Největší radost mi dělají má vnoučata

Právě před týdnem oslavila naše Brendy krásné životní jubileum. Dlouholetá hráčka, trenérka, vrchní kuchta...ale také sboristka a organizačně činná v neziskovém sdružení. První tchýňa Jaruna mezi našimi Jaruškami přivedla k volejbalu svou dceru Renatu, volejbal hrají i obě vnoučata Zuzka a Mirek (všichni Odvárkovi).

Jméno: Zdena Brandejsová
Družstvo: Jaruny
Post: smečař, blokař, univerzál i nahrávač
Ročník narození: 1949
Výška: 170 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky?
Ve Svitavách na volejbalových hřištích za Národním domem. Mé volejbalové začátky vedl pan Vymětal až do rozpadu ženského družstva. Začátek volejbalu - rok 1962 (8. třída ZŠ). V zimě příprava na staré Střelnici (brrr, to byla zima!), později na gymnáziu. Nejhorší bylo: "Sraz ve 3/4 na 5 na nádraží." a pak dobíhání spojů po zápasech.

Mohla bys nám popsat průběh tvé volejbalové kariéry?
Znovu jsem začala hrát v roce 1976 a zažila jsem zhruba 4 generace hráček, už pod vedením Marcely Sezemské.

Se kterou babou se ti hrálo fakt výborně, která byla třeba největší bojovník a která největší ranařka?
Spousta hráček byla výborná, zmínku zaslouží Olina Růžičková; s podobnou bojovnicí jsem se nesetkala.

Tvůj největší sportovní úspěch?
Skok do dálky ve 13 letech (4,70 cm).

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?

Nahrávačka Pavlínka a smečařka Renata (z Poličky). Ovšem geny se nezapřou a cením si i dcery Renaty jako nejvšestrannější hráčky, což se dnes už "nenosí".

Jak se žije tchýni Jaruně – nově tchýni na druhou?

Pohodově; mám velké štěstí na lidi kolem sebe; na rodinu zvlášť!!!

Z čeho máš za ty roky v oddíle největší radost a co je (bylo) pro tebe největším zklamáním?
Největší radost mi dělají má vnoučata, berou každou činnost (i volejbal) vážně a myslím, že do hry dovedou dát i srdce. Zklamání - to už je odpuštěno, i když se nezapomíná.

Řekni nám nějakou „veselou příhodu z natáčení“ z Hošťálkové.

Večerní bojová hra "Najděte ztracenou spoluhráčku", na které velel Laďa Dostál (dávno již tomu - 80. léta minulého století.)

Roky jsi trávila v Hošťálkové s „cizími“ dětmi jako vrchní kuchta. Co máš vyzkoušené, že děti zblajznou kdykoliv a co jim moc nejede?
V Hošťálkové byli perfektní strávníci (nevybíraví), někdy vyjímka potvrdila pravidlo (Poznámka jedné starší žákyně - dnes hraje za ženy "B": "Tolik mléčných výrobků jsem v životě nesnědla jak v Hošťálkové.").

Část svého volejbalového období jsi strávila také jako trenérka. Holkám parta vydržela do teď. Máš na toto období nějaké úsměvné vzpomínky, případně čím tě holky zlobily?
Byly to bezva holky - svědčí o tom právě skutečnost, že se několikrát do roka scházejí dosud.
Nejvíc jsem se o ně bála, když začaly jejich "první lásky" na soustředění. Ale mé obavy se později ukázaly jako docela zbytečné.

I ty jsi „umělecky činná“ a to v pěveckém sboru Dalibor? Co nejraději zpíváš a jakou hudbu posloucháš?
Lidové písničky miluji. Vážná hudba mě povznáší a moc ráda si zazpívám při kytaře.

Máš mnoho dalších aktivit, takže rozhovor týkající se všeho by byl nadlooooouho, jen nám prozraď, kdo tě naučil malovat tak nádherné kraslice?
Už jsem se zmínila, že mám veliké štěstí na lidi kolem sebe a do zdobení kraslic mě zasvětila má kolegyně z mého posledního zaměstnání - děkuji Ivanko!!!

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm ráda pohovořila?
Další téma? - Už toho bylo dost a dost.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?

Fanouškové - všichni volejbalisti jsou rádi, že vás mají, buďte jim dál příznivě nakloněni!
Čtenáři webových stránek - hodně trpělivosti!

 

Děkujeme za rozhovor.

 

Pavlína

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© 2007-21 Volejbalový oddíl TJ Svitavy & Luboš Branda

powered by Drupal - template FlorAll