Sobotní bělehradské semifinálové zápasy

Přidány fotky!!! Vstávám v půl šesté. Jednak tomu napomáhá cizí prostředí a taky hrdlička, co se usadila na balkóně a pěje svoji milostnou píseň. Jdu si dát do recepce kávu. Automat je na papírové bankovky a drobné nevrací. Zbydou volné kredity a tak si vhozené peníze musíte odpít. Pocucávám ji venku a přitom sleduji urousaného psa, jehož pravidelná postel je prašná hlína před vchodem do hostelu. V Bělehradě je opravdu hodně toulavých psů, o které se nikdo nestará.
Dnešní první semifinale je od půl šesté a tak se hazíme do gala a jsou z nás turisti. Vedle nedaleké zastávky MHD je fasfood s již spuštěným grilem, ve kterém společně tancuje stažené jehně s nestaženým seletem. Kupujeme lístky na městskou dopravu a necháme se vézt do Starého Gradu. Při přejezdu mostu odpovídám na Tygrův dotaz, co je to za řeku. Dunaj, ale teprve moje sebeoprava, že je to Sáva uspokojuje spolucestující, jež sledují každé naše slovo.
Staré Město se teprve probouzí, sem tam má nějaká hospůdka otevřeno, nikde dosud nejsou turisti ani prodavači zaručených originálů. Procházíme parkem na vrcholku nejstrategičtejšího místa Srbska, kde se určitě dějin muselo napsat na vagóny a prohlížíme venkovní vojenské muzeum zbraní. Tady Tygra upozorňuji, že mu ta hlava v kanonu může zůstat (to jenom pro představu čím se dříve střílelo a naopak nechci urazit makovičku dcery pozn.aut.). Nacházíme v Česku oblíbený tank T-34 a studujeme rozměry nedávno natřených torpéd. Nakonec obdivujeme soutok již zmiňovaných řek. Barva Dunaje doslova a do písmene vystihuje záplavy v Česku.
Z kopečka dolů navštěvujeme ZOO. Bělehradští vsadili na šelmy a těch je tady požehnaně. Hrajeme si s dvěma medvíďaty, kdo druhýmu víc foukne do čumáku. Aby jste si nemysleli, začal si medvěd. Hroši jsou tady bezva, jenom nechám komentář jejich hry na někdy jindy pro dospělé. V teráriich je anakonda jakou jen tak neuvidíte (kdysi jsem četl, že je soutěž mezi zahradami, kdo předvede hada dlouhého 10m, tak dostane 1.000.000 USD pozn.aut.). Tady jsou fakt na dobré cestě těsně před vyplacením prémie! Hrůza hrůzoucí!
Cesta k tržišti vede přes několik osvěžoven s místním koloritem diskutujících mužů a zamítavými odpověďmi pro kolemjdoucí-nemajetné a lidmi přinášejícími aktuálně zcizené věci. Tržnice jsem ve světě vždy rád navštěvoval. Tady to vonělo kvantem právě sklizených dobrot ze zahrad prodejců. Přesně jak to má být na Balkáně. Horší to bylo s prodejem masa, masla a sýru. Sice tam byla speciální budova pro prodejce, ale tady moje odvaha vše koštovat zkončila.
Od tržiště procházíme ulicí Skadarská. Bohémská ulice do kopečka i z kopečka, záleží odkud jdete, s podkladem z kočičích hlav, ve které jsou pouze restaurace. Každý domek má jiný tvar, jiné pivo a jinou specialitu. A tak Tygr musí přistoupit k nepopulárnímu opatření a nasazuje Elvisovi koňské klapky na oči a táhne jej ze Skadarské na hlavní třídu. Je to dobře, kdyby se jediným očíčkem podíval, natož zastavil, určitě by si myslel, že už je v ráji.
Taxikář nás veze na naše přechodné bydliště a my se chystáme do arény. S akreditací nejsou žádné problémy, vše běží jako na drátku, a když se podívám na propagaci, tak je tady vidět super odvedená práce. Čistě náhodou ve finišujícím mumraji před zápasem potkávám Novicu Sarice. Má na starosti celý tento zákulisní blázinec. Přesto nás stačí přivítat, obdarovat a mockráte se zmiňuje o pozdravování pana Ejema v Čechách. Pak ještě přidává veselou příhodu z minulé akce, kdy se Japonec, omámený přítomností hvězd, chtěl nechat vyfotit ve skupině svých idolů. Zapůjčuje poslední výstřelek z Japonska na zaznamenáni obrazu neznámé osobě a už se se svým zařízením nikdy neshledává! No nic moc.
