Mistr "brufík" s úderem mohutného samce :-)

V týmu mužů drží na bloku laťku hodně vysoko, že "mladí" zatím můžou "zírat", souhra s Melisem (Markem Meluzínem) je ukázková. Snad se zlepší zdravotní stav a kolínka přestanou zlobit. Držíme pěsti, Zdenále.

Jméno: Zdeněk Žižka
Družstvo: muži
Post: blokař
Ročník narození:1972
Výška: 183

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?
K volejbalu jsem měl vztah už od malička díky tomu, že můj tatínek byl hráčem svitavského volejbalového družstva a do roku 1969 předsedou volejbalového oddílu ve Svitavách. Tréninky jako takové jsem začal navštěvovat myslím v prvním ročníku gymnázia, ale to už je tak dávno, že tak daleko moje paměť už ani nesahá.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?
Myslím, že za svůj volejbalový život jsem už prošel všemi posty, snad jen ten nahrávač mi chybí, ale kdybych měl říct, který je nejoblíbenější, tak na bloku jsem spokojený, jen je škoda, že jsem více nevyrostl a že nemládnu.

Tvůj největší sportovní úspěch?
Sezóna 2004/2005 6. místo KP I.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?
Jasně hráč, který dokáže mužstvo vyburcovat k výkonu, i když se nedaří. Hráč, který dokáže udržet družstvo v soustředěném výkonu. Jinak je to hlavně rychlý a přesný nahrávač diktující hru a smečaři, kteří za každé situace udeří silou mohutného samce balon přímo na zem.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
To je těžká otázka. V současné době jsme týmem kombinovaným ze starších a velmi mladých hráčů, kteří ještě stále zrají jako mladé víno. Herně se mi líbí Štěpán Ryšánek, jeho technika to je radost pohledět, líbí se mi odhodlanost nahravače Marka Meluzína, se kterou se vrhá kdykoli k zemi a ke všem byť nepříliš podařeným příjmům. Musím samozřejmě zmínit hrajícího trenéra Petra Sezemského, který celý tým stmeluje a snaží se z nás vychovat platné hráče. Ale co je nejdůležitější, družstvo a jeho hráči si navzájem rozumí a troufám si říci, že v něm nikdo nenajde „rušivý element“.

Co bys označil za svoji největší přednost a naopak slabinu?
Pokud bych měl vymyslet nějakou přednost, jsem typ hráče, který chce za každou cenu hrát, a jen tak něco mě psychicky nerozhodí. I přes neúspěch jdu do každého dalšího míče absolutně naplno. Naopak slabinou jsou stálá a nedoléčená zranění, celou sezónu bych se mohl jmenovat "mistr brufík".

Co ty a smečovaný servis?
Jsem v něm absolutní hvězda, ale trenér se bojí, abych někoho nezranil (bohužel i na naší straně!!).

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušil?
Jednoduchá otázka. Líbí se mi všechna cvičení, kde můžu třískat do balónu a to z jakékoli pozice. Nelíbí se mi běhavé disciplíny a „Mázovy gumové balónky“.

JINÉ

Oblíbená hudba?
Myslím, že nemám vyhraněný styl. Líbí se mi U2 stejně jako Čechomor, rád si zahraju sám na kytaru. Vždy záleží na konkrétní náladě

Jaký se ti líbí holky (kluci)?
No líbí se mi Verča, Klára, Michala, Lenka, Milena, Alena a z kluků Jirka, Marek a Petr.

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?
V létě si rád zahraju tenis, plážový volejbal, v zimě miluju zasněžené hory a lyžování.
Taky si rád s klukama zahraju karty, ale nevím, zda je to taky ještě sportovní činnost…

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?
Jsem ženatý, mám miliónového syna Jakuba, kterého se také snažím vést ke sportu. V současné době vede v jeho oblíbenosti box, což pro něj považuji za perfektní fyzickou přípravu. Co se práce týká, snažím se co nejlépe vést výrobní interiérovou společnost.

