...vyhrává smažený sýr nikoliv s hranolkama, ale s rýží

Po sérii rozhovorů s rodiči našich Ďáblíků uveřejňujeme první vlaštovku z řad dívek. Na otázky nám tentokráte odpovídají Šrůtkovi.

Z jakého důvodu hraje Vaše dcera právě volejbal (když je Vaše prvorozená dcera tak úspěšná ve fotbale)?
Máma: Byl to první sport, který si Markéta vyzkoušela a myslím, že ji pohltil hned od první tréninkové hodiny.

Jste s touto volbou spokojeni?
Máma: Jednoznačně jí fandíme! Jsme rádi, že jí moc baví a že jí otevřel cestu i k dalším sportovním aktivitám.
Táta: Souhlasím!

Sledujete soutěže, kterých se dcera účastní?
Máma: Určitě. Když hraje ve Svitavách, vždy chodím děvčata hlasitě podpořit. Doma pak zápas rozebíráme. Já svoje pocity a postřehy a Markéta praktický průběh zápasu.
Táta: A já zase vozím starší dceru na fotbalové zápasy, takže se vše dozvídám až večer.

Jak se Vám líbí atmosféra kolem volejbalového oddílu?
Máma: Atmosféra je vždy výborná, hlavně když děvčata mají navrch a vyhrávají. Také vždy musím vzdát hold všem trenérům a pořadatelům, kteří se o průběh soutěží ukázkově starají.

Sportovali jste/sportujete? Případně jaký sport Vás baví? Jaký je Váš vztah k volejbalu?
Máma: Naše rodina žije sportem téměř neustále. Manžel a starší dcera Karolína se neobejdou bez fotbalu a já jsem si oblíbila aerobik. Jinak v zimě jezdíme lyžovat a v létě upřednostňujeme turistiku a kolo. Vztah k volejbalu jsme si vytvořili až díky naší Markétě, protože je z rodiny jediná, která ho aktivně hraje.

Jaká je Markéta, co se týče tréninku a volejbalu vůbec? Museli jste ji někdy „nutit“, aby chodila trénovat nebo jezdila na zápasy? Měla tendence typu „mně se dneska nechce, já nikam nepůjdu“? Nebo je to spíše opačný typ, že volejbalu podřizuje vše (i třeba školu a domácí povinnosti)?
Máma: Rozhodně ji nutit nemusíme ani do tréninků a už vůbec ne do zápasů. Na volejbal se vždycky těší a každý zápas je pro ni výzva, nikoliv nutnost. Také má ve volejbale mnoho kamarádek a pokaždé měla štěstí na prima trenéry. Volejbal prostě do jejího života jednoznačně patří.
Táta: Téměř na každý trénink ji vozím, aby ho stihla a vždycky mě už nedočkavě vyhlíží. Nikdy jsem neslyšel, že by se jí nechtělo.

Omezili jste někdy Markétě volejbal za nějakou nepřístojnost nebo dokázali by jste něco takového udělat?
Máma: Tak to snad nebylo a ani nikdy nebude nutné.

Jaký je Váš pohled na trenéry a celkové dění ve volejbalovém oddíle Svitavy?
Máma: Vážíme si všech trenérů, kteří se dětem a mládeži věnují. Vidím jak se Markéta volejbalově zlepšuje a jak ráda aktivně tráví svůj volný čas na trénincích, zápasech a také na letním táboře v Hošťálkové. A to, že jí to jde a hlavně baví, je přece výsledek skvělé a trpělivé práce trenérů.

A jaké jsou Markétiny povinnosti (myšleno domácí práce)?
Máma: Jen ty základní. Moc to doma s uklízecí aktivitou nepřehání. Raději je někde na hřišti, popřípadě sedí u počítače.
Táta: Uklízení jí teda nebaví, ale venku na zahradě nebo při řezání dřeva umí vzít za práci.

Co nám na Markétu prozradíte?
Máma: Kdejaký sport jí jde sám od sebe, ale nechtějte po ní, aby vám zazpívala……..
Táta: Určitě by chtěla co nejdříve dorůst svoje spoluhráčky.

Kam ve Svitavách rádi zajdete např. kde se dobře vaří a kde točí nejlepší pivo?
Máma: Pokud společně vyrazíme na dobrý oběd, tak ke “Zvonečku”. Každý si tam objednáváme pokaždé to stejné oblíbené jídlo. U holek to na plné čáře vyhrává smažený sýr nikoliv s hranolkama, ale s rýží. Pivo nepiju, já jsem spíš na dobré víno.
Táta: A mně chutná “Plzeň”.

Teď zde můžete cokoliv vzkázat naši (a zároveň i Vašim) čtenářům.
Ať má svitavský volejbal i nadále hodně fandících příznivců, skvělých trenérů a hlavně aktivních hráčů.

Děkujeme za rozhovor.