První nadstavbové kolo hradecko-pardubického kraje

Z prvního místa Pardubického kraje naši žáci postoupili do nadstavbového finále hradecko-pardubického kraje. První kolo vyšlo na pořádání rychnovskému klubu. Naši soupeři byli Hradec Králové, Lanškroun a domácí Rychnov nad Kněžnou. Turnaj proběhl v naprostém poklidu, snad jenom informace od Jakuba Lejska, který delegoval rozhodčího na toto kolo, že jej domácí poslali domů, že si vše odpískají sami, nepatřila k profesionálním krokům oddílu. 

První zápas se Slávií Hradec Králové i přes několikateré upozornění trenéra, že nám jde o hodně, byl pojat vlažně a bez zápalu. Mraky nevynucených chyb z naší strany pomáhaly oslabenému soupeři vyhrát. Navíc při Slávii stálo štěstí. První set jsme prohráli 23:25 a naprostou dorážkou naší "nezměrné touhy po vítězství" je koncovka druhého setu. Na ukazateli byl stav 24:19 pro nás. V tu chvíli se Ondřej Klika nesmyslně přiznává k nějaké teči míče končícího v autu. Neviděl jsem to ani já, ani kluci z družstva, soupeř ani rozhodčí. Stav se upravuje na 23:20. Podává chlapec ze Slávie, který má problém přehodit míč k nám. Podává 5x po sobě! Není to servis, nýbrž zahájení hry. 5x dostává míč na složení náš Ondřej - "Mirek Dušín" jež nesnese lež a bezpráví. Ani jednou se mu to nepodaří! A my prohrajeme druhý set 23:25! Je mu to jedno.

Další dva zápasy vyhráváme za strašné švandy bez jakékoliv koncentrace, i když v každém zápase s mnohem slabšími soupeři prohráváme. Podívat se na naše družstvo je tristní a chvílemi přímo na poblití. Nevychovaná banda nějakých blbečků pošklebující se chybám soupeře. Kvápa napomínaný rozhodčím za sprosťárny, co řve na celou halu a myslí si jak to k tomu volejbalu patří. Stále něco spoluhráčům vypravující Ondřej. Jen tak mimochodem si ani jednou u sítě nestoupl do střehového postoje, neodstupoval a to že to třikrát za set zatluče mezi hráče třetinových parametrů, co je on, není pro mne žádné vítězství. Vsadím se, že takovou morálku si v Brně dovolit nemůže. Tím jenom podtrhuje svůj laxní postoj ke svitavskému volejbalu, k trenérovi a spoluhráčům. Možná si jako mladý hráč neuvědomuje, že reprezentant je brán u ostatních jako lídr družstva a že se také podle něho hraje. Vážně uvažuji o pohovoru s ním a vysnění si věci, zda chce vůbec za nás volejbal hrát!

Stabilní výkon podali Adam Tomášek i Jirka Simon. U druhého stále spoluhráči nepochopili jeho rok narození 1999, a že jeho doba teprve příjde. Litoval jsem Čížu, který se snažil okřikovat kluky, ať hrají již normálně bez srandiček a podají výkon, na který jsou od trenérů připraveni. Náskoky soupeřů se snažil srovnat individuální činností - servisem a celkem se mu to dařilo. Individuální činnosti ve volejbale nejsou, ale u nás ano, protože ty naše zbylé spoluhráče nenapadlo ani stavět stále rozhodčími přehlíženou clonu. Z bloku a příjmu Tomáše Kliky jsem měl radost, ale jeho chyby ze hry mně trhaly srdce. Do posledního setu naskočil Petr Lienweber a sám mohl vidět, jak je to těžké něco zahrát v nestandardních situacích.

Čekají nás ještě čtyři kola a v nich bude možnost opravit svoje "volejbalové umění" a hlavně chování na hřišti do sfér, kde Vás jako reprezentanty chlapského svitavského volejbalu chci vidět!

To píše zklamaný, zdrchaný a smutný Elvis ...