konečně hrát, jenže bylo pozdě a my hnedka první set prohrály. Ovšem, my jsme přece vůbec nechtěly jet do Kolína, vůbec jsme nespěchaly. Druhý set jsme zůstávaly za soupeřkami, pořád o bod i o dva vedly. Nedařilo se nám to nějak otočit, a když jsme měly příležitost, když jsme dorovnaly a dávaly set, tak jsme to skazily. Ivetka už byla na pokraji nervů, a když si brala time, vůbec jsme netušily, co má v tu chvíli na srdci. Jen jsme vyšly z hřiště, Ivetku popadl amok a začala neuvěřitelně křičet. V životě jsem ji takhle křičet neviděla a neslyšela, aspoň na nás teda. My tam stály úplně zkamenělý a jen poslouchaly. Když její záchvat vzteku a zvýšený hlas přestal, mile se nás zeptala, jestli nám to pomohlo. Odpověděly jsme jí tím, že jsme se začaly smát. Což nám vlastně pomohlo . Když jsme po timu zase stály na hřišti, začaly jsme hrát uplně jinou hru. Prostě jsme se vzchopily a set jsme sice s „odřenýma ušima“ dohrály, ale dohrály. Třetí set zase nemohly pochopit soupeřky, jakto, že jsme se probudily a měly taky problém se s námi udržet. V koncovce jsme nejdřív trochu povolily a nechaly je trochu stáhnout, ale nakonec jsme se nedaly a uhrály ho na naši stranu. Čtvrtý set už nebyl tak napjatý, ale lehký taky nebyl. O to víc jsme se po zápase radovaly, že jsme vyhrály.

Po zápase jsme se Vendy, Barča Šimi, Terezka, Barča Smělá a Denča v rychlosti přesunuly do svých příbytků, osprchovaly, najedly, nachystaly a dorazily k hale. Tam na nás čekal autobus plný basketbalistů mířících do Kolína. Cesty byly velmi zábavné, s klukama je sranda. Hala v Kolíně nic moc, zlatá naše Hala na Střelnici. Mezi fanoušky Kolínu se naše 5ka ztrácela, ale díky trumpetkám jsme apsoň trochu fandily. Pak se tam ještě objevili svitavští basketbalisti, kteří přijeli také fandit a tak jsme se seskupili společně a společně fandili našim klukům. Škoda jen, že kluci prohrály, ale byl to vážně pěknej zápas.

Sestava hráček: Kikina Prokopová, Barča Smělá, Sára Benková, Anička Janoušková, Verča Hanušová, Barča Šimková, Vendy Tmejová, Denča Antošová

Denča

Foto