*NA BAŽINU DOBRÝ ... Vyhlášení nejlepších sportovců okresu.

V úterý jsme se s Melisem a šesti Ďábly ve složení Daňas, Terka, Piškot, Pallouš, Zoiki a Trauťas ulejvali z tréninku. Bral ho za nás Máza a my jsme jeli na vyhlášení nejlepších sportovců okresu do Tylova domu v Poličce.

Melis zvolil vlak a ten seděl svým odjezdem v 17:11 jako když jej vypravují pro nás. Však bez našeho osazenstva by v jednovagóně cestovali jen čtyři lidi. Hned se prolátlo, že vedoucí zájezdu ví o cestování železnicí lautr prd! Pokoušel se přes pneumatické zavírání dveří přemoci odpor v natlakovaných pístech. Rval za kliku tak, že na něj vylítl umouněný brzdař, co měl zrovinka službu a poslal nás šupem z druhé strany soupravy se slovy, že tady dělá 20 let a takové blbce tady ještě neviděl. Chtěl jsem si přisadit větu: „Tak se podívejte chlapci. On tady dělá 20 let a neví, že se má nastupovat tudy!“ Raději jsem nechal na hlavě. Vždyť proč si kazit s napětím očekávaný galavečer.

Uvnitř vagónu zase normálně s lístkem prošel kolem označovače platnosti, jako kdyby tam nebyl. Chňapl jsem mu jízdenku z ruky a šel jsem ji raději označit sám. Kdoví kam by to zase strkal. Na druhou stranu jediné na čem mu zářily očka bylo hlášení jednotlivých stanic. „Jako v Praze v metru.“, povídal pokaždé, když se ozvalo dyng dong – „Stanice Zastávka Vendolí!“

Po cestě potemnělou krajinou jsme se od všech ogarů dozvěděli, jak jim to jde ve škole. Bylo totiž pololetní vysvědčení. I odpovědi byly potemnělé! S hrůzou jsme jako trenéři zjistili, že prospěch a výsledky, jakých naši nástupci dosahují, nebude stačit ani na to, aby je vzali aspoň k popelářům nebo do kravína. Volejbalisti přece nemůžou bejt hloupí. Od zastávky v Květné se vše vysvětlilo. Za všechno můžou učitelé, blbý osnovy a hovadiny, který nelezou do palice …

Do Tyláku jsme valili celkem svižně, protože byla zima až praštělo. Pokuřující hlouček před vstupní halou věstil, že tady bude nějaké setkání sportovců. Dva hadi zakroucení k šatnám se dali vystát za chvilinku a Gábinou Plevákovou držených osm míst ve třetí řadě bylo připraveno, jako bychom měli něco dostat.

Zahájení s písničkou o sportu od zpěvačky, kterou jsem já nikdy neviděl ani o ní neslyšel začal  program. *Na Bažinu dobrý … Moderátor chrlit jednu cenu za druhou. Tlačil ho čas a říkal, že máme Tylák jen do devíti. Udílení bylo hodně a v úvodu si naši kluci na pódium zašli pro ocenění nejlepších sportovců okresu v kategorii žáci. Konferenciér ještě neměl zaběhnutý rytmus a tak je zapomněl vyzpovídat. Škoda. Pallouš jako mluvčí by jim zajisté řekl, že to neděláme pro peníze, že žádné zápasy neprodáváme, že nic nikde nenakupujeme a že je nám v partě fajn. Škoda veliká, že nám cenu nepředávala Janička Pernicová.

K mému překvapení to bylo s kolektivníma nefotbalovo-hokejovýma sportama všechno (teda. ještě tam šla pro cenu děvčata z volejbalu z Moravské Třebové – na jejich nástup byla ze třetí řady slyšet asi největší ovace za celou dobu). Dále již byly sporty, které jsou spíše individuální, u některých se nebojím říct ojedinělé. Kulturistika, kickbox, orientační běh po tmě s mapou, travní lyžování (zde byl Lukáš Kolouch vyhlášený nejlepším sportovcem okresu za rok 2010. Tady od moderátora došlo k neadekvátnímu srovnání s lyžováním na sněhu a konfrontací s Ondřejem Bankem. Křišťálové globusy jsou zajisté stejné, ale si piště, že sporty jsou to na míle odlišné!)

