Tak jsme vyhráli, ale...

A tak, po dalším uplynulém týdnu nadešel opět víkend, o kterém nás, svitavské juniory, čekalo prvoligové utkání proti nám dosud neznámemu soupeři z Havlíčkova Brodu. To se odehrálo v sobotu, dne 29.10. Místo však bylo poněkud netradiční - Základní škola Felberova, kde je tělocvična s nižším stropem, než na jaký jsme zvyklí z haly Na Střelnici. Naštěstí ale trénujeme i v této tělocvičně, a tak to pro nás nebylo až takovým šokem.

Ráno jsme se sešli v sestavě poznamenané zraněními. V sestavě, které čítala Štěpána Hlaváčka (S,L), Honzu Kladiva (B), Kubu Kočvaru (B). Peťu Leinwebera (L,N), Davida Maruše (S), Siekierových dvojčat, Lukyho (N) s Fildou (S), Adama Tomáška (S) a bratry Švihelovi, Vojtu (U) se Šimonem (B, kap.) a pod trenérskou taktovkou Peti Maruše a Jardy Ovada, chyběl z důvodů zraněného kolena Jirka Simon. Dalším zraněným však byl Štěpán Hlaváček, který má taktéž problémy s kolenem a tak nemohl nastoupit na své pozici smečaře, skvěle se však v druhém zápasu zhostil pozice libera.

No, odbila desátá a mohlo se začít. Do utkání jsme vletěli jako draci a první dva sety urvali při stavech 25:18 a 25:19. Jenže potom začalo klasické svitavské drama. Zřejmě jsme usnuli na vavřínech a mysleli si, že se třetí set uhraje sám, to se však nestalo. Následující dva sety byli v soupeřův prospěch 23:25 a 17:25 z našeho pohledu. No a tak přišel na řadu tie-break, pro náš tým už čtvrtý v této sezóně. Naštěstí pro nás však skončil vítězně 15:9 a mohli jsme se radovat alespoň ze zisku dvou bodů, i když po vedení 2:0 to měl být jasný zisk všech tří bodů.

Domluvili jsme se na hodinové pouze a v jednu hodinu se opět sešli na place k zahájení druhého utkání. To však mělo poněkud opačný průběh. První dva sety byly ve prospěch borců z Havlíčkova Brodu s výsledky 23:25 a 16:25. Co si budeme nálhavat, výsledky to byli otřesné a bylo potřeba s tím začít něco dělat. Na post nahravače se vrátil Luky Siekiera, kde vystřídal Peťu Leinwebera. Bez možnosti střídat úočící hráče jsme však mohli pouze doufat, zda-li to bude stačit. A stačilo, vlastně to bylo i víc než dost. Tedy, alespoň ze začátku. Za stavu 22:9 jsme opět začali "svitavčit". Soupeři jsme dovoli stáhnout výsledek na 23:19. Jakoby toho nebylo málo, dašlí stíhání trvalo až do stavu 24:23. V této chvíli nás doslova zachránil soupeřův podávající hráč, který podání trefil do sítě, což pro nás znamenalo zisk setu. Čtvrtý set už byl celý pod naším klidným vedením a konečným výsledkem 25:19. No, a mohlo se jít na tie-break, toho dne již druhý a pro nás již pátý od začátku letošní sezóny. Ten se nám opět podařilo získat 15:12 a tak jsme z utkání vyšli jako vítězové. Oproti minulému zápasu však byla radost z toho, že jsme došli do tie-breaku, na místě. Tímto dvojzápasem jsme získali páté místo v tabulce naší skupiny a jednoznačně první místo v počtu odehraných tie-breaků. A osobně se bojím, že jejich počet se ještě navýší. Jak poznamenali naši trenéři, my víc než tréninky potřebujeme sezení s psychologem.

Autor: Šimon Švihel