Reportáž psaná na dovolené

Využiji hluchého místa, než začne pravidelný informační servis z Hošťálkové, a napíši Vám postřehy z Mistrovství Evropy v plážáku, které se letos konalo v Klagenfurtu. My jsme v těchto místech zrovna nabírali síly. K postřehům doplňuji i pár fotek, ale nejsem sportovní fotograf, takže jde spíše o snímky ze zákulisí, které nejsou k vidění v televizi.

Plážák jsem nikdy moc nesledoval, takže mě překvapila výborná atmosféra na centru (opravdu zábava),která ovšem trvala, pouze pokud hrály domácí týmy. Sport bylo ale daleko lepší sledovat na dalších třech kurtech mimo centr, kde jsme byli 3 metry od hřiště a to už stálo za to.
Sice nás zklamaly naše nepřítomné "profesionálky", ale zase jsme viděli zblízka 3 zápasy našich borců a mohli jsme jim alespoň svým fanděním pomoci k postupu ze skupiny:-). Hráli fakt dobře. A jsou to normální kluci,takže k fotce pro web svitavského volejbalu se nenechali přemlouvat.

Pro mě osobně byl největším zážitkem pozdější mistr Evropy Alexandrs Samoilovs. Už jenom postavou (195/94) dává naději i nám nedvoumetrovým hubeňourům:-). Pohyb na hřišti a blokování z hlubokého dřepu... neskutečné.

Na jedné z fotek je ležící švýcarský hráč - to je upozornění pro blokaře, že se nevyplácí nechat ruce moc naširoko - borec dostal od Hadravy
ránu přímo do obličeje, že ležel 5 minut pod ručníkem a fakt to vypadalo, že už nevstane. Na Janu Hadravovi bylo poznat, že je jako šestkové účko zvyklý do toho prát (jako jeden z mála).

Jako trenér jsem si odvezl 2 základní poznatky,na kterých musíme odmala se svými svěřenci pracovat:
1. komunikace na hřišti - bez domluvy co a jak se bude hrát to prostě nejde (několikrát jsme slyšeli servírujícího Jana Hadravu volat "Beane, jak?", takže borci uslyší stále dokola mluvit, mluvit, mluvit.
2. přijde ke slovu ve větší míře pohybová příprava, abychom naučili tělíčka, jak se mají hýbat (centimetry na výšce jsou bonus, ale bez toho, aby si tělo pamatovalo, jak má který pohyb udělat, to nejde).

David