Radost mám z nové mladé nastupující volejbalové generace dívek a chlapců

Jeden z nejvýznamnějších přestupů v historii našeho oddílu má na svědomí tento muž. Do oddílu přišel trenér, který svůj čas věnuje děvčatům. A že mu jich za ta léta prošlo rukama už spousty... A abych nezapomněla, neznám nikoho, kdo by měl tak do detailů připravenou každou akci, kterou pořádá. A až si někdy budete potřebovat půjčit něco, co s volejbalem alespoň trochu souvisí, Jirka to určitě bude mít - třeba i háček na zavěšení batůžku na plot, když nejsou po ruce lavičky...

Jméno: Kryštůfek Jiří
Družstvo: přípravka dívky, kadetky
Post: trenér
Narození: 29. 5. 1945 - Praha
Výška: 178 cm

Mohl bys nám popsat průběh tvé volejbalové kariéry (hráč, trenér)?
K volejbalu jsem si poprvé čuchnul v Tišnově u Brna, kam jsem jezdil k tetičkám. Jednou mě moje kamarádka Anička Baráčková se svojí sestrou vzaly na jejich volejbalový trénink. Tam jsem si zkusil s nimi zahrát, a tak mě to chytlo. V M. Třebové, kde bydlím, byl volejbalový oddíl a já se do něj přihlásil. To mi bylo 16 let. Ze začátku jsem hrál na útoku a později na nahrávce. V roce 1973 jsem začal s trénováním. Trénoval jsem plavání a volejbal. V roce 1990 jsem absolvoval kurs trenérů 2. tř. a mám kvalifikaci rozhodčího 1. tř. Pískal jsem i ligu žen v Prostějově, v Olomouci atd. V roce 1996 jsem přestoupil do Svitav a trénuji zde.

Co hodnotíš jako svůj největší sportovní úspěch?
Můj největší sportovní úspěch je z jiného sportovního odvětví a to z plavání, kdy jsem závodně plaval za M. Třebovou. Byl jsem několikrát přeborníkem okresu a druhý v krajském přeboru na 50 m a 100 m prsa. Se svým kamarádem Vaškem Mačátem jsem byl také na mistrovství republiky v Praze na Julisce. Plavání bylo pro mne hlavní prioritou, ale dělali jsme i atletiku a lyžování. Na plavání jsme měli dobrého učitele p. Miloše Remtu. Z volejbalu to bylo v roce 2001 – 2002 1.místo v KP starších žaček a 1.místo v KP kadetek.

Která ze tvých svěřenkyň ti nejvíce utkvěla v paměti a proč?
Těch děvčat a žen mi utkvělo v paměti hodně. Bylo by to na dlouhé psaní, ale jedna mi mezi nima utkvěla nejvíc a to Olina Růžičková. To byla bojovnice k pohledání. Hrála i za Svitavy a ligu za Náchod. Uměla motivovat ostatní. Měla týmového ducha, výbornou kondici a výborné dovednosti.

Z těch, co již volejbal nehrají, mohla některá „dojít“ až do reprezentace?
Tady si nevzpomínám, že by některá tak růstově a výkonnostně vyčnívala, aby se do reprezentace dostala.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
V družstvu mužů je to osa týmu: Jarda Ovad – přihrávka, Marek Meluzín – nahrávka a Ondra Ehrenberger – útok. U žen: Vendula Svobodová – přihrávka, Pavlína Němečková – nahrávka a Renata Jelínková – útok. Z kadetek: Kikina Šimková. Dívčí přípravka: Tereza Motálková, Verča Vondrová, Kristýna Kryštůfková, Kačka Kociánová, Jana Dynková, Julča Štulpová.

Z čeho máš za ty roky v oddíle největší radost a co je (bylo) pro tebe největším zklamáním?
Radost mám z nové mladé nastupující volejbalové generace dívek a chlapců. Velké zklamání zatím žádné. Jedině to, že se zatím nepodařilo postavit čtvrtý kurt s výcvikovou stěnou.

