SLAVNOSTI SNĚŽENEK

V pizzérii pravidelně zasedající rada mužských složek rozhodla o výroční schůzi a merendičce v duchu Hrabalova motivu a následného zpracování Jiřím Menzelem. Vše bylo rozhodnuto šup šup. Každý přijde oblečen a namaskován dle jedné z postav ve všem notoricky známém filmu.

S místem Na hájence nebyly žádné problémy. Vytipována byla restaurace U kocoura, kde sice neobsluhoval Schmitzer, ale pan Šafář, který ochotně souhlasil s dvojicí pokrmů - na šípkové a se zelím. Když jsem osobně schůzi loveckých sdružení domlouval, tak šel na ruku se vším, co jsme požadovali: výzdoba z lesa, kterou zařídil Bubu, propojení audia a videa pro shlédnutí nezveřejněných fotografií a dokonce přikývl na uskutečnění závěrečné rvačky.

Nadešel pátek šestnáctého a do Hájenky se začaly sjíždět postavičky z jmenovaného filmu. Za hodinku bylo v sále ozdobeném parožím opravdu jako na halali. Figurky se navzájem nemusely ani představovat. Ke spatření tu byl řezník Čepek, drogista Jegorov, akademický malíř Junek, co nebude spravovat prdýlky rozbitým andělíčkům a hlavně jediná žena - Pavlína, zde přestrojená za Leliho novou družku, kterou vyměnil za Krajinku v zimním hávu. Natáčky, noční košile a tlusté ponožky - no pecka!

Schůzi zahájil traktorista Petr, ale před úvodem se Franc, Vyhnálek a starý myslivec stačili pětkrát osvěžit pivem, přičemž Franc tvrdil při každém škopku, že je to dobrý na krev. Své projevy o svěřencích řekli všichni trenéři a zde je vyjmenuji dle opravdových jmen: David Švihel, Pavlína Švihelová (ta přednášela ve dvou, ale ten malinkatý pod srdcem zatím jen kopal do rytmu), Elvis, Marek Meluzín, Václav Liška, Tonda Pelíšek. Přednášelo se pěkně, protože řečníci chválili samé úspěchy a těch je letos u mužských složek opravdu hafo!  Přerušováni byli srdečnými potlesky všech zúčastněných. Když měli myslivci ruce oplácané a červené jako slunko na japonským prápoře, začalo se podávat jídlo. Co jídlo, to byla poezie! I hostinský Zdenda říkal, že aspoň chvíli je ze salonku ticho a tak jej přerušil bouchnutím dalších půllitrů před každého (samozřejmě Ďábli dostali kolaloku a Pavlína načala druhou stránku s nealkem).

Schůze se neobejde bez odměn za nejlepší docházku. Melis Zoikimu, Lordmišánkovi a Danovi koupil u Šobula kompletní potápěčské vybavení. Předával je se závazkem vzít vše na Hošťálkovou. No už se na ty akvabely zase těším. Malou odměnu od nejmenovaného operátora měl připravenu také Elvis. Máza dostal pastelky, Trauťas šňůru na mobil, trenéři zápisníčky a Pavlína růži z erotického shopu, co provozuje jeho kamarád. Uvnitř květu se schovávaly dámské rajcovní kalhotky. Vlastně jen tři špagátky na ukousnutí ... Tak se má Jirka na co těšit.   

Následoval poslední proslov od pomocníka traktoristy - Robina. Ten plynule přešel ve zpěv pro nás známých a pro čtenáře nepublikovatelných písní. Z repertoáru mohu zmínit jen: Haj-laj-lilááá, Na Svitavy zakroužilo a Když jsem šel okolo vrat. Jako kulturní vložka vystoupil na housle Kloby. Je fakt, že je ladil poměrně dlouho, asi tři piva, ale pak na ně fakticky hrál. Další vystoupení bylo taneční. Těchto koordinovaných pohybů se tradičně zhostil Venca. Tančil myslím na nějakou Jacksnovou či co (o tomto žánru nemám páru), ale povedlo se mu to i s vyklouzlým ňadrem.

Hostinský zaskočil i za funkci fotografa u společné fotografie. To bylo místo zlomu, kdy se uvolnila zábava a každý se šel bavit po svém. Karban ovládli vysokoškoláci s Elvisem (nehrálo se celkem o nic, jen v banku bylo v dužních úpisech asi čtvrt miliardy), trenéři si plánovali další tréninková období, muži s řezníkem se obuli do léčivého pití v barvě uniforem, dávali si panáka za každého zastřelého zajíce. V televizi běžel film se shodujícím se názvem článku a nakonec se promítaly fotky, na kterých se někteří nepoznávali.

V příjemné atmosféře zelených klobouků jsme se pomalu a nechtějícně trousili domů. Však muži vystříleli snad celou zoologickou zahradu. Na silnici nečekal svérázný příslušník VB Vyhnálek, jenom Elvis u haly zjistil, že si vedle neuklizené aparatůry nechal klíče od baráku. Měl štěstí, po návratu do hájenky jej ještě jednou osvěžili rumem a pak zapomětlivce dovezla hostinská před dům na náměstí.

Ráno jsem si přeci jen říkal, že jsem ten vyjetej volej neměl pít, ale v álejích nebylo nablito a celkově to byl ohromnej handl. Tak si zase za rok v lesnickým zazpíváme čurymuryfuk.