Instaluji bez povolení kameru mezi ostatní statistiky a jdu hledat náš post pro novináře z Česka. Místo u plochy máme v nejlepším místě pro celkový přehled. Vedle nás usedá brasilka Rosane z Ria. Je příjemná a odpovídá na vše co moje zvědavost pro dokrmení potřebuje. O tajmech se pro mne pouští do rozklíčování přezdívek nových hráčů. Fakt se bavíme. Zápas BRA-RUS začíná v tempu Brazílie - vedou hned 4:0 i když si pak každý zkusí jednu nevynucenou chybu a set se vyrovná na stav 7:7, přesto je vidět, že rychlost nad sití je doménou jihoameričanů. Navíc pokud se hra přeleje několikráte přes síť během jedné rozehry jsou zelenožlutí neomylní. Jednoznačná koncovka s fiaskem Rusu končí 25:17.
Hala je bez atmosféry, jen sporádicky se za nami na tribuně ozývá jednohlas: "Rosiiija, Rosiiija!" Snad to fandění trochu pomáhá a od začátku Brazilci tahají za kratší konec a podaří se jim vyrovnat až za stavu 6:6, a pak znova nehrají co umí a stav je dokonce 9:12! Dříve by to Rusům stačilo na udržení do koncovky, ale hrát s Brazilci to není jen tak. Rozhodně tento extra tým nejede na nějakou lacinou jihoamerickou bionaftu. Hráči velice rychle reagují na tvrdé balóny, Sergio exeluje na příjmu a ulít se dá pouze za předpokladu, že bude nejmladší a nejvyšší hráč na servisu. Navíc Giba dává vždy za důležitého stavu eso, aby se soupeř nemohl zmátožit! Oba další sety končí 25:21.
Tygr si nenachal ujít fota s polovinou nejlepšího mančaftu na světě. Loučíme se s Rosane a jdeme kordónem policistů na jednoho "jelena"do protější restaurace, aby jsme pak zase mohli procházet detekčním rámem a museli všechny věci projíždět rentgenem. Už při návratu je vidět přicházející davy a posilující hlídky policie. Kontrola je znovu důsledná.
S hudbou z Godzily nastupují obě družstva: SRB a CUBA. Hala bouří a začátek je jednoznačně v rukou Cuby. Za tuto "cukřenku" ameriky hraje a to se podržte 15-ti letý chlapec Leon! Šestnáct bude mít v pátek (31.7.)! Navíc je nejlépe bodujícím hráčem teamu! Srbové přes veškeré snahy prohrávají jednoznačně 18:25 a vědí, že bez příjmu to nepůjde a vítězné míče nemohou být jen ty tzv.ometené.
Druhá sada je o něčem jiném. Hala žene domácí za vítězstvím. Srbové tlačí na servis. Zlomový míč ulívá Milijkovič do prostřed hřiště a nahravač Grbič přidává blok! V hale je hluková hladina rovná startujícímu Concordu. Kubánci začínají věšet hlavy. Dali jen 13 bodů.
Třetí set je vyrovnaný a s nejtěsnějším rozdílem ve vedení Srbu 14:13 dobíhá bránicí Nikola ze zadní řady míč na bodovku. Z jedné nohy se odráží a servíruje za hlavu Ivanovi naprosto přesný míč, jak já říkám, do Burgasu. Nádhera se vší parádou. Kubánci vyhazují jasné míče a navíc z plachtícího servisu Grbiče nemohou řádně přihrát. Kuba je na kolenou. Její nejlepší a také nejmladší hráč ukončuje set hned prním servisem tzv.letadlem do desáté řady v hledišti. Na druhou stranu, zkuste tam dopravit balón třeba nohou. Uletí Vám sandála a prdne guma u trenek!
Čtvtrté dějství začíná citelnou nervozitou Kuby. Srbové to cítí a hrají velice zodpovědně. Kuba má poslední trumfy a vytahuje extremě tvrdé podání, ale na to mají domácí příjem všech snů. Za stavu 9:7 přichází dramatická vložka, jež k volejbalu patří. Libero přijímá v útočném pásmu míč prstama a nahravač zahazuje z druhé balón bleskurychlým úderem na zem mezi rozhozené Srby. Začíná hádka a rozhodčí po poradě otáčejí rozhodnutí ve prospěch místního týmu! Marně asi desetkrát libero ukazuje jak se odrážel před deblem. Je to poslední řez do psychiky Kuby. Ta až nesmysle vytěžuje mladého Leona. A když i jejich capitán nedává servis, je to s nimi špatné. Srbsko má dvě rozehry na vítězství v zápase, přesto prohrává 24:25. Po time Milijkovič musí ometat, aby se nehrál pátý set. Kuba kazí servis. Pak nepokládá. Grbič klamným pohybem naznačuje náhru za hlavu osvědčenému Ivanovi a posílá míč do hlavního kůlu a nechává v posledním balónu zápasu vyniknout na jednoblok tutovkáře Bojana Janiče. Ten skládá na konečný stav 27:25 a při dopadu se jako nezlomný srbský voják staví do pozoru. Hala se třese v základech! Komentator řve, kdo bude zítra hrát finále: Brazilie a SRBSKO!!!

 

 Tygr (CR) a kapitán Roberlandy Simon (CUB)

 Toulavej pes na zastávce

 Had

Pohled do grilu rychlého občerstvení  

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll