Nemohu být spokojený – snad jenom ta pusa!

Třetí kolo Krajského přeboru kadetů bylo přiřazeno do Litomyšle. Sraz – dodávka – srandičky (neboť nás jelo místo devíti jedenáct – jen ať Elvise zavřou) – tohle všechno už znáte. Pro štěstí jsem dostal poslanou pusu od paní Pallové. Bezpečný příjezd před halu a to bylo asi tak všechno z pozitiv.

V hale se dohrával nějaký hurá sport, vymyšlený pro školní děti, aby se tělocvikář moc nenalítal a nemusel je nic učit, při kterým se navzájem plácaj zahnutýma klackama a aniž by si všimli, že na nohách nemají brusle. Do toho kroutičem na zesáku stále někdo zesiluje a následně zeslabuje muziku. Pak dokonce v hale zhasli. Bylo mě jasné, že se dle VISu nezačne ani náhodou. Nevím jestli je to pořadatelům jedno, ale podle mých počtů: jedna hodina zpoždění krát jedenáct lidí je jedenáct hodin v prd….!

Tady je vidět, jak člověkovi stačí málo a vše se v něm otočí z kladů do záporů. Například v sobotu jsem viděl naše baby obrátit zápas z 0:2 na 3:2! Vzletně jsem každýmu u piva na bowlingu vykládal jak to bylo dobrý a jaký je vůl, že ten zápas neviděl. Jenže jsem se nechal ukecat Radkem Sekaninou a Dědkem, ať jdu s nima nazpět do haly na basket. Ještě jsem na Mattoni NBL ve Svitavách nebyl, tak jsem si lístek za šedesát koupil. Prvních deset útoků domácích bez koše. Za poločas 17 bodů! Deimos – Phobos! A mně ještě o jedno číslo na vstupnce uteklo házení od půlky na koš za deset tisíc! Cákl bych jim to tam a HOTOVO!  

Kluky jsem nechal v hale a jel jsem si koupit do márketu oblíbenou tlačenku na uklidnění. Byla to tzv. zámecká – více kořeněná a tu já strašně rád!
Ještě před zápasem přicházely zprávy jak naši chlapi drtí Třebovou a proti ní jsme také turnaj začínali. Hráli jsme podle soupeře, a tak to bylo vyrovnané, jenom v koncovkách se to vždy dotáhlo do zdárného konce.

Říkám ogarům, že ta naše hra stojí za starou Belu a že takle teda ne. Nastupujeme proti Chocni. Je to vedoucí tým soutěže a z prvního kola s ním máme prohru v tajbrejku. Lehce vyhráváme první set. Upozorňuji na soustředění se na další, protože tak to bylo i ve zmiňovaném prvním kole. Přesně naruby! Prohráváme jednoznačně našima chybama. Vlastně mně přišlo, že cokoliv řeknu do podpory taktiky, tak se nedodrží. Zadní smečař zůstane na základní čáře pro ometené míče. Soupeř útočí, podívám se do placu a já mám posledního přesně uprostřed hříště! Začneme s hráčem, který dá první servis. Plác a je to druhý voko od spoda! Nehrejme přes dobře přijímající soupeře. A my to na ně sypeme jak můžem. Koncovka zkrácené hry byla taky parádní. 13:8 pro nás my darujeme soupeři mečbol! 14:15 a s Panem Bohem v zádech vyhráváme 17:15.

Jsem zděšen, protože kromě Medvěda to vlastně nikomu nejde tak, jak bych před Českým pohárem a nás čekající áčkovou skupinou potřeboval. Navíc si z nějakého toho zkaženého míče nic neděláme. Zato tvářit se namachrovaně to umíme na 100%. Sice je druhý zápas vyhraný, ale já už jsem naprdnutej jako brigadýr! To samozřejmě ani zbla netuším co mě čeká. Taky kdybych to věděl, tak se seberu a jdu se raději projít na zámek nebo na Smetanovo náměstí.

Domácí při rozcvičování ani jednou nezasmečovali do hřiště a my prohráváme 0:8. Oba tajmy v háji, naši se mezi sebou hádají a já slyším sám sebe jak křičím naprosto absolutní rozhodnutí, že s takovejma frajírkama končím! Stav se „zlepšuje“ na 5:15 – to je kdo neměl dlouho matiku o deset bodů! Vše bere do medvědích rukou Piškot. Asi desetkrát ulívá do náměstí na zem. Soupeř vůbec nedokáže pochopit změnu hry. Vítězíme 27:25. V druhém setu jednoznačně vedeme, ale zase v koncovce, kterou chceme mít co nejdříve za sebou, nesoustředěnou hrou uděláme drama pro pár příchozích diváků. Vyhráváme 26:24.

Jsem krajně nespokojený s koncentrací našich hráčů. Valíme za tmy domů a já po dotankování a předání dodávky na schůzi chlapů. Tajně si přeju, aby nad bídným výkonem nepřemejšlel jenom trenér, ale také hráči! A tu poslanou pusu pro štěstí si schovám!

Tabulka po třech kolech (Svitavům nemají dohraný zápas Chocní):