...myslím, že na nováčky jsme nakonec udělali dobrý výsledek

První z dívčí přípravky, koho si představíme (a kdo si to svým zájmem, přístupem a šikovností zaslouží), je Lucka. Zítra odjíždí jako jedna z nejmladších účastnic na soustředění do Hošťálkové, kam se o prázdninách postupně přesouvá téměř celý svitavský volejbalový oddíl.

První - rozjezdová - skupina průzkum učinila už před týdnem, zítra "to začne" holkám (přípravka, žačky, kadetky, juniorky) a následně je vystřídají svitavští ogárci...

Jméno: Lucie Dědková
Družstvo: přípravka dívky
Ročník narození: 1998
Výška: 158 cm

Kdo tě přivedl k volejbalu a kdo byl tvůj první trenér?
Maminka pořád přemýšlela, na jaký sport mě má přihlásit. Když jí Zdenička Ševčíková povídala o přípravce volejbalu jako o všeobecné sportovní přípravce, o úspěších minipřípravky, a když i holky Andrlíkovy o volejbale a Hošťálkové básnily, mamka neváhala a přihlásila mne i mladší sestru Klárku. Mým prvním trenérem byl Jirka Kryštůfek.

Chodila jsi do školní přípravky? Kdo tě vedl a jak se ti tam líbilo?
Ano, chodila a to na ZŠ Felberova. Tehdy mě tam vedla paní učitelka Ovádová. Pod jejím vedením se mi líbilo, protože jsme dělali věci, které mě bavily (např.: hráli jsme baseball, přehazovanou a vybíjenou). Trénovaní s klukama mi moc nevadilo, ale nebylo to to pravé jako s holkama.

Jaké cvičení tě na tréninku nejvíc baví a co tě naopak nebaví vůbec?
Baví mě odbíjení ve dvou a na konci zápas, ale vůbec mě nebaví rozcvičování.

První volejbalová sezóna pro tebe skončila, hrála jsi čtyřkový volejbal. Jak tě to bavilo ve srovnání s přehazovanou? Používala jsi něco, co ses naučila při přehazce?
Začátky byly všelijaké. Ve srovnání s přehazkou mě míče moc neposlouchaly, takže ze začátku to byla spíše sranda. Snažila jsem se využít zkušeností s pozičním hraním a dávát míče do volných prostorů, ale ruce ještě v tomto smyslu zaostávaly za tím, co chtěla provést hlava.
Časem se to zlepšilo a myslím, že na nováčky jsme nakonec udělali dobrý výsledek (pozn. redakce: Lucka hrála za béčko, které obsadilo při své první sezóně v KP výborné 6. místo ze 17 účastníků).

Jaké jiné sporty tě baví? Případně, jaké máš jiné záliby?
Baví mě floorball, zpívání, tancování, lyžování, jízda na bruslích, jízda na kole, plavání.

Zpíváš v nějakém sboru (vím, že jsi vyhrála pěveckou soutěž Zderazský slavík v kategorii 3. a 4. třída)?
Udivuje mě, že víte o Zderazském slavíkovi. Bylo to ve 4. třídě, to jsem ještě zpívala ve sboru „Zvoneček“ s paní učitelkou Vlčkovou. Od páté třídy navštěvuji ZUŠ a zpívám ve „Svitavském dětském sboru“, kde nás vede paní učitelka Dana Pražáková.

Mladší sestra chodí kromě volejbalu taky „na šachy“. Tebe tento sport neláká? A jak je na tom Klárka, porazí už všechny v rodině?
Až tak moc ne, protože pohybovat dokola s nějakou figurkou mě nebaví. Ale je pravda, že Klárce to jde, protože už nás všechny umí porazit a už se jí několikrát poštěstilo mít medaili, což mně ve volejbale zatím jen jednou.

Proč hraješ právě volejbal, co na něm máš nejraději?
Volejbal je můj první sport, kterému se věnuji závodně. Hned první sezóna (ještě při přehazované) byla medailově úspěšná, do kolektivu holek jsem taky zapadla, tak jsem neměla a nemám proč měnit. A co mám nejraději? Na trénincích uvolněnou náladu a plno srandy se spoluhráčkami, na zápasech ten krásný pocit v případě vítězství.

