Samouk z Litomyšle

V týmu žen se za posledních pár sezón objevilo docela dost nových tváří. Mezi ty nejnovější patří přistěhovalec, který rozvířil stojaté vody klidného družstva s čajovými dýchánky. Jako bývalá hráčka jen žasnu, jak se během pár měsíců dokáže změnit atmosféra, která je vidět i na výsledcích našeho ženského áčka. Příčin je jistě víc, ale jednou z nich je přístup a elán nováčka z Litomyšle.

Jméno: Eva Šmejcová
Družstvo: ženy A
Post: blok (převážnou část svého volejbalového působení)
Ročník narození: patřím do generace Husákových dětí
Výška: 172 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?
Mým snem bylo studovat institut tělesné výchovy. Abych zvládla přijímací zkoušky, musela jsem mimo jiné aspoň trochu ovládat i volejbalový balón. Byla to jediná disciplína, kterou jsem se musela kvůli přijímačkám naučit. Takže ve třeťáku na gymnáziu jsem začala dojíždět do Dolního Újezdu, kde byli ochotní se mě - nováčka - ujmout. Mým prvním trenérem byl pan Jiskra. U volejbalu jsem už zůstala. Po dvou letech jsem přestoupila do Litomyšle, kde jsem hrála až do roku 2012.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?
Většinou jsem hrála na pozici blokařky, občas jsem se i vyskytla na postu univerzálního hráče – ten mě bavil, protože mě baví útočit z handy, ale blok je blok.

Tvůj největší sportovní úspěch?
Ten nebyl ve volejbalu, ale v atletice – házela jsem diskem ve druhé lize.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?
Nahrávač.

Kdo z oddílu (celého - nejen tvoje družstvo) se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
Z oddílu? Na to asi nedokáži odpovědět – neboť ne všechny znám a mohla bych někomu ukřivdit. V oddíle je spousta šikovných lidí :o)

Co bys označila za svoji největší přednost a naopak slabinu?
Mojí předností je určitě houževnatost, láska ke sportu a rychlost. A slabina? Na mé technice je patrné, že jsem svým způsobem samouk.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušila?
Mám ráda všechna cvičení, které mají smysl a u kterých se zpotím. Výjimkou je však skákání přes švihadlo – to nenávidím.

Oblíbená hudba?
Rock, snesu i punk (obzvláště, když si potřebuji vyčistit hlavu).

Vyhraješ v loterii 10 miliónů, jak s nimi naložíš?
Deset miliónů? To je celkem dost peněz… Bych si možná už konečně mohla koupit nákolenice :o)
Každý má svůj sen, stejně tak i já a moji nejbližší. Asi bych je použila na jejich uskutečnění včetně naplnění toho mého. Chtěla bych vidět polární záři na Islandu. Teď si tak říkám, jestli těch deset milionů nebude málo…

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?
V zimě lyžuji, v létě chodím po horách. Miluji hory.

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?
Mám tři děti, které jsou nejlepší ze všech dětí pod sluncem – dvě z nich se už taky věnují volejbalu (třetí je prcek) a já doufám, že se dožiju chvíle, kdy si společně zahrajeme na jednom hřišti.
A institut tělesné výchovy jsem nakonec nedostudovala – kvůli zranění.

Dvě „Kladiva“ tedy už v žactvu startují, Elinka je zatím malá i na přípravku. Odhadni, jak budou Tvé děti vysoké, ať víme, co se na nás chystá…
Duší budou určitě velikáni všechny, ale na to se asi neptáš, že :o) U mých dětí je předpoklad nadprůměrné výšky. Tedy pokud se neprojeví geny mé babičky, které se zatím jeví velice dominantními v oblasti matematiky.

Co tě mile nebo naopak nemile překvapilo po příchodu z nedaleké Litomyšle?
Největší zážitek pro mě bylo přijetí do družstva svitavských žen, bylo velmi milé a upřímné. Jsem za to moc ráda a do teď mám chuť všechny obejmout, protože jsou to skvělé holky, se kterými je fajn trávit čas.
Velice obdivuji profesionální vedení hlavně mládežnických družstev – však ty úspěchy, co sklízejí, jsou naprosto zasloužené.
Občas jsem překvapená, jak se některé věci tady v oddíle berou smrtelně vážně, ale je to možná tím, že ne vždy znám pozadí všech událostí.

Poslední dobou se pod články o utkáních družstva žen objevuje jako autorka Laďka Erbová. Prozradíš, jak jsi k té přezdívce přišla?
V minulém roce jsem se s dalšími spoluhráčkami zúčastnila mistrovství České republiky v beertrekingu. Již cestou tam (byla logisticky velmi náročná) jsme se seznámili s Pavlem Liškou a jeho kamarády a ti odhalili moji pravou identitu – že jsem prostě Laďka Erbová. Takže když to prasklo, tak už to nemusím skrývat :o)

Ve druhé polovině sezóny se objevuješ pouze v hledišti. Stává se z Tebe věrný fanoušek ženského týmu, nebo to má jinou příčinu?
Občas mám nutkavou potřebu si připomenout, jestli jsem ještě nezapomněla sporty mého mládí. Tak jsem se jednoho pozdního večera rozhodla, že opráším svůj gymnastický um. Má mysl byla zcela jasně připravena si vzpomínky na gymnastický provaz vybavit, avšak mé svaly tak úplně ne... Takže než mi srostou, budu chvilku holky podporovat jako věrný fanoušek z tribuny.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Fanoušci, pořádně fanděte a čtenáři, čtěte alespoň tak rádi, jak já ráda píšu příspěvky.