Zabijácká sedma v akci aneb poslední díl Českého poháru

Sezónu juniorek o víkendu zakončilo poslední kolo Českého poháru v Přerově. Moc článků jsme letos nevydaly, tak aspoň teď…O víkendových výsledcích Vás informovala Pája, tak teď podrobněji, našima očima, trošku doplněné poznámkami Marcely.

Sraz v 7.15. Počítaly jsme pochopitelně s tím, že pojede všech 11 hráček. Minulou neděli se omluvila Kisska, v pátek volala Adéla, že je nemocná, takže nás mělo být 9. Nakonec jsme odjížděly s 8 hráčkami, ale o tom, proč jen v osmi a jak to bylo, až jindy, to prý bude hodnotit Marcela. Cesta proběhla v pohodě. Když jsme přijely, turnaj už byl v plném proudu.

Svitavy – Litvínov 2:1 (-19,9,7)
Naše první soupeřky byly až z Litvínova. Družstvo postoupilo ze 3. osmičky a my jsme je dost podcenily. Nehrály jsme to, co umíme, neplnily jednoduché pokyny, prostě nešlo nic. Servis – nic, příjem – nic, v poli nám spadlo, kde co. Jak se nám hodilo, že je Terez i nahrávačka i účko. Možná i 3 nahrávačky by se v tu chvíli uživily. Klasicky to byl náš rozehrávací set. Druhý set se naopak soupeřky nestačily divit, zmohly se všeho všudy na 9 bodů a byl konec. I tie-break byl zcela v naší režii, točily jsme za stavu 8:1 a soupeřky byly na lopatkách. Oddychly jsme si, ale celý zbytek turnaje jsme měly strach, jestli nám ten zbytečně ztracený jeden bod nebude chybět.

Svitavy – Přerov 0:2 (-19,-21)
Měly jsme zápas volna a pak si na nás počkaly domácí. Byly jasně lepší, drtily nás servisem. Znáte to, není příjem, není nic. Pár pěkných akcí se nám sice povedlo, ale bylo jich sakra málo. Na síti se prosadila jen Barča a to nestačilo. Baruška na liberu dělala, co mohla, ale holt jsme byly tentokrát na Přerov krátké.

Svitavy – Junior Brno KKY 2:0 (12,11)
Dalšími soupeřkami byly kadetky Junior Brno. Přejely jsme je bez větších problémů. Občas zkažený servis, nepovedený příjem, ale držely jsme si náskok, tak bylo za necelých 45 minut hotovo. Terez měla 100% příjem a ještě si i zaskotačila na účku. Marcela byla spokojená s výhrou, ale naštvaná, že jsme víc nekombinovaly a hru nezrychlovaly.Tak příště.

Zase zápas volno a chystaly jsme se na Turnov. Bohužel ale odjela Lucka Dědková (zdrav. potíže) a nás zbylo jen sedm. Vtípky stylem: Marci, kdo bude hrát? Budeme hodně střídat? Doufám, že si zahraju! …, byly normální. Zrevidovaly jsme stav a děsily se, kde která budeme hrát. Nakonec se divila hlavně Míša, v momentě se stala smečařkou. Situace nás ale semkla a bylo jasné, že se jen tak nedáme.

Svitavy – Turnov 2:0 (9,24)
V prvním setu se soupeřky nestačily ani nadechnout a už jsme měnily strany. Zíraly jsme ale i my, jak nám to jde. Vendy si dala říct a rozdávala nahrávky pestře, dokonce několikrát překvapila i vlastní útočnice. Hra měla spád – paráda. Sára procvičila to svoje zápěstí a když nebyla náhra úplně podle jejího gusta, technicky dostala míč tam, kam bylo potřeba, to je na palubovku u soupeřek. Druhý set jsme vyhrály se štěstím. Usmívaly jsme se, usmívaly … a nic! Dělaly jsme úplně zbytečné a školácké chyby. Třeba 6 chyb za sebou, no hrůza. Vendy šla na podání za stavu 13:16 a když odcházela, vedly jsme 19:16. To byl zvrat, který nás zachránil. Ale což, vyhrály jsme? Vyhrály.

Svitavy – Střešovice 2:0 (13,14)
V posledním sobotním utkání jsme potvrdily roli favorita a vyhrály hladce 2:0. Dokonce jsme splnily Marceliny prosby a předvedly jsme rychlejší hru na síti, pestřejší útok, no bylo to jednoznačné. Vendy nechala na středu vyniknout Barču (Šimi ml.) a ta si to otáčela z jedniček a dvojek nad i vedle bloků doslova, kam chtěla.

Sbalily jsme si saky paky a vyrazily na véču. Dostaly jsme řízek s bramborem a salátem. Myslím, že jsme odcházely doslova přežrané, protože porcí bylo o 4 víc než lidí, ale přece se to nevyhodí. Odešly jsme na intr, kde jsme byly ubytované, proběhla válečná porada a hurá na kutě. Ráno byla tradičně společná snídaně alias komu co zbylo, nebo kdo si co koupil. Musely jsme se pořádně posilnit na Teplice (v sobotu neprohrály) a na Mělník (pro nás neznámý soupeř).

Svitavy – Teplice v Č. 2:0 (14,25)
Vyhrály jsme 2:0. Proti všem tradicím jsme nad očekávání zvládly první ranní set. Dařilo se nám, na co jsme sáhly, hrály jsme doopravdy hezký volejbal. Třeba Míša: ta byla celá udivená sama ze sebe (na smeči - její nový post!!!) – jeden lob do jedna, druhý do pětky, ulívka na náměstí, Majkovka, … , všechno to tam spadlo. Když to jednou neočekávaně naprala vší silou do vysokého dvojbloku a dostala to zpátky na hlavu a Marcela otočila oči v sloup, prohlásila, že si to přece chtěla zkusit! Druhý set jsme hrály pro diváky, ať si nás také užijí. A zase to bylo o příjmu, spíš nepříjmu. Pořád jsme prohrávaly o 3-4 body. To už se Marcela zvedla ze židle a všem v hale bylo rázem jasné, na kterém hřišti Svitavy hrají. Srovnaly jsme až při 15:15 a získaly hned vedení 18:15. Teplická levačka (č.4) se však právě rozdováděla a bylo to za chvíli 18:21. Koncovka na infarkt. Vedly jsme 24:23 a Sára (jinak parádní servis) prásk servis do saka. Za vypjaté situace vzala závěr na sebe Verča a dvěma ranami přes bloky soupeřek zápas ukončila.

Svitavy – Mělník 2:0 (19,21)
Posledním naším soupeřem celého ročníku Českého poháru byl Mělník. Opět se ukázala naše nevyrovnanost. První set soupeřky nevěděly, která bije, my tlačily servisem a bylo vymalováno. Ve druhém jsme mohly být rády za velký náskok a poslední bod jsme spíš došudlaly než uhrály.

Zabijáckou sedmičku tvořily: Vendy Tmejová (N), Barča Šimková a Sára Benková (B), Verča Andrlíková a Míša Frantová (S), Terez Baráková (U), Barča Smělá (L).
Realizační, masérský, poradenský tým, nosičky balónů a lékárničky byly: Marcela Sezemská, Martina Šimková a Renča Andrlíková.

Celková víkendová bilance: 5x 2:0, 1x 2:1, 1x 0:2. Před námi jen Přerov a kdyby ČP pokračoval, zase jsme šly do 1. osmičky. No tak až v příštím ročníku! Na závěrečném vyhlášení jsme si převzaly diplom za skvělé celkové 9. místo a vyrazily domů.