Žákyně starší: Z Letohradu plný počet bodů

Neděle 23.11. - konečně volný den! Nikam nemusím, nic se neděje, ani nikdo nehraje doma, budu se jen tak poflakovat. A to hnusné počasí za okny? Jen blázen by někam šel, natož někam jel autem! A ejhle – telefon – volá Jižík!!! Sladký hlas nevěštil nic dobrého a rychtyk!!! Jeho limuzína prý ne, ne a nejede a jeho milované krasavice jsou u pojišťovny nachystané na cestu do Letohradu. Tak co dělat??? Nastartovala jsem svého oře (ten jel!) a vyrazila. Pan Šimek (už určitě oficiální Jižíkův asistent!!!) byl v pohodě, očkem zkontroloval moje pneumatiky (tedy ty u mého auta!), pokýval hlavou a mohli jsme vyrazit. Vlastně ještě musel skoro přísahat, že mě na silnici neopustí. To mu nepřišlo nijak hrozné, tak souhlasil. V autě byla nálada dobrá, dokonce jsem se ledacos dozvěděla, ale to zůstalo v autě. Když jsem se snažila zjistit něco o úrovni soupeřek, dostala jsem informace skutečně přesné, podrobné: "Jó, to by mělo jít!“ No naštěstí to šlo, ale chvílemi značně ztuha.
Jiskra Ústí n/Orlicí – TJ Svitavy 2 : 3 (-22,23,21,-23,-15); Nebudu podrobně rozebírat jednotlivé sety, výsledky jasně naznačují, že to byly nervy s dramatickými koncovkami. Poprvé jsem znejistěla, když jsme prohrávaly 1:2 na sety, ale doopravdy na kahánku jsme měly dvakrát. Poprvé ve 4. setu, když jsme ze stavu 19:16 obratem prohrávaly 19:22, podruhé v tie-breaku - to jsme postupně vedly 13:8, 14:11, ale po hrozných chybách na příjmu podání jsme prohrávaly 14:15! Všechno dobře dopadlo, protože poslední chyby naštěstí udělaly soupeřky a koncovku si samy pokazily. Co nám nešlo? Hlavně příjem podání. V jednom setu nám např. jedna hráčka „nasázela“ servisem dokonce deset bodů po sobě (stav 2:12)!!! A ani servis nebyl naší předností. Velmi často jsme totiž zazářily esem, ale druhý servis, ten končil všude možně, jen ne v poli soupeřek. A co nám šlo? Víc jsme bojovaly, líp smečovaly i nahrávaly. Vítězkami jsme byly my, štěstí stálo nakonec na naší straně.
Orel Letohrad – TJ Svitavy 0 : 3 (sety nemůžu najít!!!); Po několika míčích jsem měla jasno. Nešlo prohrát, vítězství patřilo mezi ta povinná. Tak nač rozpitvávat. Střídaly jsme, vše šlo v poklidu až na to, že Markéta II. dostala takovou pecku do obličeje, že jsem měla obavy, jestli to její nos vydržel. Vydržel, ale na hřiště už nechtěla. Mezi slzičkami špitala něco o úkladně připravovaném teroristickém atentátu, pak hořekovala, že se kvůli tomu ani nevdá, že … Dobře to dopadlo, nosánek má „jako nový“, a my jsme vyhrály, protože jsme byly lepší po všech stránkách.
O plný počet bodů se zasloužily: Denča a Markéta I. (N), Anežka a Kikina (S), Dana, Tereza, Julča a Markéta II. (B).
Spokojený byl i realizační tým - pan Šimek a já. No a Jižík, ten si jistě lebedil po naších sms, ale hezky doma, v bačkorách, u kamen a s buchtami, nebo řízečkem???