Už mne napadlo, že tomu usilování být v něčem lepší, asi náš průvodce programem moc nerozumí. A bylo to tady! Od Edy Hromadníka ze sálu se dozvěděl, že ve Svitavách se hraje Mattoni NBL! Ostuda! Trošku se mně zdálo přehnané utáhnutí si z handycapovaného pingpongáře z Bystrého. On nám fakt chtěl říct, že byl v televizi… V polovině vyhlašování vystoupila hadí žena, co dělá na takové berličce stojky na jedné ruce a ještě k tomu roztahuje nohy. *Na Bažinu dobrý …

Ani předávající ze zastupitelstva a různých firem se nepotkávali s pravidly správného chování. Ze Svitav vztekle žvýkající radní, pár urážek vystřelených na triko návrhu o zrušení ČSTV – no jako na vesnici …

Jiskru do sálu tleskajícího v rytmu latinskoamerických tanců vneslo vystoupení závodních tanečníků Pleváka a Kučerové – samba, jive, rumba, cha cha jde mým miláčkům náramně! Zpěvačka zazpívala znovu písničku o sportu. Asi kůli zapamatování. Melodii jste již někdy slyšeli, ale text není zase tak vtíravý, proto bude muset někdo přikázat, aby se ji děti naučily a tím vešla v podvědomí. Pak zazvonil zvonec a vyhlašování byl konec ...

Následoval raut pro pozvané. I my jsme zřejmě za ocenění dostali vstup pro osm lidí. Ve foyer (čti: foajé) vedle balkónu bylo nachystáno jídlo a pití. Je to nejlepší způsob jak lidi přesunout z jedné místnosti do druhé tak, aby to netrvalo dlouho a byli tam všichni. S klukama jsme tam nedošli rozhodně první, protože kuřecí stehna a řízky byly sežrané (omlouvám se ten výraz, ale nechci se ptát cateringové společnosti kolik toho na večer nachystala, ale stejně by chyběli rozhodčí pro uznání rekordu do guinessovy knihy rekordů v rychlosti hltání jídla). Dál jsem si připadal jako Donald Shutheland v závěrečné scéně Schlesingerově filmu Den Kobylek. Zaujala mne nepřehlédnutelná paní u jednoho stolečku, kterou jsem nemohl zařadit do žádného sportu, neboť by se do ní i Helenka Fibingerová v době největší slávy a steroidních anabolik vešla nejméně dvakrát. Její talíř přetékal čtyřmi řízky a třemi kuřecími stehny. Čtvrté dřímalo v její tlapce pokrývačského mistra. I když jsem pil druhou sklenku bílého, nenašel jsem odvahu říct: „Mohu si prosím od Vás vzít – na stole již není.“

Popovídali jsme si z bývalým místostarostou panem Jedličkou, co ve Svitavách oddal 443 svatebních párů a všechny má zapsané. Zatáhl jsem našim nesmělým klukům hezoučkou kickboxérku Karolínu Kašparovou na seznámení (předem byla upozorněna, aby nešla na full contact a jenom na light contact). Upozornil jsem paní Šulcovou, že Mára byl vyhlášen za jiný sport, než volejbal, a že by byla škoda nejlepšího volejbalistu Litomyšle ztratit. Okoštovali jsme červené a jelo se domů.

Cesta s Gábinou je příjemná. Jenom její auto není stavěné na šest lidí. Obsah 1100ccm pod kapotou se v kopcích na vysočině trošku trápil. Za to novopečená šoférka umí šetřit. Ke kolejím jsme jeli bez světel! Však se v Poličce na celé Hegerce svítí. Daňas nám sice upozornění z druhého auta telefonoval, ale zařazená trojka  se svými pětaosmdesáti decibely vykonávala své. Neslyšel jsem ho. Na malinký nedostatek začátečnice přišel Elvis sedící vepředu. „Zapni dálkový! Není řádně vidět!“ A Edison byl na světě...

Ve Svitavách jsem nahlédl do tašky s dárky, aby náhodou naši volejbalisti nedostali za odměnu, co by jim nepatřilo do rukou. Krabice s patentovaným vakuovým balením potravin se zajisté na něco chlapcům hodit bude, ale herdek nemohu nepřijít na co? To mně asi budete muset v komentářích navést. *Na Bažinu dobrý …

Vysvětlivka:

*Bažina – je poklidné restaurační zařízení na fotbalovém hřišti v obci Hošťálková často navštěvované ubytovanými sportovci na volejbalových šatnách. Zde mnohdy dochází k všelijakým neplánovaným vystoupením jednotlivců i sehraných skupin za přítomnosti místních obyvatel, kteří si sem chodí po těžké práci na Valašsku odpočinout.