K Jarunám se rychle začlenila i Jana (manželka), jak je na tom s volejbalem sama a jak se s tvým koněm „poprala“?
Ten můj brouček hrál volejbal jen rekreačně. S mým koněm se vyrovnala (žádné praní nebylo). Jednou týdně mi jezdí dokonce pomáhat na tréninky, kde dokonce učí děvčata dělat kotouly atd. Je pro ni sice nepochopitelné, že děvčata ze 4. tříd ZŠ neumí skákat pořádně přes švihadlo, udělat kotouly, házet a chytat tenisový míček, ale už se s tím vyrovnala a učí je to sama. Jedinou smolnou věc zažila na soustředění v Hošťálkové, kde si chtěla zahrát s děvčaty volejbal a po mém upozornění, aby tam nechodila, že si utrhne ostudu, tam šla a utrhla si achilovu šlachu. Po sešití ve Vsetínské nemocnici a s nohou v sádře pak poskakovala po kuchyni.

Co by měl mít trenér vždy na tréninku či zápase po ruce (na konkrétní obsah tvého zavazadla se ptát nemůžu, pač by se sem vše jistě ani nevešlo)?
Blok, tužku, píšťalku, hodinky, stopky, náplast, obvaz, gumičky do vlasů, nůžky, pilník na nehty (lak mají děvčata doma), kapesníčky, lahev s pitím (nealko).

Kdy ti bylo při trenéřině nejvíce hej a kdy ouvej?
Když se vše daří a zapadá to do sebe, jak má, tak je mi hej. Zatím ouvej pořádné nebylo. Malinká jsou, ale ta se hned překonají a je zase hej.

Již několik družstev v dívčí složce nezvládlo přechod do ženské kategorie. Co je příčinou a jak tomu předejít?
Touto otázkou se zabývají psychologové hodně dlouho a hlavně v ženských složkách je to obtížnější. Příčiny vidím tyto: studium v jiném městě (dojíždění na tréninky a zápasy), starší hráčky (uvolnit místo mladším) dělají vše proto, aby se tam udržely. Vztahy: dívka – chlapec. Budu s tebou chodit, ale necháš volejbalu. Dívka, aby kluka neztratila, přestane hrát volejbal. Předejít tomu: každá si musí hlavně uvědomit, co chce, a skloubit to vše dohromady. I když najít někdy vhodný protějšek je taky problém. Je ale dokázáno, že to jde! Jedno čínské přísloví však praví: Do žen a do melounu se nevidí.

Co nám prozradíš na ty dvě mrňavý?
Co je to za otázku? Ty dvě mrňavý? To myslíte ty dvě dobře rostlé Ivetku s Marcelkou? Ty dvě bych nevyměnil ani za pytel zlata a drahého kamení. Bylo a je na ně spolehnutí za každé situace a toho si na nich nejvíc vážím!!!! Kdyby takových bylo víc, to by bylo héééééj….

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm rád pohovořil?
Témat by se našlo hodně, ale ve zkratce: od mládí rád sportuju, mám rád jakýkoliv pohyb. Prošel jsem Nízké i Vysoké Tatry, Beskydy, Jeseníky, Krkonoše, Šumavu. Byl jsem s Uzbekama na Pamíru. Sjel jsem na lodi několikrát Lužnici, Vltavu a Hron. Skákal jsem z letadla na padáku. Po svatbě mi to Jana zakázala, abych se prý nezabil, kdyby se mi neotevřel padák, a teď uskakuju před auty na přechodu pro chodce, abych byl dlouho živ a zdráv. Mám dva syny, dvě vnoučata a výbornou snachu Martinu. Mám rád hudbu divadla Semafor, herce Paula Newmana a Jana Wericha, který říkával: Mějte dobrou náladu, dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem vás, že stojí za to si ji užít. A teď ve svém věku uvažuji o ukončení své trenérské práce.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Choďte fandit všem našim družstvům. Čtenáři: jenom nečtěte, ale přijděte se i podívat do haly Na Střelnici, kde se vše odehrává! Vzkaz rodičům: choďte se dívat na svoje ratolesti, abyste viděli, co se všechno už naučily, a nezapomeňte je pochválit. To dělá největší divy.

Děkujeme za rozhovor. Příští týden se po dlouhé době vrátíme do ženského áčka a to s Janou Bláhovou.