Chčije, chčije a chčije - říkal nejen děda Komárek ve filmu Na samotě u lesa, ale i my, když jsme se ráno probudili. Místo hřišť jeden velký bazén a další litry vody přibývaly. Co s tím? Vyhlásili jsme "pravé nedělní dopoledne", což znamenalo více méně odpočinek a lenošení. Trošku se nám to celé rozdivočelo, přibyly další účesové kreace, Barča s Šárkou byly na roztrhání. Po obědě se ale vše vrátilo do starých kolejí. Vystřídaly jsme se po skupinách v tělocvičně a tréninky se tam děvčatům moc zamlouvaly. Míče nikam nepadaly, sluníčko nesvítilo do očí, mouchy nelítaly, ... a nevím, co ještě. Kdo nebyl v tělocvičně, díval se na olympijská finále jak žen, tak chlapů. K tomu jsme přidali trochu teorie a byl večer. Vyhlásili jsme tři disciplíny našeho olympijského víceboje, rozdali diplomy a jdeme spát.