Rozhovor s Michalem Hrazdirou

Při příležitosti včerejšího utkání Ligy mistrů mezi Vídní a Piacenzou 3:1 (23, -20, 24, 20) jsme si po zápase smluvili schůzku s českým reprezentantem Michalem Hrazdirou, který hraje za vídeňský klub aon hotVolleys. Rozhovor s Michalem nyní přinášíme i čtenářům našeho webu.

Gratuluji k vítězství. Musím přiznat, že jsem výrazně favorizoval Piacenzu (momentálně na 7. místě italské A1), která přijela do Vídně v nejsilnějším složení. Jak se ti dnes hrálo a jak sis zápas užil?

Ještě těsně před zápasem nebylo vůbec jisté, zda budu moct hrát.  Mám již delší dobu problémy se zády a měl jsem je dnes totálně zablokovaná. Místo rozcvičování se mě snažil dát fyzioterapeut dohromady, což se podařilo jen částečně. Přesto jsem nakonec nastoupil do základní sestavy. Během zápasu záda povolila a pak už to bylo super. Jsem moc rád, že jsme zdolali tak silný celek.

Hned na začátku druhého setu jsi byl střídán, přestože jsi hrál dobře. Do základu jsi pak šel znovu na začátek třetího setu potom, co jste druhý set prohráli. Bylo toto tvé vystřídání zapříčiněno těmi zdravotními komplikacemi?

Abych pravdu řekl, tento trenérův krok si nedovedu vysvětlit.  Kvůli zádům to rozhodně nebylo. Zřejmě nějaká trenérova taktická varianta.

Kdo z protihráčů ti dělal největší problémy na příjmu?

Určitě Granvorka a univerzál Gromadowski. Těm když to sedne a míč letí mezi dva hráče, tak už se s tím moc dělat nedá.

Pocházíš z líhně z Velkého Meziříčí. Jaký je tam systém výchovy malých volejbalistů? Jak fungují přípravky? Je tam nějaká spolupráce klubu se základními školami?

V Meziříčí funguje spolupráce s místní základní školou, pro hráče je tam zařízené ubytování, posilovna apod. Pracuje se tam s různými věkovými kategoriemi. Já jsem tam přišel zhruba kolem 15 roků a na trénink jsem 3x tádně dojížděl, protože jsem dělal školu v Jihlavě. Přestup na školu tehdy pro mě nebyl aktuální, chtěl jsem zůstat doma u rodičů. Ale mnoho hráčů z jiných měst přestoupilo, což není velký problém, škola vychází vstříc. Výhoda je, že zde působí velmi zapálení trenéři, kteří dávají volejbalu a hráčům opravdu hodně. Jinak by toto malé městečko nemělo moc šancí na úspěch.

Když přišla v červnu loňského roku zpráva, že přestupuješ do Trevisa, hned mě napadlo - je to jasný, Papi už je v letech, tak za něj hledají náhradu. Pak se psalo, že se jdeš rozehrát na hostování do Vídně.  Jaká je momentálně situace? Je nějaká vazba mezi vídeňským klubem a Trevisem? Spolupracují spolu nějak?

V létě se to tak napsalo, počítal jsem s tím, že budu hráč Trevisa, ale nakonec to vyšumělo. Momentálně mám roční smlouvu ve Vídni a po sezóně jsem volný. Jsem ale asi radši, že to nevyšlo, necítím se ještě nahradit někoho, kým je Papi, Cisola a podobně. Rozhodně bych se chtěl přemístit do Itálie, ale taky chci hrát. Nejsem typ hráče, který se spokojí s rolí náhradníka. To není nic pro mě sedět na lavičce.  Potřebuji být na hřišti a prožívat zápas naplno v jeho středu.

Než jsi šel do zahraničí, hrál jsi u nás extraligu za Brno. Můžeš srovnat podmínky (tréninky, zázemí, finance, ...) v JMP Brno a aon hotVolleys (Vídeň)?

Tak v první řadě jsou finance někde jinde. Tým hraje Champions league, má propracovaný systém mládeže a je po všech stránkách finančně zabezpečený.  Dá se říct, že problémy s penězi tu nejsou. Hráč potřebuje nové boty, tak mu je koupí. Veškeré zabezpečení okolo je na dobré úrovni. Společné obědy, ubytování, auta pro hráče... Trénikově je tady kvalita výše, zejména díky lepším hráčům, ale mohlo by to být ješto o trochu lepší zejména v nasazení některých hráčů.  V Brně jsem měl větší slovo a jako kapitán jsem se i staral o náladu a morálku na tréninku. Teď je to pro mě obtížnější, protože hraji vedle hráčů, kteří jsou o 10 i více roků starší. Těm se mi těžko říká: "Pohni s sebou, nebuď líný!"  a podobně. Máme i dobrého kondičního trenéra, který mi vyhovuje a myslím si, že jsem se fyzicky dost zlepšil. Hlavní trenér má přednost v tom, že dokáže poradit velmi dobře individuálně, což mi několikrát velmi pomohlo - hlavně na příjmu. Například maličkost typu: "Více se uvolni, žádná křeč!". A ono to opravdu fungovalo!

