Vše jako ve starých kolejích ...

V neděli jsme byli podruhé v Chocni na KP starších žáků. Sestava stejná, jen Ondra zaspal a tak se projel s otcem z Březové nad Svitavou až do Chocně jako generální ředitel.

Hra a soustředění na druhém kole zapadlo do zajetých kolejí. Choceň a Ústí se mezi sebou mydlí o prvenství přeboru a my se na ně díváme jak nás hravě rozstřelují. Přičemž není nemožné je porazit. Obě jmenovaná družstva hrají na dva hráče a s nimi dělají 2/3 míčů (o zbylou třetinu se staráme MY sami nevynucenýma chybama pozn.red.). Navíc Ústí přijelo unaveno z nějaké dobře naplánované a utajené vlastní akce hráčů. Samozřejmě vlastní trenér vše odhalil. Chyběl mu totiž jeden hráč, který se unavil nejvíce. No všechno se má prý vyzkoušet.

Neříkám, že porazit se dá každý, ale tyto dvě družstva starších našich Ďáblů by se potrápit dala. Jenže to se nesmí skládat zbraně dříve, než se začne hrát. Pak i nejlepší hráč Terezka začne klopit hlavu jak pohřební kůň a nasazovat grimasu, že by se jej lekl i normálně zlej pitbul. Piškot nemůže všechny ukřičet sám a v jeho hlase je pak cítit sotva polovina odhodlání po vítězství. Trenér má ruce v kapsách a potajnu počítá do deseti (jo kdyby - aspoň do sta a zpět) a bojí se, aby někde v okolí nebyla pohozená lešenářská trubka, protože by všechny do jednoho nejraději zabil a šel si odpočinout na 15 let tam, kde se dejchá čtverečkovanej vzduch!

Tohle přece není to pro co se mordujeme v tělárně a na kurtech. Trénujme proto, aby jsme se mohli konfrontovat s někým jestli je lepší on nebo MY! Vím, je těžké dělat z každého jedince hecíře a ne každý se rodí bojovníkem, ale hrát do poloviny setu vyrovnaně a pak konečný výsledek je 8 - 10 do mínusu od soupeře. To je opravdu moc! Zkrátka pojďme si zahrát a ne se trápit. Zasmějme se soupeři, on taky není zdaleka dokonalý. Těším se na neděli do Litomyšle.