OTÁZKY JEN PRO TEBE

K volejbalu ses už dvakrát (pokud vím) vrátil. Co tě vedlo k tomu, že jsi přestal závodně hrát, a co tě zas vrátilo zpátky?
To souhlasí. Poprvé jsem přestal z důvodu mladické nerozvážnosti, kdy mi ten volejbal ještě tolik nepřirostl k srdci a vlastní zábava mi byla asi přednější. Za svůj první návrat vděčím pobytu kvalitního jádra týmu na diskotéce ve „staré Gazzelle“, kde po požití mnoha energetických nápojů jsem se vsadil s Markem Meluzínem, že se na tréninky vrátím. Sázku jsem tedy vyhrál.
Podruhé to bylo horší. Stalo se tak díky mému zranění kotníku na soustředění v Hoštálkové v srpnu před třemi, nebo čtyřmi léty. Následovala léčebná kůra a k volejbalu jsem se dostal vlastně až následující rok při mé účasti v MVL.

MVL asi nesplnila tvá očekávání, takže ses vrátil do role organizátorské. Jak z této pozice vnímáš to neregistrované hemžení?
Nejde ani o to, že MVL nesplnila mé očekávání, šlo o to se k závodnímu volejbalu zase vrátit dokud mě tým potřeboval a můžu říci, že po zmiňovaném zranění převládal dlouhou dobu pocit strachu z toho, že noha nevydrží. Ale pokud se ptáš, jak vnímám to neregistrované hemžení, myslím, že myšlenka MVL měla již v minulosti svou tradici a je rozhodně vidět, že volejbal ve Svitavách je sportem, který láká širokou veřejnost.

Co tvá trenérská kariéra? (Kubík už dorůstá, přece nebude boxovat…)
Moje trenérská kariéra? Myslím, že rád pomůžu klukům, kteří se trenérské činnosti věnují na plný výkon a snad mohu předat i nějaké ty zkušenosti. Nejvíce mě děsí fyzická nepřipravenost mládeže kolem 14 let, kdy klik, sklapovačky i obyčejný dřep se řadí do kategorie neproveditelné, nebo alespoň komická situace.
Pokud jde o Kubíka byl bych rád kdyby ho volejbal chytil, ale jistě už teď má svou hlavu a sporty si vybírá dle obliby sám. Nutit ho jistě nebudu, ale věřím, že sport, který baví dědečka i tátu, zaujme i jeho. A když už zmiňuješ, že přece nebude boxovat, tak jen ať boxuje, život není peříčko a je dobré umět nějakou tu ránu vydržet.

Jako zapálený fanoušek už jsi pár repre utkání viděl a měl jsi možnost setkat se i klukama osobně. Který z nich ti uvízl v paměti jako správnej kluk (a proč)?
To máš jistě pravdu, pár repre utkání jsem již viděl a zájezdy po České republice a Evropě za klukama jistě patří k nezapomenutelným zážitkům a nejen těch volejbalových. Myslím, že mezi klukama jsou správní chlapíci, v hlavě mám poslední setkání s Davidem Konečným na turnaji v Laziňově, líbí se mi divoch Jakub Novotný a jistě rozumný a skromný Jirka Popelka.       

Je nám známa tvá slabost pro rychlá auta. Jaké je auto tvých snů a kdy si ho koupíš?
To je pravda. Mám rád rychlá a bezpečná auta, strávím za volantem spoustu času. Sám teď krotím 260 koní v BMW 530d a před nedávnem jsem měl možnost se svézt i v BMW M6 s 510 koňmi a můžu říct, že je to prostě koncert, při kterém mi naskakuje husí kůže. Největším zážitek však bylo usednutí do kokpitu Formule 1 (zatím jen v depu).
A můj vůz snů a kdy si ho koupím? Jak se říká, auta jsou ta nejhorší investice, tak zůstanu raději jen u těch snů.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Fanouškům bych vzkázal, aby zůstali věrní volejbalu, chodili nás všechny podporovat a mohu slíbit, že uděláme vše pro to, abychom jim nekazili víkendový program.
Samozřejmě také všem vše nejlepší v novém roce 2009, hodně zdraví a úspěchů a nejen těch sportovních.

Děkujeme za rozhovor.

Na fotkách je Zdenál (14) s Melisem (13).

Naše pozvání k příštímu rozhovoru přijala Katka Bláhová (ženy).

Pavlína a Jirka