Proč hrát do 25, když se může i do 33? Aneb, na otočku do Pardubic.

V neděli (22. 1.), týden před Českým pohárem v Přerově, jsme zajely do Pardubic na odehrání zápasu proti místním kadetkám. Kvůli počasí jsme odjížděly už před půl 7, takže jsme byly v Pardubicích poměrně brzo, a proto jsme udělaly odbočku do místního Globusu pro žeryky a další potřebné věci. Od 9 hodin otevřeli Sokolovnu, my jsme uvnitř toho bludiště našly šatnu, kde jsme se převlékly a mohly se jít rozcvičovat. Bohužel v tělocvičně nebylo zrovna teplo, jako v naší hale, kde si stěžujeme na 23°C. Co bychom tam daly za takové teplo… Ale pořádné, nebo aspoň pokus o pořádné rozcvičení byl a boj mohl začít.

1. zápas: TJ Sokol Pardubice x TJ Svitavy - 0:3 (23:25; 14:25; 19:25)
Známé a přitom tak neznámé družstvo… Nevíme, co čekat z jejich strany a zároveň ony neví, co z naší. Tak taky vypadal první set. Byla to poměrně výhra o prsa, ale další sety už jsme je měly trochu více v malíčku. Hra byla i přesnější, ale celý tělo, i přes pohyb na hřišti, bylo zmrzlé. Iveta sice chytala občas nervy, ale to nevěděla, že tohleto ještě není nic tak hrozné - bude hůř! Podání se nám dařily, jen některé si to zkoušely v tiemech.

2. zápas: TJ Sokol Pardubice x TJ Svitavy – 1:3 (22:25; 25:23; 31:33; 16:25)
V půlhodinové pauze jsme se asi moc najedly, prochladly, … Ale začátek druhého zápasu nebyl zrovna medový. Dost nevynucených chyb a hlavně polevení v koncovkách, které jsou přitom tak důležité. To nás trápilo celý zápas. Další set byl takový více odpočívací. Myslely jsme si, že nám výhra spadne asi do klína, nebo nevím a ani nechci vědět, co jsme to předváděly. Protože vést o 7 bodů a nakonec prohrát, to se jen tak nevidí… Další set jsme tedy chtěly zabrat - a zabraly jsme - teprve za stavu 23:18 pro soupeřky. Nakonec jsme to dotáhly na 25:24 pro nás a teď začala rvačka o to, kdo bude vítěz. Pokaždé jsme měly výhodu toho jednoho bodu k vítězství a vždycky jsme si to zkazily. Ať už podáním do autu, smečí do saka a podobně. Jednou dokonce za stavu 29:28 vedly Pardubice, ale my to radši otočily a pak už ani nebyly čísla na počítadle. Paní rozhodčí se tomu smála a nemohla věřit ani vlastním očím. I my jsme z toho nakonec byly vysmáté, protože jsme vyhrály 33:31. To bylo uplně poprvé, co jsme hrály až tak dlouho. Poslední - 4. set jsme už odehrály s lehkostí a přesností, a tak jsme mohly po druhé hodině odpoledne odjíždět z našeho krajského města.

Myslím si, že Ivetě na hlavě musely vlasy hodně zešedivět. Teď nás čeká o víkendu 3. kolo ČP, tak to abychom se pořádně snažily, abychom ji vůbec pak poznaly.
Největší problém celého zápasu bylo povolení v koncovkách, které nás vedlo do zbytečných stresů a ztrátu setu. Snad jsme se z toho poučily a na ČP se toto nebude objevovat. Tak na nás aspoň trochu myslete :) (to zas není tak namáhavé).

Sestava družstva: Barbora Šimková, Vendula Tmejová, Tereza Kissová, Michaela Urbánková, Kristýna Prokopová, Veronika Hanušová, Barbora Smělá, Denisa Antošová

Sestava trenérů, řidičů, fanoušků: Ivetka Špačková, Marcelka Smělá, paní Hanušová, pan Urbánek

Denča