Co bys označila za svoji největší přednost a naopak slabinu?
Myslím, že mám kolektivního ducha a v týmu se snažím na své spoluhráče pozitivně působit a druhé povzbudit. Za první rok volejbalového pinkání si myslím, že mi docela jde náhra a blok. Za svoji slabinu považuji příjem a do nedávna i podání. Na podání jsem v závěru sezóny zapracovala a věřím, že i pro oko trenérky a fanoušků zlepšila.

Na jakém postu bys chtěla hrát (smeč, blok, náhra, univerzál, libero)?
Zatím nemám vůbec představu, ale myslím, že hrát na bloku či na náhře by mi vyhovovalo. Libero prozatím vylučuji, protože - jak jsem řekla, příjem považuji za svoji slabinu. Ze smečování mám pořád respekt a používám ho víceméně jen trénincích.

Při utkáních druhé ligy žen jsi pravidelně podávala míče. Co (nebo kdo) se ti na dospěláckém volejbale líbilo? Doporučila bys chodit i ostatním holkám z týmu?
Na první utkání jsem šla vlastně jen ze zvědavosti. Ale ta hra mě dostala. A když byla možnost podávat míče a být hráčkám ještě blíž, neváhala jsem. Na začátku sezóny nás holek chodilo více (myslím, že 4), ale od zhruba poloviny sezóny jsem zůstala vlastně jediná.
Měla jsem možnost několikrát být s teamem mezi zápasy nahoře v zasedačce a vždy jsem byla odměněma nějakou sladkostí.
A kdo se mi nejvíce líbil? Byla to čísla 5, 6, 8. Pro neznalé tedy:
5 - Renata Jelínková (výborná smečařka), škoda, že končí.
6 (15) - Pavlína Švihelová (tvůrce hry na náhře), škoda, že pro tuto sezónu kvůli mateřským povinnostem rovněž končí.
8 - Kateřina Sezemská – samozřejmě paní učitelka, přišla mě jako univerzální hráčka a podle mne byla dost úspěšná na bloku.

Určitě bych doporučila i ostatním. Lze se přímou účastí a pozorováním učit taktiku, náběhy, timing pro smeč a bloky, a i to, co nám zatím vtloukají do hlav trenéři, a to je volání si (v případě, že jsem připravena míč hrát) a neustálé povzbuzování.

Čeho bys chtěla ve volejbale dosáhnout?
Nezlobte se, ale to si zatím nechám pro sebe. Nerada vyslovuji přání nahlas.

Čeho si ceníš na svém trenérovi?
Zatím mě trénovali dva trenéři. Tím prvním byl v mladší přípravce Jiřík Kryštůfek a v současnosti nás trénuje Míša (Marcela Smělá). U obou dvou si cením nejvíce toho, že i přes snahu naučit nás co nejvíce, si zachovávají nadhled a dobrou náladu a i v případě, že se nám hra zrovna moc nedaří, nestresují nás (někdy až nemístnými a potupnými poznámkami, jak někdy vidíme na zápasech u trenérů z jiných měst), ale snaží se nás povzbudit, poradit a zvrátit nepříznivý stav.

Kdo se ti ve volejbale herně nejvíce líbí?
Nevím, jak je myšleno. Pokud bych měla vybrat z naší treninkové skupiny, jsou to 3 hráčky:
Markétka Šrůtková – takový štírek, sice malá (prozatím), ale hbitá, její hra má oči a mozek.
Kristýna Kryštůfková – lze charakterizovat úplně stejně, jen je trošku klidnější povahy.
Aneta Veselá – trošku suverén, sebevědomá, ale i ona při hře používá oči a mozek.
Všem třem se daří asi nejvíce své myšlenky rukama převést do reality, tj. kýženého bodu pro nás.

Na co se nejvíc těšíš do Hošťálkové?
Na volejbalové hemžení vůbec a na bazén.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Asi aby sledovali webové stránky a podle možností chodili co nejvíce fandit. Fanoušci na hřišti dají utkání úplně jiný náboj.