Ve Vídni působí argentinský trenér Claudio Cuello. Jaký má přístup k rychlosti nahrávek do zón II a IV? Setkal jsi se u něj s nějakou zvláštností, kterou jsi doposud ve své volejbalové kariéře nepoznal?

V dnešní době si snad nikdo nemůže dovolit nehrát rychle. My se snažíme praktikovat rychlou hru, ale není to ta úplně maximální rychlost, jakou hrají někteří malí hráči (Giba, Pleško z Bledu). Já osobně hraji i bodové (vysoké) míče, protože náš univerzál hraje jenom rychlé náhry po dobrém příjmu, takže jsem zvyklý na obojí - na rychlou střelbu z dobrého příjmu a i na vysoké míče z pole. Samozřejmě si radši zasmečuji na jednoblok:-) Zvláštní je u trenéra to, že chce, aby hráč v pozici 6 zůstaval hodně vzadu a nenatáčel se podle bloku, ale čekal na odražený balon prvního sledu. Moc míčů jsme takto nechytili, ale trenér to tak chce.

Do Vídně na Ligu mistrů jezdíme pravidelně. Všiml jsem si, že se hráčský kádr každý rok dost zásadně obměňuje - o dost více než třeba v našich extraligových klubech, což se podle mě neslučuje s nějakou koncepční prací. Jaká je v tomto směru filosofie vedení týmu?

Nějaká koncepční práce se mi tu zdá jen v případě reprezentace, kde se snaží dát dohromady velmi mladý tým a připravit ho na vrchol zhruba za 3 - 4 roky.  Náš hlavní trenér je i trenérem reprezentace. Náš tým se změnil oproti minulému roku velmi výrazně. Ze sedmi hráčů základní setavy jsou 4 noví, což je hodně.  V tomto směru se o koncepční práci mluvit nedá. Manažer má ale jiné prostředky, takže si může dovolit koupit nové hráče. U nás v ČR je to do velké míry ovlivněno financemi a kluby berou nejen podle výkonnosti, ale samozřejmě i podle ceny. Ve Vídni jsou hráči zaměstnanci klubu, takže nemusí platit daně, zdravotní pojištění apod., což je taky velký rozdíl oproti ČR. Ještě když by přišly nějaké výsledky v Champions league, bylo by to lepší. Jinak vládne celkem spokojenost.

Tvoje přezdívka mezi volejbalisty je Džuzi. Z čeho to pochází?

Moje přezdívka vznikla ve Velkém Meziříčí. Vznikla, jak tomu bývá, spontánně a nenápadně. Hned se uchytila a zůstala mi. Ale ve Vídni mi tak nikdo neříká.  Je to jednoduché Hrazdira ... Díra ... Džuzna ... Džuzi.

Na přiloženém obrázku je diplom, který jsme (TJ Svitavy) získali v roce 2003 na turnaji v Bezděkově (Luboš Staněk - s dítětem v náručí - s námi nehrál, on je místní rodák). Utkali jsme se spolu v semifinále, ve kterém jste zvítězili. Nakonec jste tento turnaj vyhráli, my skončili na 4. místě. Vzpomínám si, že vaše družstvo tvořili tehdy ještě dorostenci z Velkého Meziřící. Já jsem tehdy nehrál, protože jsem byl po zranění kolene, takže jsem si plně užil kulturně-společenskou stránku turnaje, která byla velice povedená:-) Dávate se ještě dohromady na tento turnaj? Mimochodem, jak je na tom tvoje koleno? Vím, že jsi s ním měl taky potíže.

Na ten turnaj si zhruba pamatuji, ale od té doby jsem tam nebyl. A proti komu jsem hrál si nepatuju už vůbec:-) Koleno (kolena) poměrně dobré.  Nebýt hraní na této absolutně nevolejbalové podlaze (ve vídeňské hale Budocenter je betonová podlaha pokrytá barvou, pouze na utkání Ligy mistrů se na beton pokládá Taraflex, pozn. red.), byly by asi úplně v pohodě. Zesílil jsem, takže už to mám čím odpružit. Horší je to se zády, která mě trápí už druhý měsíc. Už se s tím dá sice hrát, ale občas to není úplně ideální. Zlatá palubovka!!!!!!!

V našem oddíle ve Svitavách máme přes 120 malých volejbalistů a volejbalistek v přípravkách a žákovských družstvech. Co bys jim poradil do jejich volejbalového i mimosportovního života? Třeba si někdo z nich taky někdy zahraje Ligu mistrů.

Aby člověk uspěl, musí být lepší, než ti ostatní. Nehledě na to, co dělají ti druzí. Nechtít být druhý nebo třetí. Chtít být první, což s sebou nese určitě oběti, ale i řadu potěšení.

Děkuji za rozhovor. Ať ti vyjde ta italská A1!

A ještě doplnění - koho zajímají statistiky, tak zde si můžete všimnout, že Michal dal za Vídeň nejvíce bodů (celkem 15 - všechny útokem) a to navíc téměř celý jeden set nehrál.